Druhá šance

Kapitola druhá

Venku stále burácel silný vítr, déšť se nepřestával snášet z černého nebe, stejně tak jako nepřestávala doznívat bouře v Hermioniným srdci.

I přes obrovskou bolest a smutek si zanechávala kamennou tvář. Rozhodla se tak, když Ron opustil jejich dům v naprosté tichosti. Ve vzduchu stále přetrvávala čerstvá změna nálad.

V uších nechala znít prázdno a klid domu, nalila si ještě další hrnek kávy, jejíž chuť se jí rozplývala na jazyku, a usedla na pohovku s náhodnou knihou. Ať lidé dělají pro vnitřní klid cokoliv, včetně nejnebezpečnějších a šílených záležitostí, její terapií byla čerstvá káva a stránky ubíhající pod prsty. Nejlépe jí bylo, když příběh obsahoval tolik čtivosti, že jej zhltla během jednoho dne. A ještě lépe, když za okny burácel neutuchající déšť a prostor provoněla zrnka kávy.

Pro její štěstí vytáhla perfektní knihu, která i když byla románem s typickým milostným klišé, právě takovou oddechovku ona zrovna potřebovala.

Naprosto se ztratila v řádcích, ale pak zvenčí zaslechla šum z města a podívala se na hodiny nad krbem. S vyděšením rychle vstala a začala pobíhat po pokoji. Byl všední den, předposlední den před víkendem a ona za několik desítek minut měla být nastoupena na ministerstvu, kde ji čeká důležitá porada.

Své střapaté vlasy si stáhla do naučeného uzlu, protože jedině tak se dokázala odlišit od té bradavické školačky s nebelvírským hábitem, a vešla do zelených plamenů v krbu.

___

Budova ministerstva byla rušná jako vždy. Pracovníci pobíhali sem tam s cílem dorazit na sjednanou schůzku včas, či doplnit si všechny své pracovní povinnosti, aby ministerstvo pracovalo tak, jak se patří.

Za poslední léta vládnoucí instituce výrazně vzkvétala a kouzelnickému společenství se tak dostávalo více bezpečnosti. Veškeré nejasnosti a schválně utajované záležitosti byly prověřené, už existovalo málo věcí, jež by byly přímočaře umlčené. Provinilci byli potrestáni spravedlivými tresty, v Azkabanu opravdu seděli jen ti nejhorší z nejhorších. Bývalí Smrtijedi byli vcelku pochytáni, byly jim přidělené většinou doživotní tresty. Vláda ministra Kingsleyho Pastorka opravdu vše vedla k lepšímu, a tak se kouzelnický svět ve Velké Británii stal velmi vyspělým.

Pro Hermionu byla čest zde pracovat a svou práci měla nějakým způsobem skutečně ráda, i když neustálé podepisování papírů nebylo příliš záživné. Vysoká pozice na odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů však přinášela spoustu výhod, plus tím mířila na svou vysněnou pozici ministryně kouzel, a částečný úvazek v podobě odboru pro dohled nad kouzelnickými tvory se týkal jejího dávného nápadu na projekt ŠPOŽÚS. Díky němu bylo v Anglii už lépe zacházeno s domácími skřítky, dostávali řádný plat, dovolené i starobní důchod a měli mnohem více nároků na svobodné přemýšlení. V seznamech válečných hrdinů se nacházelo i Dobbyho jméno a bohužel to zajistilo projektu takovou úspěšnost. Od pletených čepiček to dotáhla opravdu daleko, přestože to původně vypadalo jako naprostý nesmysl.

,,Dobrý den, paní Weasleyová," pozdravil ji jeden ze zaměstnanců, když nastoupila do výtahu, aby mohla dorazit do své kanceláře v druhém patře. Kývla na pozdrav.

Na toto oslovení si dokázala docela zvyknout, protože mnozí ji stejně oslovovali paní Grangerová. Svým příjmením za svobodna byla známá i jako pomocná ruka Harryho Pottera, a to se s ní asi v kouzelnickém světě bude nést až do smrti. V této situaci jí však píchlo u srdce.

Vystoupila z výtahu, zamířila na konec dlouhé mramorované chodby a pozdravila ženu se zrzavými vlasy a studánkově modrýma očima, které se vůbec nehodily do poněkud ponurého prostředí ministerstva.