Na vozíčku [SasuNaru/ItaDei - Na přání] ✓

3. Návštěva

,,Kurva přestaň už každýmu lízt do prdele!" zařval najednou Sasuke, když se Naruto slušně jejich hostů po usazení v obývacím pokoji zeptal, zda si nedají kávu nebo něco jiného k pití či zakousnutí.

Naruto zatnul pěsti a zkousl si jemně jazyk. Znovu se mu nahrnuly slzy do očí. Tohle bylo tak sakra ponižující! Nikdy na něj před někým Sasuke nezvýšil hlas. Cítil se přede všemi tak strašně poníženě.

V místnosti nastalo trapné hrobové ticho a začalo se špatně dýchat.

,,Deidaro," oslovil Itachi jemně svého partnera a ten ihned pochopil.

Chytnul Naruta jemně za předloktí.

,,Půjdem si sednout ven, hm? Mám chuť na cigárko," řekl mu s jemným povzbudivým úsměvem a táhnul ho ven z obýváku.

Naruto jej jak loutka následoval, a než zmizel za francouzskými dveřmi, hodil po Itachim zvláštním pohledem.

,,Takže bráško, teď si spolu hezky promluvíme," zavrčel Itachi, když se za dvěma blonďáky zavřely dveře a oni se tak ocitli sami.

,,Já s tebou ale mluvit nechci, navíc není absolutně o čem," odsekl Sasuke a hodil po něm nevraživým pohledem.

Itachi se ušklíbnul a nechápavě zavrtěl hlavou.

,,Fajn tak budu mluvit jenom já. To je taky varianta," řekl s pokrčením ramen a postavil se před Sasukeho.

Ten uhnul pohledem do rohu místnosti. Nechtěl se na něj dívat. Kdyby mohl, jednoduše by odešel prostě pryč. Jenže to jaksi v jeho momentální situaci nešlo, a i kdyby se snažil na svém vozíku odjet, Itachi by ho velmi rychle dostihl.

,,Začneš se k tomu klukovi chovat slušně a s respektem. Netrpíš tady jenom ty, Sasuke, ale díky tvýmu chování trpí i on, copak to nevidíš?! Trpí snad víc jak ty! To ti ho není ani trochu líto?!" začal vyčítavým hlasem starší muž.

,,Jak na tom může být hůř?! Může chodit!" vyprsknul Sasuke naštvaně.

,,Myslíš, že pro něj je to, že může chodit všechno?! Pro něj si všechno ty, Sasuke! Až ti sundají sádry, začneš chodit na rehabilitace a chodit znovu začneš, nevím kde je sakra problém!" vztekal se Itachi a začal chodit po pokoji sem a tam.

,,Nejsem zvědavej na nějaký tvoje promluvy do duše," protočil tmavovlásek na vozíčku očima.

,,Mě nezajímá, na co jsi a nejsi zvědavej. Já nebudu držet hubu jako on. Já ti to řeknu pěkně do ksichtu. Jsem tvůj starší brácha a můžu si to dovolit... Seš ubohej, Sasuke. Seš obyčejnej ubožák, co je zahleděnej sám do sebe jako dřív. Přesně takovej si totiž byl, než si poznal jeho. Egoistickej, arogantní hajzl, co měl všechno, stačilo si jenom lusknout. Všichni ti skákali do postele jen to hvízdlo, všichni se pro tebe mohli rozkrájet, ale on byl jinej, co? Musel si ho dobývat, viď? To se ti líbilo, že? Byl nedostupnej a nedal ti hned na prvním rande jako všichni. Jenže teď když ho máš, tak už ti není dost dobrej? Nestačí ti, protože už ti podlehl a váš vztah funguje? Nebo spíše fungoval? Potřebuješ si udělat po dlouhý době další zářez? Péro máš funkční, co vím."

,,Sklapni, Itachi," zavrčel Sasuke a zatnul pěsti.

,,Takže je to pravda? Za pravdu se člověk zlobí... Už tě omrzel? Po tom všem, co pro tebe udělal, tak ti už není dost dobrej? Nebo co máš za problém, že se k němu takhle chováš?!" dotíral na něj Itachi dál.

Chtěl znát jednoduchou a prostou odpověď. Věděl, že Naruto má s jeho mladším bratrem trpělivosti dost a nikdy by na něj, hlavně v tomhle stavu, nevyjel. Musel mu v duchu skládat poklony nad tím, že dokázal jeho bratra tolik změnit, když se spolu dali konečně dohromady. Dříve byl Sasuke takový, jak mu to tu řekl. Jenže Naruto z něj dokázal vydovolat tu pěknou romantickou a zamilovanou stránku, které Itachi jenom nechápavostí a spokojeným úsměvem na rtech přihlížel.

