Druhá šance

Kapitola čtvrtá

Tichá ulice zalitá nocí a svitem hvězd se zdála nezvykle klidná. Po dlouhé době nepršelo, na chodnících nebylo tolik louží, jen podzimní spadané listí. Vzduch byl chladný, přicházející zima dávala o svém příchodu jasné důkazy.

Občas se ozvalo zašustění listů nebo zahoukání sovy z nedalekého lesa. Jediným hlukem byl tlumený ruch hlavního města Anglie.

S němým výkřikem náhle otevřela oči a okamžitě se posadila. Snažila se zklidnit svůj dech a srdce, které jí zběsile bilo jako o závod. Noční úbor měla celý propocený.

Dobrou chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala z prvotního šoku. Musela nejdříve pobrat, že měla jen ošklivý sen a že je v pořádku u sebe doma. V tom snu se opět ocitla na Malfoy Manoru, její dva kamarádi od ní byli odtrženi a ona se osobně střetla s Bellatrix Lestrangeovou. Bolest necítila, ale zároveň měla chuť křičet o život a najít cokoliv, co by jí pomohlo ubránit se před ní. Cítila se přesně jako tehdy. Slabá, zranitelná a neuvěřitelně křehká. V tu chvíli si myslela, že to bude konec. Už se začala smiřovat s myšlenkou, že zemře jako válečný hrdina a nebude tu moct být pro své přátelé a rodinu. Všechny tyhle pocity se jí vrátily v celé své kráse a ona netušila proč.

Prošla dveřmi a neslyšně došla do prvního patra až ke kuchyňské lince, kde si z konvice nalila studenou vodu a vypila ji. Pak hluboce dýchala a otřela si oči. Začínala ji bolet hlava, a to ani ještě den nezačal. Podívala se na hodiny, kde ručičky ukazovaly třetí hodinu ranní a povzdychla si.

V tiché místnosti se ozvalo zašustění ložního prádla. ,,Jsi v pořádku?" ozval se rozespale Ron.

Hermiona si uvědomila, že poslední dny Ron spí na pohovce v dolním patře. Byla už tak zvyklá, že s ním sdílí ložnici, že si ani v polospánku ještě po takovém šeku neuvědomila, že tu bude. Ron měl od války celkem lehké spaní, už to řešili i s léčiteli, a tak ho probudil sebemenší zvuk.

Chtěla říct, že nic není v pořádku. Že vzpomínky a traumata, se kterými se dlouhá léta vyrovnávala a myslela si, že to už má za sebou, se vrátili a jsou stejně tak živé. Že netuší, proč se to tak zničehonic stalo, a že jí z toho bylo do pláče.

,,Jsem. Omlouvám se, nechtěla jsem tě vzbudit," promluvila do nočního šera.

Ron se zvedl na loktech. ,,Nechceš pomoct?"

,,Ne opravdu, spi dál, hned půjdu nahoru," odpověděla a snažila se zachovat klidný hlas.

,,Dobře, kdybys cokoliv potřebovala, vzbuď mě," řekl jí s nepatrným zívnutím a Hermioniny emoce ještě nabraly na síle. Vždy na Ronovi milovala jeho starostlivost.

Zahnala zoufalé myšlenky o rozvodu, opřela se zády o linku a vypila takto ještě pár sklenic, dokud ji opět nepřemohla únava a vyčerpání. Celou dobu ukrutně uvažovala nad tím, proč se jí dávno překonané situace vracejí.

Její pohled zamířil k jídelnímu stolu, kde se stále nacházely kouzelnické noviny s ohromující novinou. Kdyby jí to býval Theodor řekl už u oběda, mohla mu projevit soucit, vždyť on tomu byl tak blízko. Povýšení v práci se muselo stát nepodstatnou událostí. A co teprve Draco Malfoy, jak ten se k tomu staví? Takto strašnou příhodu by nepřála ani největšímu nepříteli. Nikomu by nepřála smrt někoho blízkého.

Když zaslechla o bývalém blonďatém tyranovi a úhlavním nepříteli za školních let, zajímalo ji, jak se má. Jak žije a jak vypadá. Zajímalo by ji, co dělá, čím se živí. Od války se s ním zázračně ani jednou nesetkala. A kromě informace, že byl zproštěn viny, což probírala i s Harrym a Ronem, a občasné směšné poznámky v nějakém bulváru, o něm nikdy už nic neslyšela.