co znamená být lamou

Útěk Lamy

,, chyťte ho!" slyším řvát toho chlapa, kterému jsem utekl když otevírál mou klec, aby mi dal jídlo jako vždy, o tomhle útěku přemýšlím už pěkně dlouho, a tohle už je můj desátý pokus.

Běžím po bílích, dlouhých chodbách budovy, kde jsem zavřený celý život, chápete to? Je mi sedmnáct a celý život sedím zavřený v té spropadené kleci, stejně tak jako ostatní "vyjmeční" jak nám říkají ti chovatelé v bílém.
Doběhl jsem až na rozcestí. Do leva? Či do prava. Zavisí na tom moje svoboda, moje volnost. Přesto že už jsem jím párkrát utekl, nikdy jsem si nemohl zapamatovat tyhle chodby, vypadá to tady jak v bludišti. Dál jsem tedy na svůj lamí instinkt a rozběhl jsem se po mých čtyřech nožkách do prava. Bouhžel mě zahlédli hlídači a teď momentálně mě naháni celé středisko. Ja chci pryč.,, slyšíte? Chyťte ho, nesmí utéct, jinak nás šef zabije!"

Na muj vkus jsou až nebezpečně blízko. Zadníma nožkáma jsem zhodil uklizéci vozík co stál u otevřených dveří místnosti kterou uklízela uklízečka, udělal jsme na chodbě bordel, voda se rozlila všude po podlaze+ zdržel jsem je dostatečně dlouho na to, abych se dostal až k východním dveřim. Konečně budu volný! Tam venku mě čeká plno neprozkoumaného.

Zrychlil jsem běh, musel jsem... Byl jsem šťastný, představa mě, válejcího se v trávě na sluníčku se mi až moc zamlouvala a dostal se před dveře..... Zamčené dveře. Ja si myslel, že to nebude tak snadné. Jestli teď neuteču tak dostanu větčí trest než minule když jsem se pokusil utéct.
Sakra...

Než jsem se nadechl a mohl vymýšlet plán B, byl jsem obklížen deseti hlídači a po chodbě směrem k nám, šel šef, ten který to tady celý vede.
Znám se s ním jako jeden z mála "vězňů" osobně, právě díky mým utěkům a drzé povaze.

,, číslo 268, Shoto Todoroki, ty se nikdy nepoučíš co?" došel až ke mě a popadl mě za kožený černý obojek, který zdobil můj trošku prodloužený lamí krk. On mě chce snad uškrtit? Začal mě táhnout zpátky do mojí klece. Ne, ja nechci zpátky. Vzpíral jsem se jak jen jsem mohl, vrčel jsem, škubal sebou.

Asi mám štěstí. Jelikož jsme v chodbě kde je otevřené okno. Jaka je šance? 20%?50%? Za skoušku nic nedaš..... A nebo vlastně daš. V mém případě to bude hnusné zacházení,hladovění a nebo život.

Ok. Rozhodl jsem se, zakousnu jsem se do ruky toho hnusného chlapa, alias šéfa tady všeho živého... I mrtvého, aby mi pustil obojek a já se rozběhl vstříc svobodě.....oknu. Tři, dva, jedna a odraz. Proskočil jsem oknem, (štěstí že bylo v přízemí, jinak by tento přiběh skončil hodně rychle) , a upaloval z pozemku tohoto chlapa. Už jsem jenom slyšel jak zamnou řvou nějaké hlasý a běží ke mě. Pronásledují mě!

Jsem u plotu.... S elektrickým výbojem. Hlasy se blíží, začal jsem panikařil. přece jen, už jsem se dostal tak daleko. Otočil jsem se a viděl je s uspavacíma pistolema, ne, ne, ne. Začal jsem hrabat. Bylo mi jedno že si rozdrbu packy až do krve, ja chci pryč. Povedlo se, a tak jsem začal prolézat, šlo to těžko, ale šlo.

Slyšel jsem výstřel, a pak nesnesitelnou bolest v mé zadní noze. Sakra, ten debil co střílel si spletl uspavací naboj s normálním.
Co jsi to najal za neschopné zaměstnance?

,,co to děláš ty debile, nikdo nedal pokyn k střílení" vyjel na něj šéf, který už tady byl taky a praštil toho kdo střílel. Já toho využil a začal jsem i s bolestnými stény prohrabávat se na druhou stranu plotu.

Konečně jsem venku. Měl jsem v plánu se rozběhnout někde směr les ale spíš jsem šel rychlostí šneka. Potřebují pomoc. Dokulhal jsem až do lesa a schoulil se. Tak takhle jsem si muj první den na svobodě nepředstavoval. Myslel jsem že se rozběhnu, vstříc svetu a dobrodružství, ale takhle tady Umřu jestli si neošetřím nohu. Nejspíš se to zaníti,ale já nevim jak to mam ošetřit.

Usl jsem.

Tady je konec první kapitoly
Snad se zatím líbi, zajmá mě váš názor.

Oprava dne 25.6.2022