Jednorázovky BBC Sherlock

Konstanty

Další věc z roku 2016. V centru dění tentokrát Mycroft.

Na některé věci v našem životě jsme zvyklí spoléhat, vždycky tu pro nás byly a očekáváme, že to tak zůstane napořád. Ale to je omyl!
Přesto záleží jen na nás, zda si do svého osobního vesmíru zasadíme nové stálice.

Všechny příručky, všichni pedagogové, psychologové a poradci vam na jednom z prvních míst řeknou, že dítě potřebuje ke svému prospěchu stabilní prostředí. Ale stabilita může být velice relativní pojem.
Alexandra si zvykla očekávat neočekávané, kdyby byla večeře sedm dní v týdnu v tu samou hodinu, bylo by něco špatně, kdyby alespoň jednou do měsíce nevybouchl nevydařený experiment v kuchyni, bylo by to varovné. Kdyby ji co chvíli nemuseli přes noc (nebo i pár dní) pohlídat někdo z rodinných přátel, byla by znepokojená.

Přes všechny tyhle výkyvy se její život točil kolem několika pevných bodů – tím nejdůležitějším byl samozřejmě tatínek, trochu brblavý, trochu cholerický a někdy trochu neohrabaný v projevech své lásky k jediné dceři, ale vždy připravený pofoukat rozbité koleno a vyslechnout všechny radosti a strasti svojí holčičky.
Naprosto neodpáratelnou součástí jejího života byl i Sherlock, jako malá si myslela, že je to normální, že takhle vypadá každá rodinná jednotka a teprve časem zjistila, že je to jinak a máma u většiny spolužáků není jen ta paní na fotce.
Kupodivu to pro Alex nebyl podnět k závisti, spíš je litovala, že oni nemají nikoho, kdo by pro jejich potěšení páchal barevné exploze na kuchyňské lince a sbíral s nimi v parku vzorky pod mikroskop.

Sherlock byl svá vlastní kategorie, nikdy si před své jméno nevysloužil titul strýček. A přesto, že byl druhou nejdůležitější figurou v jejím životě, a když jí bylo sedm, s Johnem se oženil, Alex Sherlocka nikdy nenazývala žádnou variantou slova otec.
To neznamenalo, že by ho nemilovala, ale byl mnohem spíš její spoluspiklenec proti rodičovské autoritě. Za některé pamětihodné zásahy v její prospěch mu byla neskonale vděčná.
Když dospěla do věku, kdy chtěla randit s kluky, otec vytáhl svůj starý revolver, nechával ho nápadně povalovat v bytě, kdykoliv přivedla někoho domů a pobízel Sherlocka, aby její spolužáky dedukoval. Spojené úsilí detektivova ostrého jazyka a Johnova zlého pohledu, mělo spolehlivě odstrašující účinky a přivádělo Alex k zoufalství.

Jednou, když jí na tom klukovi opravdu hodně záleželo, stala se nečekaná věc. Jakmile svého přítele představila a oznámila, že mají namířeno do kina, John potichu (ale nepřeslechnutelně) pronesl ke svému manželovi: "Hlavně chci vědět, jestli se s ní chce vyspat."
"Ale Johne, to v nějaké fázi bude chtít každý!"
"Ty víš, jak to myslím!" utrhle se její táta.
"Opravdu myslím, že tuhle záležitost dramatizuješ. Jistě nechceš, aby ten kluk zájem o Alex jen předstíral a sexuální přitažlivost ..."
Tím Sherlock bezpečně strhl veškerou Johnovu pozornost na sebe a při následující pekelné hádce byli Alex i její objev úspěšně zapomenuti a mohli se vesele vytratit do kina.
Když se pozdě večer vrátila, našla Sherlocka uloženého na pohovce a dveře od ložnice zavřené.
"Doufám, že sis dnešek užila, protože já mám utrum nejmíň na čtrnáct dní!" přivítal ji a navzdory tomu kyselému projevu na ni pobaveně mrkl.

Vzhledem k tomu, kolik času trávili její otec se Sherlockem na různých případech, byli pevnou součástí Alexandřina života od malička různí "strýčkové a tety", krom tátovy sestry Harry nebyli pokrevně příbuzní, ale na tom nezáleželo. Čelné místo mezi nimi zaujímala Martha Hudsonová, která se pasovala do role náhradní babičky. Ale ani u Molly a Grega to nebylo špatné, protože tam měla podobně staré kamarády na hraní.
Každé léto také trávila týden nebo dva v Surrey u paní a pana Holmesových, byla jedinou formou vnoučete, jaké se kdy dočkali, takže ji náležitě rozmazlovali.