Na vozíčku [SasuNaru/ItaDei - Na přání] ✓

4. Trpělivost

A trpělivost došla o čtrnáct dní později.

,,A už toho mám dost!" zařval vztekle blonďák a dlaní uhodil do jídelního stolu v kuchyni, když mu Sasuke vmetl do obličeje, že ty jeho uvařený sračky jíst nebude.

Nikdy si na jeho jídlo nestěžoval, vždy mu říkal, jak dobře vaří. A neříkal mu to jenom Sasuke. Kolikrát mu lidi povídali, jestli se náhodou neminul povolání.

Sasuke zaraženě vykulil překvapením oči. Tohle teda nečekal. Teda čekal, ale říkal si, že to asi nikdy nepřijde.

,,Já už to fakt nedávám, do hajzlu! Nejsem žádná hadrová panenka, se kterou můžeš při každý příležitosti praštit o zem! To si mám snad useknout nohy, aby byl pak pan Uchiha konečně spokojenej, nebo co?!" vyjel na něj vztekle.

Sasuke byl opravdu překvapený. Vytočit ho bylo vážně těžké, ale pak ten jeho výbuch stál opravdu za to. Tiše seděl za stolem a sledoval, co dalšího na něj ještě zakřičí.

,,Co si o sobě, kurva, myslíš?! Dělám pro tebe první poslední! Snažím se ti to čekání, než ti ty hloupý sádry sundaj, nějak zpříjemnit a ty se ke mně akorát chováš jak k nějakýmu odpadu! Všechny moje snahy akorát podkopáváš! Nechceš, abych se tě dotýkal, pokud to není nějak nutný, pusu si mi nedal ani nepamatuju! A hezkýho slova se od tebe asi těžko už někdy dočkám! Co jsem ti udělal sakra, že se ke mně chováš takhle, hmm?!"

Naruto zrychleně dýchal. Nechtěl na něj vylítnout, když byl v tomhle stavu, ale už to fakt nezvládal. Ale upřímně... Konečně moc si zakřičet a vyvztekat se, bylo tak sakra perfektní!

,,Já nemůžu za to, že si skončil takhle! Tak mi to laskavě nedávej za vinu! Nebudeš na vozíku do konce života, tak se už sakra vzpamatuj! Nevím, kdo jinej by byl schopnej ti tuhle tvoji náladu a tohle tvoje chování trpět, ale já už toho mám taky akorát dost!"

Sasuke se na něj nakonec jenom ušklíbnul a hlasitě mlasknul.

,,A co chceš jako dělat?" zeptal se a povytáhl zvědavě obočí.

Očekával, že teď se blondýnek sesype a bude se mu omlouvat, že nic z toho nemyslel vážně, že už mu jenom ruply nervy. Bude chtít, aby mu odpustil.

,,Odstěhuju se," řekl odhodlaně Naruto, aniž by skutečně kontroloval svojí pusu.

Vylétlo to z ní úplně samovolně, aniž by to nějak ovlivnil. Ale už to řekl, a taky nehodlal couvnout zpátky. Jestli tahle výhružka nezpůsobí to, že se Sasuke dá aspoň trochu dohromady, tak už to mezi nimi nemá opravdu smysl.

Jestli to Sasukemu přišlo líto, nedal na sobě nic znát. Ani překvapení ani smutek. Nic. Opět měl nahozenou tu svojí ledově chladnou masku a všechny svoje pocity za ní pečlivě ukrýval.

,,Fajn. Aspoň budu mít konečně pokoj," pronesl nakonec po několikasekundovém tichu.

Naruto na něj vytřeštil oči.

,To jako vážně?!'

Pak jeho pohled ztvrdnul, vztekem, smutkem i bolestí, a odhodlaným krokem odešel z kuchyně a zanechal tam Uchihu o samotě.

Sasuke však jeho výbuchu vzteku a tomu, že se odstěhuje, nepřikládal moc velkou váhu. Věřil, že je to jenom pitomej výlev vzteku a to se stěhováním nemyslel vážně. Nejspíš se šel vybrečet do ložnice a pak se mu přijde omluvit, že nic z toho tak nemysle.

Jaké pro něj bylo překvapení, když o pár minut později uslyšel bouchnutí dveří.

,On jako fakt odešel?'

