Ztracená (Fan Fikce - Nik Tendo)

Prolog

Dominik

   „Nechovej se pořád jako by ti na ničem nezáleželo!" křičela rozzuřená Klára. Vypadala skvěle, když se nasrala. Prohrábla si rukama vlasy a koukala mi do očí. Čekala odpověď. Jakou? Ne pravdivou, ale takovou, která by jí uspokojila.
 „Řekneš už konečně něco?" naléhala dál.
Pustil jsem volant a věnoval jí konečně pozornost. Díval jsem se na ni a neviděl nic než prázdnou schránku. Zoufalou. Neví, kdo je. Neví, co chce. Neví, co skutečně cítí. Je jen ošálená představou, že my dva tvoříme nějaký dokonalý pár. Aspoň tak se to včera psalo na netu. Dokonalý pár Dominik a Klára byli spatřeni v romantické restauraci. Kecy. Mám ji rád. Svým způsobem, ale o nějaké velké lásce nemůže být řeč.
  „Chci být dnes prostě sám, nezlob se," odpověděl jsem bezmyšlenkovitě.
Beze slov vystoupila z auta a odešla. Nechal jsem ji. Šlo jí o to, abych jí zastavil, ale nechtělo se mi. Díval jsem se, jak se vzdaluje, a když zašla za roh, vypnul jsem motor a vystoupil. Přemýšlel jsem nad tím, jestli se jít projít, když je tak krásný teplý večer nebo jít domů a zahrát si psko. Jenže mou pozornost upoutala dívka kráčející po chodníku. Vlasy měla stočené v drdolu a její tvář zahaloval noční stín. Měla útlou postavu. Vypadala, že ani neví, kde vlastně je. Vypadala ztracená.