Na vozíčku [SasuNaru/ItaDei - Na přání] ✓

13. Přespání

Když se Naruto s Itachim vrátili do obývacího pokoje, zjistili, že Sasuke s Deidarou jsou venku. Prošli tedy otevřenými prosklenými dveřmi na verandu, kde se ti dva o něčem bavili.

,,Není problém, uděláme to," slyšeli Deidaru říkat.

,,O čem je řeč?" zajímal se hnedka zvědavě Itachi.

Deidara se na něj otočil a vykouzlil na své tváři roztomilý úsměv.

,,Asuma prý Sasukemu zařídil zahradníka, aby mu ostříhal větve na stromech, ale už ten bordel po sobě neuklidil, tak jsem mu slíbil, že bychom se toho mohli zbavit," vysvětlil.

,,Není problém," přikývnul Itachi, ,,Kam to máme dál? Máme to odvézt někam pryč?"

,,Ne, to není třeba, stačí když to naskládáte támhle pod stříšku, později to pak můžeme zapálit. Díky moc."

,,Není zač," mrknul na něj černovlásek a poté se s dvěma blondýnky vydal na zahradu pod temným pohledem svého mladšího bratra, který zůstal sedět na svém vozíku na verandě.

***

Nashromáždění uřezaných větví, které ještě sem tam museli trochu seříznout, aby moc nevyčnívaly, pod stříšku jim nakonec zabralo víc času, než instalace madel v domě. Přece jenom ještě museli zahradu trochu prohrabat hráběmi, čehož se okamžitě ujmul Deidara.

I když to nebyla kdovíjak fyzicky náročná práce, blondýnek byl vždycky zvyklý, dát si malé vychlazené pivo jako odměnu. Jako kdyby s tím Sasuke snad počítal, čekala na krátkovlasého blondýna na stole orosená plechovka s pivem.

,,Díky," zazubil se na něj Naruto vděčně a ihned jí otevřel, aby se poté mohl svlažit několika velkými loky.

I jen to jeho typické zazubení vyvolalo v Sasukeho těle příjemný pocit, který se mu rozlil do každé buňky.

,,No, jestli je to všechno, tak my pomalu pojedeme. Rezervovali jsme si hotel na přespání," ujal se slova nakonec Itachi.

,,Můžete přespat tady," nabídnul ihned Sasuke zcela nenuceně.

Dlouhovlásek však zavrtěl s úsměvem hlavou a nepatrně cuknul bradou k Narutovi, který už měl plechovku opět u úst.

,,Chtěli jsme jít ještě do kina a pak na večeři, nechceme pak na tebe zvonit někdy pozdě večer."

,,Fajn, pojedu vás tedy vyprovodit," přikývnul nakonec Sasuke.

***

,,Neposer to, jo?" mrknul na něj černovlasý muž ve dveřích, sklonil se a krátce ho objal.

,,Uh, co jako?" nechápal Sasuke.

Itachi se musel krátce zasmát a zavrtět nad jeho výrazem, který nyní nahodil, hlavou. Myslel si, že jeho posunek pochopil.

,,Naruto pil."

,,A?"

,,Nemůže jet domů autem," protočil Itachi očima.

,,A?" zakabonil se černovlásek na vozíku, než mu náhle svitlo v hlavě a on si sám pro sebe táhle přikývnul, ,,Á!... Už mi to došlo."

,,Bylo na čase," uchechtl se Deidara, který je s úšklebkem pozoroval, ,,do ničeho ho nenuť, jasný? Nebo ti zase uteče."

,,Rozkaz, páni dohazovači," ušklíbnul se černovlásek.

Očima je vyprovodil až k jejich vozu, zamával jim a až poté, co mu Itachi ještě naposledy zatroubil na rozloučenou, vjel do domu a zavřel za sebou dveře.