Druhá šance

Kapitola osmá

Po pokoji se ozývalo cinkání nádobí a šustění všelijakých novin, jak mudlovských, tak kouzelnických, do nichž se různé skleničky, hrnečky a talířky balily, aby se tak zabránilo při stěhování jejich rozbití. Hermiona dělala svou práci velmi pečlivě, neboť si nechtěla zničit své oblíbené sety.

Jelikož se dům bude brzy prodávat, musejí jej do pár dnů vyklidit. Kudrnatá čarodějka však byla celkem ve stresu, protože rozvod ještě nebyl plně schválen a pevně doufala, že bude dořešený ještě před tím, než tento dům prodají. Navíc ten byt, ve kterém se momentálně přidělávala kuchyň a dělala koupelna, musela zaplatit do tří měsíců. Na kuchyň a koupelnu si vzala půjčku, avšak doufala, že to všechno z prodeje tohoto domu rychle zaplatí a pak nebude platit ani tak vysoký úrok. Zkrátka, všechno se odehrávalo od toho, zda jim soud rozvod schválí, či ne.

Proto byla poslední dny tak roztěkaná. Rozdělovali si a balili věci, do toho pracovala, nakupovala, uklízela a řešila koupi domu a smlouvy v bance - v té kouzelnické, jen aby nedošlo k neshodám, firma Cořiny tetičky je čistě kouzelnická, přestože vlastní i byty v mudlovských čtvrtích. Ušila si na sebe spousta bičů a bála se, aby to nemělo nějakou újmu na jejím psychickém zdraví. Uklidňovala se jedině tím, že za několik týdnů by tomu měl být už konec. Kromě zařizování nového bytu, ale všechno hezky popořadě.

Neměla čas se zabývat něčím jiným a přesto stále přemýšlela nad tím rozhovorem s Malfoyem. Nevěděla, proč jí to tak utkvělo v hlavě, ale jednoduše stále pochybovala nad svými slovy, jako kdyby na tom mohla něco změnit.

Každopádně, rozvod pro ni byl pořád čerstvou záležitostí a ty chmurné myšlenky jí příliš energie nepřidávaly.

,,Ať už to skončí!" vyslovila si prosbu sama pro sebe, když dobalila do novin poslední hrneček z prostřední skříňky.

Ne vážně, dospělý život jí teď najednou připadal úplně jiný. A to si myslela, že když ji Harry s Ronem otravovali ohledně úkolů a ona jim musela vždycky poradit, nebo jim to opravit, je to vrchol všeho otravného. Vrátila by se do dob, kdy jediným jejím problémem byly známky, domácí úkoly, vrácení knih a její nejlepší kamarádi.

,,Říkala jsi něco?" zeptal se Ron, jenž se najednou objevil v dolní místnosti s další krabicí v rukou. Očividně byla těžká, neb když ji pokládal, úlevou si oddechl.

Hermiona otevřela další skříňku a zavrtěla hlavou. ,,Ne, nic."

,,Nechceš si dát chvíli pauzu?" navrhl. ,,Mohli bychom si dojít někam na jídlo."

Rozhodně by si dala pauzu, ale nebylo poněkud podivné, že bude svým budoucím bývalým manželem obědvat? Ačkoliv, pokud chtěla, aby byl nadále jejím přítelem, i když nejspíš už ne tak velkým, jako býval dříve, možná je to dobrý nápad.

Proto přikývla. ,,Jasně, jen dobalím ty věci z horních skříněk."

Nelhala by, kdyby řekla, že jí pohled na všechny ty věci a krabice láme srdce. Ale tohle asi k novým začátkům patří.

___

Venku se již smrákalo, mudlovská hromadná doprava zřejmě byla velmi přeplněná, protože se spoustu lidí vracelo domů z práce. Sice nepršelo, ale černý mrak byl nad Londýnem stále, a tak to vypadá, že nejspíš bude. Člověk netušil, jestli mít z tohoto počasí radost, nebo radši očekávat brzké období zimní chumelenic. A taky zůstávala otázka, že když tak prší, bude vůbec nějaký sníh?

Hermiona si určitě nepřála strávit Vánoce na blátě, ale zanechávala si realistický pohled a smířila se s tím, že to neovlivní. Co by ovlivnit mohla, byly ony vánoční svátky, které sem za zhruba sedm týdnů dorazí. Ale měla toho tolik, že spíš doufala, aby Vánoce strávila už v nějak zařízeném bytě.