,,Říkám sklapni, Itachi," zavrčel znovu Sasuke, kterému už běhaly mžitky vzteku před očima.

Nejradši by po něm skočil a zakroutil mu krkem. Jenže nemohl. Bohužel. Možná až tak za několik měsíců, když to dobře půjde.

,,Víš, Sasuke... Zamysli se nad sebou už konečně. Trpíte tu oba," začal Itachi o něco smířlivěji, ,,nezapomínej, že on může kdykoliv odejít. Dlouho tohle nevydrží. Jsi na něj takovej od tý doby, co jsi se probral po operaci a mluvil s doktory. Tohle si nezaslouží. Kdy naposled si ho chytil za ruku? Políbil? O nějakých větších intimnostech ani nemluvím... Kdy to bylo naposledy, co?"

Sasuke mlčel a mračil se. Pořád skenoval svým temným pohledem všechno v pokoji, ale Itachiho okázale přeskakoval.

Starší Uchiha se na něj ještě chvíli s velkou prosbou v očích díval, než se s povzdychem vydal za dvěma blonďatými chlapci na terasu. Našel je, jak sedí na lavičce a povídají si. Oba zvedli hlavu.

,,Tak co?" zeptal se Deidara.

Itachi pokrčil rameny.

,,Je to debil, co na to mám říct," přisednul si k nim.

,,Dal jsi mu kázání staršího bratra?" obejmul ho Deidara.

,,Dal," zasmál se Itachi, ,,ale asi to bylo k ničemu. Nic mi neřekl."

Naruto se smutně díval na zahradu.

,Proč se takhle změnil? Co jsem mu udělal?'

***

Víkend neproběhl tak příjemně jako jindy, když ti čtyři spolu trávili volný čas. Vzájemně se dříve poměrně často navštěvovali a užívali si společnou zábavu. Tentokrát však byla jejich návštěva až ubíjející. Nesmáli se tak, jako jindy, nikam se nejeli podívat, ani na pitomou procházku nevyrazili. O minimální konverzaci ani nemluvě, i když se Deidara s Itachim snažili mluvit aspoň s Narutem.

,,Dobře dojeďte a dejte vědět. Hlavně bacha na debily," loučil se s nimi Naruto v neděli navečer ve dveřích.

,,Neboj se. Kdyby něco, dej vědět. Komukoliv z nás," usmál se na něj Deidara a přátelsky ho obejmul.

,,Dám," kníknul Naruto.

Obejmul se i s Itachim, zamával jim a zavřel za nimi tiše dveře. Ještě chvíli u nich stál a dýchal. Zase tu s ním zůstal sám, ale spíše to vypadalo, jako kdyby tu byl úplně sám.

Sasuke se svým bratrem a jeho partnerem ani nepřijel rozloučit. Ignoroval je, jak nejvíce to šlo a dával jasně najevo, že mu je jejich přítomnost na obtíž.

***

Dny dále utíkaly a Naruto na tom začínal být psychicky hůř a hůř. Bál se pomalu cokoliv říct, cokoliv udělat, protože všechno, i když to myslel samozřejmě v dobrém, bylo prostě špatně a snesla se na něj akorát jenom kupa nepříjemných a sprostých nadávek.

Sasuke na svém chování k němu nijak neustoupil. Když už nenadával a nevztekal se, jenom mu nepříjemně odsekával nebo po něm štěkal jako nasraný pes. Většinu času trávil v obývacím pokoji, nebo venku na terase, nejlépe bez blonďákovy přítomnosti.

Naruto si občas přišel jak týraná ženská, přišlo mu, že kdyby Sasuke mohl chodit, bude ho i mlátit, jen aby si ulevil. I když to moc nedávalo smysl, jelikož ten hlavní problém byl v tom, že Sasuke prostě momentálně chodit nemohl.

,To jsem to teda dopracoval. Pro dobrotu na žebrotu,' pomyslel si smutně blonďák.

Pořád vše tiše a se svěšenou hlavou snášel. Trpělivost měl vypěstovanou ze školy od svých žáků. Tam pevné trpělivosti kolikrát potřeboval víc než dost. Děcka v pubertě byla šílená a hlavně, když jich bylo víc, jak dvacet pohromadě. Takže vytočit ho, aby opravdu vzteky vybuchnul, bylo fakt těžké, ale Sasukemu už moc nezbývalo.