Naxi aneb jak to bylo dál?

ZOO

Naty

Stál přede mnou. Stál a chvíli nic neříkal. Dostala jsem strach. "Jde o Ambar?" Zeptala jsem se rozpačitě. Maxi jen nepatrně zavrtěl hlavou. Byla jsem v tuto chvíli opravdu šťastná a neměla jsem zapotřebí si to kazit. Ať už se dělo cokoli nechtěla jsme to vědět. Aspoň ne teď. "Maxi, jestli to není o Ambar nechci nic slyšet." Usmála jsme se na něj a odešla do kuchyně. Maxi zůstal stát na chodbě a ani se nehnul. Až po chvíli se rozeběhl za mnou. Už se usmíval. Chtěla jsem jít vyložit plnou tašku nákupu co jsem celou dobu držela v ruce ale on mi zatarasil cestu. Vzal tašku a položil ji na zem. "Miluju tě nejvíc na světě ať se stane cokoli. Ať život přinese jakoukoli překážku budu tě milovat. Jsi moje životní láska a já to moc dobře vím." Strašně mě tím překvapil a dojal. Do očí se mi tlačily slzy. "Něco se stalo, vím to, bude to znít blbě ale já to opravdu nechci vědět." Podívala jsem se mu do očí. Přikývl a dál mě pevně držel v objetí. "Mamii přijde dneska Benjaa." Přiběhla za námi naše dcerka. Maxi mě hned pustil a vypadal trochu mimo. "Ne dneska nepřijde." Podívala jsem se trochu zklamaně na Ambar. Camila mi volala o chvíli dřív než jsem přišla domů. Zněla jakoby brečela. Říkala jsem si, že to bude něco společného s Brodueyem. "Ale ploč?" Ambar vypadala, že teď bude brečet ona. "Jste spolu každý den, přece to jednou zvládneš bez něj." Povzdychla si. Ani Maxi se netvářil zrovna vesele. "Tak si uděláme rodinný výlet." Zavřískala nadšeně Ambar, kterou zřejmě zrovna napadla ta nejlepší myšlenka na světě. "Pojedeme do ZOO, že jo nebo někam jinam... to akolát nevím kam." Konec věty podala smyslem: Jestli nechcete do ZOO tak si vymyslete sami jiné místo. Na tváři se jí objevil velký 'rošťácký' úsměv. Podívala jsem se na Maxiho. Ten se díval do neurčita a jeho pohled byl při nejmenším tupý. "Tak fajn jede se do ZOO." Oznámila jsem dceři a ani nečekala na to co řekne její otec. "Jo a já vím do které." Usmíval se. Pomalu jsem měla pocit, že snad přemýšlel nad tím jak se do té zahrady jede. Zlepšila se mi nálada i když jen trošku protože jsem pořád tušila, že něco visí ve vzduchu. 

Zbytek dne jsme si užili pěkně se zvířaty. Ambar má nejradši žirafy a tam jsme také zůstaly nejdelší dobu. Pořád obdivuje ty jejich dlouhé krky a říká, že by někdy chtěla zkusit spát jako žirafa. Omotat si kolem sebe krk a být zamotaná pěkně v klubíčku. Nechápu jak na to přišla. Maxi se ji snažil pořád do kolečka vysvětlovat, že žirafy spí ve stoje a jen někdy v sedě. A že v takových případech si krk pěkně opře o zadek. Nesrovnala se s tím ale zalíbila se ji zmínka o zadku. Prozpěvovala si něco o žirafách a poskakovala dál za zvířaty. My s Maxim jsme se ploužili dva kroky za ní, pěkně ruku v ruce.

Promiň te, že je to tak krátké a k tomu po tak dlouhé době. Dneska přidám ještě jeden ;)