co znamená být lamou

Poprvé Lamy

Deku
Shoto

Suchou hadrou jsem přejížděl přes podlahu a vytíral tak, to co jsem zamokřil. Vůbec se mi tahle práce nelíbila, nebavilo mě to, bolely mě z toho záda i ruky.
Kruci... To je dřina.
Izuku nademnou jen porotačel očima.
Sám se totiž věnoval zničené mikrovlnné troubě.
U toho si pod nosem cosi nesrozumitelného mumlal.
Byl na mě naštvaný? Já jsem mu chtěl jenom udělat snídani. Za to že to bouchlo nemohu.
Nebo ano?
Mokrý hadr jsem hodil do umyvadla v koupelně a šel do ložnice.
Měl jsem mu převléct peřiny, ale jak?
Celý život jsem žil za mřížemi, na tvrdé zemi.
Neumím převlékat peřiny.
S povzdechem jsem se utrápeně proměnil do své zvířecí podoby. Co bych se s tím štval, když mohu spát že ano?
Vyhopsl jsem na postel, stočil jsem se do klubíčka v rohu postele která nebyla mnou zamokřena.
Už už jsem zavírál oči. Jenže se ozval naštvaný hlas zelenovláska.
,, ty příšero! Padej z té postele! Abych si tady všechno dělal sám. Tahni do obýváku, už si toho dneska vyvedl dost." zlobil se na mě, smutně jsem mu olízl dlaň. Jenže on se znechuceně zašklebil a ruku si utřel do oblečení.
Měla to být omluva.
Se sklopenými oušky jsem odlezl posadit se poslušně na gauč.

Nejdřív moje mikrovlnka, pak mokrá podlaha i mé peřiny.
Nejenže podlahu nevytřel pořádně a já se málem zabil, ten blbec s neinnýma očkama ležel v mé posteli a chystal se spát, namísto aby povlékal peřiny.
Měl jsem toho dost, a to bylo teprvé ráno.

Když jsem douklízel spoušť a konečně zasedl na gauč vedlé lamy s depkami se snídaní.
Oddychl jsem si.,, nebuď smutný" zamumlám směrem k tomu zvířeti. To na mě koukne s velikýma očkama, lesklý se mu a nemělo to daleko od pláče.
,, bože... Pojď sem." odložím talíř s namazaným chlebem na stolek před gaučem a obejmu tu hromádku neštěstí.
Jemně jsem si lamu tiskl k sobě než jsem překvapením zamrkal.
Kolem mého pasu se omotaly dvě silné paže a já byl povalen pod sebou Shotem v lidské podobě.
,, h-hej" snažim se Dlaněmi ho od sebe odstrčit.
Tohle se zvrhává, a ne jen z toho důvodu že je naprosto NAHÝ.
Už bych si na to mohl zvyknout, jenže... Jeho vypracované bříško, záda i ruky. Jemně vystupující žíly na předloktích i podbřišku kde můj pohled nejednou omylem sklouzl. Kruci... Byl velký. Zrudl jsem... Na co to myslím?,, pusť mě" zamumlám klidně.
Ve skutečnosti jsem myslel že studem odpadnu. Jak jsem si dovolil myslet na něj? V tak špatném směru?
O své orientaci jsem nepochyboval, už z toho důvodu že někdy jsme na to skočili s Kacchanem.
Nic mezi námi citového není, prostě kamarádi.... S výhodámi, oboum nám to takhle vyhovuje. Jednou za čas se sejdeme, a užijeme si.
Možná díky tomu tady mám Katsukiho oblečení.
Z myšlenek mě vyruší Shoto který na mě bez ostychu dolehne celou svou váhou.
Zalapal jsem po dechu.
Byl výší, těžší... Oproti němu jsem byl tak drobný... A on mě zalehne. Vždyť já nemohu dýchat! Uvědomuje si to?
,, s-sakra, nemohu dýchat" zasípam.
,, hmm? Mhm... Pustím tě až mi dáš pusu" vyklopí ze sebe Shoto požadavek, nad kterým vytřeštím oči.
Proč bych..
Víc zatlačí mé tělíčko do gauče a já jsem donucen kývat na souhlas.
Nechci být udušen.
Jen co mě pustí vyletim do sedu, a následně i do stoje.
Žádná pusa nebude! Muhah.
Zdrhal jsem do ložnice kde bych se mohl před ním zamknout.

Kam běží? A co moje pusa? Zamračil jsem se a vyběhl za nim.
U dveří jsem ho dohnal.
Pevně jsem ho chytl za boky aby mi neutekl a i s ním došel k jeho posteli.
Vypískl když jsem ho do ní zhodil.
,, porušuješ sliby?" zavrčel jsem naštvaně.
,, nic jsem ti neslí-" nedořekl to.
Vyplašeně se na mě podíval, když jsem rukou vjel do jeho kudrlinek.
Fascinovaně jsem mnul jeho pramínky zelené i černé, měl tak jemné vlásky.
,, c-co to děláš?" šeptne.
Druhou rukou pohladím jeho bok, byl hubený.
Pod mým dotykem mu vyvstávala husí kůže.
Musel jsem se pousmát.
,, nevim" pokrčím nad tím rameny. Takovéhle pocity cítím poprvé, to všechno je mé poprvé.

SAKRA... VRAŤTE MI MÉ PRÁZDNINY!

Kdo by řekl že prázdniny utečou tak rychle že?

No alespoň se vám to budu snažit trošku zlepšit.... Snad😅

Napište mi do jaké třídy půjdete a jak jste spokojení se svými rozvrhy!