Na vozíčku [SasuNaru/ItaDei - Na přání] ✓

9. Pomoc

- Úterý –

Když se Sasuke po úspěšně dokončené druhé devadesátiminutové rehabilitaci dostal v doprovodu Asumy domů, vzpomněl si, že by měl zavolat Itachimu a dohodnout se s ním na těch malých úpravách v domě, které se týkaly připevnění držadel a madel pro jeho lepší pohodlí. Sice jim na návštěvě říkal, že všechno má zařízené již od své pojišťovny, která by mu poslala schopné lidi a proplatila všechny výdaje s tím spojené, ale vyhlídka na to, že znovu uvidí bratra, jeho snoubence a popřípadě i Naruta byla mnohem lepší.

,,Ehm, a-ahoj, Itachi," pozdravil, když se v telefonu ozval hlas jeho staršího bratra, ,,jak jste na tom tenhle týden? Potřeboval bych tedy pomoci s těmi madly."

,,Stačí říct a my dorazíme. Není problém, Sasuke. Volal si už Narutovi?" zajímal se hnedka Itachi.

,,Ne, nejdřív volám tobě."

,,Tak zavolej jemu a dohodni se s ním. S námi můžeš počítat jakýkoliv den, takže se to odvine od jeho možností."

Sasuke to sice nemohl vidět, ale byl si víc, jak na sto procent jistý, že se jeho bratr usmívá.

,,Jak vůbec jdou rehabilitace?"

,,Byl jsem tam dneska teprve po druhý, ještě to nemůžu říct přesně. Zatím se mnou jen ten chlap cvičí. Protahuje mi nohy, zkouší cit a tak. Zatím žádná námaha," odvětil černovlasý mladík.

Ještě chvíli mezi nimi vládla příjemná nenucená konverzace, než se nakonec rozloučili a nyní Sasuke držel mobil v ruce a zíral na jeho rozsvícený displej. Znenadání se mu udělalo trochu nevolno a cítil, jak se mírně třese, když v kontaktech hledal Narutovo jméno. Nakonec se odhodlal, zmáčkl tlačítko pro vytočení a přiložil si telefon k uchu. Netrvalo dlouho, než se na druhé straně ozval Narutův trochu překvapený hlas.

,,Jo, Sasuke? Děje se něco?" zněl překvapeně, ale zároveň trochu uspěchaně.

,,Uhm, n-neruším?" vydechl Sasuke a rychlým pohledem na hodinky zkontroloval kolik je hodin.

Vlastně si vůbec neuvědomil, že by Naruto mohl být ještě v práci. Nedošlo mu, že po jejich rozchodu zase musel chodit učit, aby si něco vydělal.

,,Ne, v pohodě, trefil ses zrovna do pauzy," uchechtl se blondýnek.

Na chvilku se mezi nimi rozhostilo trapné ticho.

,,Tak," přerušil ho nakonec Uzumaki, ,,chtěl jsi mi něco, nebo jenom zkoušíš, jestli ti zvednu telefon, když mi zavoláš?"

To Sasukeho rychle probralo a mírně zrudnul studem. Byl rád, že ho takhle nevidí.

,,Uh, n-no já... Itachi s Deidarou mi chtějí v týdnu nainstalovat ta madla a-a říkali, že by se jim klidně hodil ještě jeden pár schopných rukou navíc."

Dobře, tohle si malilinko přibarvil, ale to snad nevadilo, ne?

,,Jakej den?" zajímal se Naruto zvědavě.

,,Jim je to jedno. Přizpůsobí se tomu, jak budeš moci ty, pokud s tím samozřejmě budeš souhlasit... Nikdo tě do toho nenutí."

,,No upřímně by se mi to asi nejvíc hodilo v pátek, pokud to není problém. Zítra učím až do půl pátý, ve čtvrtek mám sice do dvou, ale musím si něco oběhat. No a v pátek končím už v jedenáct, takže by to nebyl problém, pokud to tak vyhovuje."

,,Pátek je super!" vyhrknul Sasuke, načež okamžitě sevřel těsně k sobě oční víčka a v duchu si zanadával, jakej to je uspěchanej idiot.