První hraničářka, která ovládla živly

Kapitola Pátá

Po střelbě mě zavolala mamka zpátky do stanu. Gilan šel za Haltem. Mámě jsem pomáhala s dalšími zraněným. Zase jsem byla u toho chlapce. Povídal mi o jeho rodině. Sice to bylo nudné, ale musela jsem rám být. Potom usnul. Vyšla jsem že stanu, že se troch protáhnu. Po cestě jsem málem vyrazila do Halta. ,,Ježíš strašně se omlouvám", začala jsem mlet. ,,To je v pořádku." A šel dál. Šel směrem stan krále Duncana. Já jsem vklouzla do lesa. Tiše jsem se plížila. Potom jsem viděla jak se zvedla jedna větvička. Vítr nefoukal. Potom jsem slyšela syknutí. A tak jsem lezla blíž. Byl to Gilan. Očividně o mně nevěděl. Podkopla jsem mu nohy. On to nečekal, a zřítil se na zem. Když padal, a vytáhla jsem mu saxonský nůž, a namířila ho na něho. Musela jsem se smát. ,,Ha ha ha. Fakt vtipný". ,,Já vím," smála jsem se. Zase jsem dostala do kolen kluka a to hraničáře. Začala jsem dělat svůj vítězný taneček. ,,To byl sarkasmus ty jelito". Pak Gilan zvážněl. ,,To co jsi říkala u toho strážce byla pravda?"  ,,Jo. Nenávidím své pohlaví." Řekla jsem já. ,,Nó víš jaksi jsem přemýšlel." Začal Gilan. ,,Vrhat noži docela umíš, střílet z luku taky, plížit se, a kdyby jsi byla pod odborným dozorem, mohla by z tebe být hraničářka." ,,Hraničářka? Gilane, já myslela, že v hraničářském sboru jsou jen muži". ,,Nó taky, že jsou, ale: 1. Máš hraničářském schopnosti, a to tě nikdo necvičil 2. Asi by nebyl velký problém, kdyby byla mezi hraničáři holka. A za 3. Asi nechceš být sedlák. Ale nedělej si velkou naději. Uvidíme co řekne Halt."