Epilog

66 2 2
                                    

Všude kolem mě bylo bílo. Ne sníh. Takové jiné bílo, jako prázdnota. Nevěděla jsem kdo jsem. Ani nic jiného. Najednou se přede mnou zjevil chlapec. Byl celkem pohledný. Vypadal přátelsky.

,,Ahoj jmenuji se Lucas," představil se. ,,Co tu děláš?"

,,Nevím kdo jsem, a nevím co tu dělám. Nevím nic. Neznám své poslání."

,,Tak to já ti s radostí pomůžu. Jmenuješ se Agnes. Byla jsi unesena. A dali ti super schopnosti. Uteč na Gorlan. Tam si postav pevnost. A kdokoliv tě najde. Tak ho zabij."

Nechápala jsem ho, ale věřila jsem mu. Byl přeci tak krásný.

                                             ...

Vzbudila jsem se, a rychle utíkala k oknu. Okamžitě jsem ho rozevřela, a podívala se na tu výšku. Nebylo to moc vysoko. Skočila jsem a pád utlumila kotoulem. Rozběhla jsem se do lesa. Když jsem byla dostatečně daleko vzlétla jsem. A letěla. Pryč na Gorlan do bezpečí.

První hraničářka, která ovládla živlyKde žijí příběhy. Začni objevovat