Druhá šance

První část - Kapitola první

Převážně nebývala pragmatická. Její denní režim se odvíjel od pocitů, od sledu událostí, ale nikdy jej neměla přímo daný za účelem nějakého zisku a potřebě údajnou věc splnit. Tedy mělo to samozřejmě pár výjimek, ty hromady neustálého učení se bez přesného rozvržení nedaly zvládnout. A v jejím dospělém životě došla názoru, že nechce žít pouze chladně a rozumně, do všeho se snažila vkládat srdce, a když ne to tak alespoň mysl.

Jenže protože poslední roky strávila v jednom a tom samém ubíjejícím čase, jenž byl pořád stejný, pragmatismu se přibližovala stále více. A přesně tohle chtěla změnit. Chtěla každý den prožít trochu něco nového, nebo se alespoň ze srdce zasmát. Chtěla žít naplno, chtěla objevovat svět, chtěla prožívat emoce, vášně a touhy.

Snažila se zjistit, kde nastala chyba. Možná osudová chyba. Přemýšlela nad tím, jestli se do toho s Ronem nevrhli moc brzy a po hlavě. Nebo je tu možnost, jež se rozhodla brát v potaz až na posledním místě, a to skutečnost, že se třeba k sobě nehodí. Zkrátka jim nebylo souzeno skončit společně.

Říká se, že první láska většinou nevydrží. Netušila, kolik toho je na tom pravdy. Nechápala, proč by první láska nemohla vydržet. Možná z vnějších podnětů a okolí, možná realitě hrozícího odloučení. Ale pokud se dva hluboce a upřímně milují, neviděla důvod, proč by i ta první láska nemohla vydržet.

A u sebe může vidět příčinu. Není si jista naprostým zapálením pro jejich vztah a jestliže o tom musí přemýšlet, není tomu tak. A to si musí opakovat stále dokola, neboť si to prostě ze srdce neumí přiznat.

,,Chceš taky kafe?"

Hlas jejího muže se rozléhal po velkém pokoji zalitém ranními paprsky slunečního svitu. Výjimečně to v podzimním a deštivém Londýně vypadalo na jedinečný sluneční den, jako kdyby atmosféra tušila, že srdce jedné kudrnaté čarodějky bude potřebovat alespoň nějakou pozitivní věc.

Dnes vstala dříve. Vstávala tak brzy po dlouhé době a jejího manžela to překvapilo. Společně dokázali být v jedné místnosti, mnohokrát spolu jedli u jednoho stolu, ale snídaně pohromadě se zdála jako něco naprosto jedinečného. Pro oba to bylo nové, a jako nevěděla, jak se cítit včera večer, dnes absolutně netušila, jaká slova volit.

,,Samozřejmě," odvětila s pokusem o mírný úsměv, přestože se k tomu její mimické svaly vůbec neměly. A navíc k tomu její srdce začínalo krvácet pokaždé, kdy mu pohlédla na pihovatou tvář zmoženou zatím jen skoro neviditelnými vráskami. Pamatovala si, jak ráda se jeho tváře dotýkala, jak ráda líbala jeho rty. Právě teď takový pocit necítí.

Postavil před ni dva porcelánové hrnečky s roztomilými malůvkami a vedle toho konvici s čerstvou kávou, z níž se ještě kouřilo. Celá místnost byla v ránu provoněna kávovým zrnem a Hermioniny smysly šly pouze za vůní a chutí nápoje, když hrneček přiložila k ústům. Skoro zavrněla blahem.

Ron taktéž upíjel ze svého hrnku a mezitím listoval kouzelnickými novinami s pohyblivými obrázky. Editorem sportovní rubriky Denního věštce se nestal nikdo jiný než samotná Ginevra Potterová, která sice plánovala famfrpálovou kariéru, ale dala přednost rodině, třebaže o svém snu alespoň může podávat novinky.

Scenérie vypadala naprosto uvolněně a idylicky, chyběly tomu jen malé zrzavé dětičky pobíhající okolo stolu s obrovskou zásobárnou energie. Ale pocity, které se mísily v obou kouzelnících, by se zachytit na fotoaparát nedaly. Zkrátka není vše tak, jak to vypadá.

,,Překvapilo mě, žes dneska vstávala se mnou. Mohla sis přispat, když si včera přišla později," promluvil do ticha a vzhlédl od kouzelnických novin, které pak položil na kulatý jídelní stůl z ořechového dřeva vedle kuchyňské linky.