Naxi aneb jak to bylo dál?

Miluju ji

Maxi
Má dcerka se chce oblékat jako já, Naty si myslí, že jsem ji tak ji do toho navlékl já ale ona si to sama vynutila. Občas si myslím, že mi Naty úplně nevěří. Ale já ji miluju, miluju ji nejvíc na světě. Teď přede mnou stojí má dřívější nejlepší kamarádka. Ale teď už není nejlepší kamarádka v našem věku už to ani nejde, mít nej. kamarády opačného pohlaví. Camila už je teď pouze má kamarádka a ta má rodinné problémy. Broduey věčně doma a ona si myslí, že ji podvádí. Strašně rád bych ji řekl, že to není možné ale já Brodueye znám on je schopný všeho. Stačí když se nudí nebo když se trochu pohádá a on už běží pryč, bůhvíkam. "Pohádali jste se?" Ptal jsem se opatrně abych zjistil co se mezi nimi mohlo stát. Seděl jsem v obýváku mého kamaráda a utěšoval jeho přítelkyni. Cami se na mě podívala jen po očku, to mohlo znamenat cokoli. Buď se pohádali a ona má výčitky nebo se mezi nimi nic nestalo a ona má strach. "Ne nepohádali." Takže varianta číslo dva. "Pojď sem." Přivinul jsem si ji k sobě a tiše utěšovala. Hladil jsem ji po vlasech a šeptal jsem ji do ucha nejvíc povzbuzující slova co mně napadala. "Maxi moc děkuju, ty mi vždycky pomůžeš." Usmála se na mně. Chvíli jsme se dívali vzájemně do očí. Za chvílí jsme se líbali, ani jeden z nás nechápal jak se to stalo. "Mamiiiiiiiiii!!!!" Najednou se probudil Benja a já si naštěstí uvědomil, že i když ji mám strašně moc rád ne takhle. "Maxi promiň, radši už jdi..." Předběhla mě a já jsem s výdechem vycouval.

Celou cestu domů jsem přemýšlel. Naty jsem miloval nadevše na světe takže jsem si zakázal myslet na Camilu. Ale někde vzadu v mysli mi pořád blikalo. Bylo napsané velkým neonovým písmem červeně zářící CAMILA. Málem jsem minul odbočku k nám domů. A to i přes to že naše ulice nešla přehlédnout. Sousedka Rodrigezová je posedlá světýlky takže její barák byl vidět pomalu z vesmíru. "Zase pozdě pane Ponte? To s vás ta vaše uřvaná holka nebude mít radost." Super zase stála před dveřmi své zářící vily a sledovala co se děje v sousedství. Jak já tuhle 'babu' nesnáším. "Jestli myslíte Ambar, tak ta už spí. Mimochodem vy by jste měla taky, jestli je tak pozdě jak tvrdíte." Odsekl jsem naštvaně a odpochodoval dovnitř. Z kuchyně jsem zahlédl světlo. Seděla tam Naty s Ambar na klíně. "Co se stalo?" Byl jsem opravdu vyděšený. "Má horečku a nemohla usnout." Naty sklopila pohled k dceři. Ta ji usínala na rameni a byla celá zpocená. "Co říkala doktor, když jste tam byli." Zeptala se mně vážně a já si pomalu uvědomoval co se stalo. "Že je v pořádku ale má se vyhýbat místem, kde by se mohlo vyskytovat nebezpečí nákazy. Prostě, že má oslabenou imunitu." Snažil jsem se tvářit normálně ale cítil jsem dvojitou vinu, za Cami a za Ambar. !A to si mi nemohl říct než jsme měli koncert?" Podívala se na mně s výčitkami v očích. "Promiň, vůbec jsem si to neuvědomil." Omluvil jsem se tiše a pomalu se přibližoval k Naty s Ambar. Naty se na mně podívala, má tak krásné oči ale já jsem musel pohled odvrátit. Zastihl mě opět pocit viny. Tak silný, že jsem pohladil Ambar a zbaběle utekl do ložnice. Ani jsem se Naty neomluvil. Tolik jsem ji miloval, že jsem se sotva odvážil podívat na její půlku postele. Zalezl jsem si do šatny. Byla to má oblíbená část domu., měl jsem tam pár mých kšiltovek. Často tam se mnou chodila Ambar a zkoušela si je. Ale měl jsem i pár čepic, které bych ji nikdy nedal. Byli to kšiltovky s příběhem, s minulostí , se vzpomínkami. První pusa s Naty, Felipe, Matylda a spoustu dalších, tato jsem měl ze všech nejraději. Připomínali mi, že jsme měli problémů dost a pokaždé jsme je překonali. A že i tento překonáme. "Maxi co tam děláš?" Přišla Naty zrovna když jsem si prohlížel tu, která mi zůstala u srdce nejvíc. Naty si všimla jak se tvářím a přišla si sednou vedle mě na zem. Něžně jsem ji chytil za ruku. "Promiň vůbec jsem si to neuvědomil, nedošlo mi, že je pro dítě nebezpečné i malé množství lidí. Odpustíš mi to?" Zeptal jsem se s pohledem na naše propletené ruce. "Už je jí líp možná, že to nic nebylo, že to byla nějaká reakce na něco." Otočila mi hlavu ke svým očím. Políbil jsem ji a ona mi polibky něžně oplácela.