Ztracená (Fan Fikce - Nik Tendo)

10. Kapitola

     Bylo šest ráno a zvonek u dveří zběsile zvonil. Říkal jsem si, co je to za magora, že někoho otravuje takhle brzo ráno. S těží jsem se vyhrabal z postele a šel otevřít.
  „Hele, já chápu, že toho máš teď hodně, že tě všechno sere a celou tvou mysl pohltila Sofie, ale takhle to dál nejde!" křičel naštvaný Jakub. V ruce držel velkou papírovou tašku a z ní se linula dokonalá vůně sladkého, čerstvě upečeného pečiva z pekárny.
  „Dobré ráno, drž hubu a pojď dovnitř," řekl jsem prostě.
Než vykročil, rozhlédl se kolem sebe a zeptal se: „Je tady?"
Zasmál jsem se. „Myslím, že odešla."
Jakub vyložil na stůl různé koblihy, šátečky, croissanty a já si připadal jako v nebi. Ještě tomu chybělo kakao, ale to bych chtěl moc.
  „Kávu?" zeptal se Jakub.
 No, možná lepší než kakao.
  „Myslel jsem, že si nasraný a ty mi tady zatím nosíš všechno pod nos. Tak co se děje?"
  „Jsem nasraný a vlastně ne jenom já. Kluci už se začínají vyptávat a já jim přece nemůžu lhát."
  „Já vím, ale kdybys jen věděl, co se teď dělo, ty vole."
  „Něco nového?"
Vylíčil jsem mu vše o Sofiině mámě, jejím domově, zmizení i o tom, že jsme se dotkli. Moc jsem to nerozebíral do hloubky, ale to hlavní už ví.
  „Ty vole! Takže jí třeba někdo unesl? Ty vole a proč o tom nic nevíme? Proč se o tom nemluví?"
  „Hledal jsem to na netu, ale moc tam toho není. Je prostě pohřešovaná, nějaké stopy mají, ale nic velkého. Prostě všichni ví hovno. Řekl bych, že toho vím víc než kdo jiný."
Jakub byl úplně ztuhlý. „Myslíš, že je..."
  „Ne!" nenechal jsem ho tu větu dokončit. „Není mrtvá. Měli jsme tady médium a říkal, že je zatím živá."
  „Jak dlouho je pohřešovaná?"
  „Asi dva měsíce. Já vím, já vím, je to dlouhá doba, ale já věřím, že to bude dobré! Najdu jí. Já ji musím najít!" Ani mi nedošlo, že křičím, dokud jsem neviděl, jak se Jakub tváří.
  „Miluješ jí, že?"
  „Pfff, ale prosím tě."
Jakub nadzvedl obočí.
  „Ale notak."
Jakub ještě víc nadzvedl obočí.
  „Okay, miluju. Vím, že je to kravina, ale já vážně věřím, že je naživu."
  „Spíš tomu chceš věřit."
  „Jak to myslíš?"
  „Musíš počítat s každou možností. Připrav se na to, že jí můžou najít mrtvou. Je to drsné, ale musíš se připravit i na to."
Měl pravdu. Můžou jí najít mrtvou. Musím na to být připravený, ale stejně se budu spíš přiklánět k variantě, že je Sofie naživu a že jí najdu.
      Když jsme s Jakubem dojedli, odjeli jsme do studia. Kluci tam čekali a s velkou radostí mě přivítali a jelikož si říkáme všechno a jsme jedna rodina, vyklopil jsem jim celou story o mně a Sofii. Jakub na všechno kýval, aby tomu snadněji uvěřili. Tvářili se dost zaskočeně, ale nakonec nám uvěřili.
  „Pomůžeme ti, jak to jen půjde," řekl Hasan.
Vděčně jsem se usmál a objal ho. „Jste skvělí. Děkuju. Jdem na to!" řekl jsem a vzal do rukou mikrofon.
      Skoro po třech hodinách jsme skončili. Zkouška se protáhla, protože se kluci pořád ptali na Sofii a když už jsem vyčerpal všechny své zážitky s ní, sedli si s mobilem na pohovku a hledali informace. Koky dokonce našel, že hlavním podezřelým byl Sofiin přítel Tomáš.
  „Mám nápad!" vykřikl najednou Koky.
  „Poděl se," odpověděl jsem.
  „Toho cápka si najdem a trochu si na něj došlápnem, ne? Uděláme malý výslech."
  „ Neblázni, ještě by nás nahlásil. Nejspíš to bude nějaký posránek a myslím, že jeden člen milion+ v base stačí."
Koky zesmutněl. „Škoda."
      Když jsem dojel domů, těšil jsem se až se uvidím se Sofií a povím jí o klucích, ale když jsem vyšel z výtahu, před dveřmi mého bytu stály dvě postavy. Žena a muž. Oba v černém. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o nějaké jehovisty nebo jinou divnou sektu, ale když jsem přišel blíž, došlo mi to.
  „Dobrý den, jste Dominik Citta?" zeptal se muž.
  „A-ano," vykoktal jsem ze sebe.
  „Jsem kriminalista Štěpánek a tohle je moje kolegyně."
  „Zapletalová, těší mě," řekla drobná žena. Přijal jsem její nataženou ruku a ona po chvíli pokračovala. „Vyšetřujeme případ vraždy slečny Sofie Duškové."
Polilo mě horko, zrychlil se mi tep a knedlík v krku mě málem udusil.
  „Vraždy?" opakoval jsem nechápavě jakoby v mdlobách.
  „Máme nové důkazy a podle nich byla Sofie zavražděna."