***

Naruto se ubytoval v jedné blízké malé ubytovně. Nevěřil, že to fakt udělal. Že fakt odešel. Že ho tam opravdu nechal samotného. Doufal jen, že se mu nic nestane, když tam jednu noc bude muset být sám. Vozík už ovládal dost dobře a dokázal si s mnoha věcmi už poradit, tak snad to nebude takový problém.

Svalil se zmoženě na obyčejnou jednolůžkovou postel. Konečně postel. Posledních několik týdnů spával v pracovně na rozkládacím gauči, protože Sasuke odmítal jeho přítomnost i v ložnici. To pro něj bylo hodně těžké, nehledě na to, že gauč byl opravdu nepohodlný a k častému spaní nepříjemně tvrdý. Měkkost postele podvědomě nadšeně uvítal.

,Musím mu zajistit ošetřovatele, nemůžu ho tam nechat úplně samotného, i když se choval jako prvotřídní hajzl,' pomyslel si ještě před tím, než s vlhkýma očima od pláče tvrdě usnul.

***

Klíče v zámku zachrastily a do domu někdo vešel. Sasuke v obývacím pokoji zbystřil.

,To mu to dlouho nevydrželo,' pomyslel si s úšklebkem.

Nechtěl to přiznat, ale ulevilo se mu, že je zpět. Téměř celou noc nespal a přemítal nad tím, jestli se mu náhodou něco nestalo. Avšak ani jednou si nepřipustil fakt, že tohle všechno je jeho vina.

Rozjel se za ním. Našel ho v ložnici.

,,To ti to dlouho nevydrželo," ušklíbnul se tak, aby ho slyšel ještě předtím, než vjel do ložnice.

Nemohl si pomoci, ale musel si zachovat tvář. Jaké bylo ale další překvapení, když našel Naruta, jak si balí věci do sportovní tašky. Zamračil se.

,,Objednal jsem ti ošetřovatele, měl by dorazit v poledne," odvětil jen Naruto otočený k němu zády.

,,Na co opatrovníka?" hrál si na blbého.

V hrudi se mu však usadil nepříjemný pocit, že to blondýn opravdu myslel vážně.

,,Stěhuju se, jak jsem řekl. Včera jsem si s sebou nic moc nevzal. Navíc, ty jsi mi na to nic neřekl a mlčení je souhlas, ne?"

,,Kam se jako stěhuješ?! To mě tady jako necháš?! Kašleš na mě?!" vybuchnul Sasuke vytočeně.

Tentokrát však konečně právem.

,,Momentálně jsem na ubytovně, než si něco najdu. Nemělo by to trvat ale dlouho, takže ti tu dlouho moje věci překážet nebudou," řekl jen a zapnul zip na tašce, kterou si přehodil přes ramena.

Otočil se a setkal se s temným pohledem.

,,Sereš na mě, protože sem na vozíku?! Tak to si teda zastleskej! Věděl jsem, že to s invalidou moc dlouho nevydržíš! Už sis za mě našel náhradu, co?! Že zdrháš takhle narychlo!" obvinil jej Sasuke naprosto bezmyšlenkovitě.

Tohle byla jediná možnost, o které si myslel, že je ta správná. Proč jinak by jako odcházel? Jen kvůli tomu, že se do něj párkrát strefil a byl na něj hnusný? To přece postrádalo logiku.

,,Neseru na tebe, protože si na vozíku, Sasuke. Nic to pro mě neznamená. Seru na tebe, protože se ke mně chováš jako k méně cennému. Nevážíš si toho, co pro tebe dělám a já už to nehodlám dál trpět a snášet. Chceš být sám? Fajn, nebudu ti bránit," odpověděl klidně, i když mu to trhalo srdce.

Sasukeho obočí se nepříjemně a hlavě nechápavě mračilo.

,,Nikoho nemám jestli tě to uklidní, ale pochybuju, že mi to budeš věřit," dodal poté, ,,a jak jsem řekl, najal jsem ti ošetřovatele. Měl by přijet v poledne, tak se aspoň k němu chovej slušně."

Pohodil si na ramenu popruh tašky a chvíli se ještě na černovlasého mladíka sedícího na vozíku díval, jestli se mu k tomu náhodou nějak nevyjádří. Ještě mu dával poslední šanci.

Jenže když viděl, že se Sasuke k žádné další debatě nemá a jenom ho propaluje pohledem, tiše si povzdechl a rychle odešel.