Druhá šance

Kapitola třetí

Podzim převzal velení nad přírodou v celé své síle a oblohu opět pohltily šedé mraky. Bylo jen otázkou času, kdy se nad Londýnem vyskytne prudká průtrž mračen. Podzimní počasí v Anglii byla jako sázka do loterie.

Dívka s hnědými vlasy, dříve rozježenými na všechny strany, dnes uhlazené v dokonalém copu kolem hlavy smotaném v drdolu, scházela právě schody na náměstí před její pracovní budovou. Po víkendu, který byl doprovázen především šťastnými novinkami jejich přátel, se jí dnes nechtělo z domova a počasí tomu ani nepřidávalo. Chladný vítr jí foukal do obličeje, svůj černý kabát si musela držet pevně u těla a pramínky vlasů se jí začaly uvolňovat z účesu.

Ministerstvo se vždy po víkendu zdálo jako obnovené, pracovníci byli vcelku odpočatí a nový týden přinášel spoustu nových příležitostí.

Cora již seděla za svým stolem a dávno byla ponořena do pracovních povinností. Hermiona nikdy nepřestane obdivovat to, jak vždy dokáže vypadat profesionálně a upraveně. A to pokaždé. Nehledě na náladu, den, roční období, cokoliv. Její zrzavé lokny jí splývaly kolem tváří, třebaže venku stále foukalo.

,,Ahoj Hermiono," pozdravila ji, když zvedla hlavu od papírů a na tváři se jí rozlil zářivý úsměv.

,,Ahoj Coro, mám něco na dnešek naplánovaného?" zeptala se okamžitě, aby věděla, co ji v průběhu dne čeká.

Cora se podívala na seznam, jenž si sepsala ještě, než sem Hermiona dorazila. ,,Ne, dnes nic převratnýho, tedy pokud se ještě něco nedomluví."

,,Dobře, děkuji."

Otevřela dveře do své kanceláře a okamžitě zasedla za stůl. Otevřela šanony poskládané na pravém rohu a začala si je pročítat. Dnes měla v plánu se především zase věnovat ŠPOŽÚSu, nejspíš se bude muset zastavit na odboru pro péči o kouzelné tvory.

Když se myšlenkami ponořila do čtení, vyrušilo ji otevření dveří.

,,Omlouvám se za vyrušení," promluvila ještě její sekretářka. ,,Úplně bych zapomněla, v pátek jsem sehnala kontakt na jednoho doporučovaného advokáta, Alister Chad, který by se vašeho rozvodu ujal. Zatím jsem s ním pouze mluvila, ale pokud bys měla zájem, předala bych mu všechny údaje."

Hermiona přikývla. Jméno jí bylo povědomé, i když si nevybavila přesnou tvář. ,,Nemám důvod ti nevěřit, mohla si mu tu složku předat hned," řekla a usmála se na ni.

,,Dobře," odpověděla rudovláska a chystala se odejít, když v tom se zastavila ve dveřích, které následně zavřela a posadila se na jednu z židlí před Hermioniným stolem.

Nálada se v tu chvíli z pracovní proměnila na důvěrně přátelskou. ,,Je mi to moc líto. Myslela jsem, že jste s Ronem šťastní, nečekala jsem to. Kdybys potřebovala s čímkoliv poradit, jsem tu pro tebe s nabitými zkušenostmi."

Hermiona tuto proměnu uvítala.

Věnovala jí opět poněkud smutný úsměv. ,,Osud je nevyzpytatelný. Rona jsem vždycky hluboce milovala a vždycky nějakým způsobem budu, ale každý jsme jinde, už si nerozumíme."

,,Obdivuji tvůj klid. Já jsem se s tím vyrovnávala dlouhé měsíce. A stále to pořád trochu bolí, když si na to vzpomenu," přiznala Cora.

Hermionin pohled se změnil na soucitný. ,,Já tě obdivuju za to, jak silně ses k tomu postavila. Tvoje situace byla mnohem náročnější. Odejít zároveň od rodiny byl skutečně silný krok."

,,Narodit se do bohaté rodiny není pro každého. I když je teď život o mnoho těžší, jsem šťastnější. Cítím se volnější." Zrzavá čarodějka se usmála.