Na vozíčku [SasuNaru/ItaDei - Na přání] ✓

14. Rozhovor

,,Řekl jsem něco špatně?" promluvil k němu tiše černovlasý mladík a zastavil se kousek od něj.

Blonďák měl pokrčené nohy, které objímal pevnými pažemi a o kolena si opíral čelo. Zavrtěl skoro neznatelně hlavou.

,,Ne," zamumlal kníkavě, ,,promiň, že jsem tak vyjel."

,,Ty mi promiň, že jsem se choval jako kokot," uchechtl se smutně Sasuke.

Na krátkou chvilku mezi nimi zavládlo ticho, než modrooký mladík nakonec zvedl hlavu a zadíval se do Sasukeho tváře.

,,Co jsem ti provedl, že ses ke mně tak choval?" vydechl nakonec zraněným hlasem, ,,Já... Doteď na to nemůžu přijít a lámu si nad tím každý večer hlavu. Rozkrájel bych se pro tebe, Sasuke, chápeš to? Snažil jsem se ti to ulehčit, jak nejvíc jsem mohl, ale přišlo mi, že hledáš každičkou malou chybičku, jen aby si na mě mohl bejt hnusnej a nepříjemnej. Proč, vlastně?... Chápu, že ze začátku jsi mohl bejt nasranej, každej by byl, kdyby skončil se zlomenýma nohama na vozejku, ale moc dobře si věděl, že ti ty sádry sundají a bude to zase dobrý, tak proč si do prdele nastavoval záda a odháněl si mě od sebe?"

Jeho hlas zněl tak strašně smutně, tak vyčítavě a zlomeně, že z toho mladého Uchihu nepříjemně bodalo v hrudi. Jasně, že si takové chování nezasloužil.

,,Nechtěl jsem bejt pro tebe přítěž, myslel jsem, že když tě od sebe odeženu, bude ti líp," zamumlal potichu.

,,Tak to je největší kokotina, kterou jsem kdy slyšel, ttebayo," odfrknul si Naruto, ,,kdybych tě bral jako přítěž, myslíš si, že bych si snad v práci bral volno, abych se o tebe mohl postarat? Že bych u tebe v nemocnici sedával každej den? Že bych ochotně snášel tvoje vzteklý nálady až do doby, kdy to už bylo vážně neúnosný?"

,,Bral jsem to tak, že je to tvoje povinnost se o mě postarat. Myslel jsem si, že to děláš proto, že musíš," pokrčil rameny.

Blondýnek překvapeně pootevřel pusu.

,,To myslíš teď jako vážně?"

,,Vím, že to zní blbě, ale ano. Vážně jsem byl o tom přesvědčený. Byl jsem nasranej na všechny a na všechno. Vždycky jsem byl ten, kterej v našem vztahu zastupoval tu funkci starání se a... Nějak jsem se nemohl smířit s tím, že to bude opačně."

Uzumaki frustrovaně vydechnul.

,,Kdybys nebyl na vozejku jednu bych ti vrazil, aby ses probral," zamručel nespokojeně nad jeho vysvětlením.

,,No a to je další z důvodů, proč jsem byl takovej," odvětil Sasuke.

,,Eh?"

,,Jednal si se mnou jako v rukavičkách. Jako kdybych byl zasraný děcko a... To pro mě prostě bylo neúnosný. Choval si se ke mně, jako bych byl neschopnej, nesvéprávnej a-"

,,To není pravda, Sasuke!"

,,Pořád dokola si se mě ptal, jestli něco nepotřebuju, díval ses na mě jako na nějakýho chudáka. Myslíš si, že mi to bylo příjemný?!"

,,Chtěl jsem ti jenom pomoc!" vyhrknul Naruto rozhořčeně.

Absolutně nechápal, kam se momentálně jejich konverzace ubírala. Neměl chuť se hádat a něco si vyčítat. Jediné, co chtěl vědět, bylo to, proč se k němu tak choval a ve finále vlastně zjistil, že za Sasukeho nepříjemné chování mohla jeho starostlivost.

,,Pomoc tím, že ze mě uděláš ještě většího idiota?!"

Ani Sasuke nechápal, co se to teď děje. Kdyby věděl, kam tohle bude směřovat, raději by za ním vůbec nejel a nechal ho být, dokud by se k němu na verandu nevrátil.