co znamená být lamou

Polibek Lamy

Deku
Shoto

(Z pohledu vypravěče)

Ve veliké, šedé, moderně zařízené budově, bylo dneska až neobvyklé ticho.
Pracuje se tady i přes víkend, tudíš i kdyby byl, stále by šly slyšet alespoň tlumené rozhovory, nebo kolečka uklízecích vozíčku.
Šéf který to tady celé vedl, zaměstnávál pouze ověřené Lidi, co neměli v plánu nahlásit na policii každý drobný přestupek.
A že jich tady bylo.
Pro všechny známé chovné centrum vzácných zvířat, pro místní a pro samotné vězně, peklo na zemi.
Copak je normální aby hybrid člověka a Lamy žil v kleci metr krát metr? Tohle by neprošlo u žádné kontroly.
Chodila sem ale vůbec nějaká? Ne.
Pán Shigaraki Tomura, byl poměrně mladý..

Na to aby vedl celý podnik. Opak byl ale pravdou, svého mladého věku využíval. Starším podnikatelům a kupujícím tak Připadal naivní, mladý, nezkušený.
Místní ale věděli že zahrávat si s ním je nebezpečné, to je jako skočit z letadla bez padáku.
Padáte...a až dopadnete na dno, už vás nikdo nezachrání.
Proč ale vyprávím o tomhle místu a né o tom co se děje u Izuka doma?

V jedné z přísně stažených místností, v zrezlých klecí, polehávali tři lamy.
Každá úplně jiná než ta druhá.
Měli jména, ač hlídači je neoslovovali jinak než určeným číslem, nebo nějakou nemístnou nadávkou.
,, chci umřít" zamumlal rudovlasý kluk.
V kleci seděl v tureckém sedu, hlavu znuděně opřenou o ruku.
,, to neříkej ani ve srandě" Větší Lama, s modrým kožíškem se proměnila v člověka. Na nose si upravila drobné brýlky a začala kárat svého kamaráda.
,, spíš bychom už konečně mohli vymyslet jak od tud, Shoto i se to povedlo, už je to pár dnů... Proč by se to nemohlo povést i nám? Nebaví mě to tady, vždyť nejsme žádné hračky a ani věci. Jsme také živé stvoření" zabrblá Kirišimá, zmiňovaný rudovlásek. Ukazováčkem přejede po mřížich.
,, mám plán" z ničeho nic se ozve hrubší hlas, patřil fialovovlasému klukovi, větřinou mlčí a snaží se být nenápadný, jako by chtěl splynout s okolím. Zmizet od tud. Ale kdo vy nechtěl že?
Rudovlasý na něj zvědavě upře pohled.
,, řekneš nám ho?" nadhodí Iida, znova si poupraví brýle.
,, řeknu-

----------------------

,, Shoto" šeptnu tichounce.
Doopravdy mě chce políbit? Koukal jsem zvědavě.
Ale vždyť já jsem proti! Proč se tedy nevzpouzim? Proč jen Ležím a nechávám si líbit jeho troufalé chování?
,, ano?" nakloní se automaticky blíž. Zatajim dech, proč se cítím slabě pokaždé je v mé těsné blízkosti?
Proč na něj tak reaguje mé tělo? Proč mě neposlouchá?
,, můžu tě políbit?" zeptá se opatrně.
Tákže teď se ptá? Celou tu dobu jedná jak uváží on sám, a na mé slova nereaguje a když už konečně čekám že mě políbí, obdaří mě místo toho tak debilní otázkou.
Chvíli jsem na něj zmateně koukal.
Zažívá tohle poprvé? Neví jak na to, přesto ho nějak málo vedou instinkty?
,, J-ja.. "začnu s rudýma tvářema. Já co? Co mu mám na to říct.. Vyhýbám se mu, nechci s ním nic mít. Vůbec se neznáme.... Ale mé tělo to chce.
Už tak dlouho jsem s nikým nebyl.
Kruci....
,, V-víš, no.. Eheh.. V-vlastně" začnu rozpačitě koktat. Jenže Shoto z toho vypadá hodně zmatený, ale já jsem zmatený! Tím vším.
,, a-asi" pípnu tiše. co?
Co jsem to vypustil za sračku z úst? Asi? Kdy jsem došel k závěru že je ta lama líbatelná?
,, asi?" zopakuje Shoto víc zmateně, jemně mu taktéž zrůžoví líčka.
Asi nečekal tak nic neříkající odpověď.
,, Jo" lehce přikývnu.
Pohledem sklouznu k jeho rudým, plným rtům.
,, jo, co?" nevěděl na co jsem odpověděl.
Na to zda-li mě může políbit, nebo jestli jsme ho jen utvrzoval v odpovědi.
A já vlastně taky nevěděl.
Tak moc jsem to chtěl skusit, zjistit jak asi chutnají jeho rty.
určitě sladce
,, jo... Můžeš mě polí-" ani jsem to nedořekl, bytem se rozezněl nepříjemný zvuk zvonku.
Tak nějak mě to zase vrátí na zem.
Jednoduše z pod něj vylezu a utíkám zjistit kdo se opovažuje rušit.
Venku pršelo, a za dveří stál naprosto mokrý Katcchan.,, mám se ptát?" nadzvednu obočí, když ho pustím dál.

Jeho odpověď mě překvapila, že bych konečně nakřáplý tu skořábku nedobytnosti pihovatého stvoření?
Už jsem se chtěl radovat že mi svolil ho políbit, jenže nás vyrušil zvonek a Izuku byl do sekundy pryč.
Smutně a zklamaně jsem si povzdechl.
Sedl jsem si na postel a zaposlouchal se.
Krev mi vřela v žilách, když jsem zaslechl blonďáka.
Jak se vůbec opovažoval rušit? Tak moc jsem ho nesnášel.
Izu je můj.
Rychle jsem na sebe natáhl tepláky a vyšel ven z ložnice.
Chtěl jsem polibek... A teď si jdu pro něj.

Doťapal jsem do obýváku, tam seděl na pohovce zmoklý Blonďák.
Nenávistně jsem se na něj podívál, zatímco on se lehce s zmateným a naštvaný pohledem podíval na Zelenovláska, který za námi došel i s čistým a suchým oblečením.
,, nevěděl jsem že tady někoho máš, teda.. Že vůbec někoho máš" zavrčel Blonďák a převzal si oblečení.
Izuku na mě hodil strápený pohled. Asi byl taky naštvaný, předtím mě zavřel v kumbale, teď tady stojím od pasu nahoru nahý v teplákách toho bručouna, který mě momentálně kritizoval pohledem.

,, hned zase zalezu do ložnice jen" rychle jsem došel k Izukovi a dotáhl ho do kuchyně.
,, nelíbí se mi" zamručím nespokojeně.
,, nikdo neřekl že se ti má líbit" pobaveně řekl zelenovlásek.
Dojde k lince a napustí do varné konvice vodu, dá ji vařit a pak začne chystat hrníčky na čaj.
Dojdu k němu a dlaně položím na jeho boky.
Byl tak drobný!
,, co to děláš" špitne rozpačitě, roztomilé zrůžoví.
Usměju se a otočím si ho čelem k sobě.
,, to co jsi mi povolil" ruky pomalu přesunu na jeho bedra a víc si ho k sobě přitáhnu. Slyšel jsem jak se napnul a zalapal po dechu.
Byl tak citlivý!
,, a-ale... Je t-tady Ka-" chce zmínit přítomnost toho blonďatého blba.to už ho ale umlčím.
Bylo to tak dokonalé! Jeho rty jsou dokonalé....