Jednorázovky BBC Sherlock

Já tebe také

Tahle krátká povídka z prosince 2016 byla inspirovaná posledním trailerem ke čtvrté řadě, konkrétně "I love you" scénou, o které se spekuluje, že by měl Sherlock zvolit mezi Johnovým a Mycroftovým životem (dnes už samozřejmě víme, že to bylo celé jinak).

Patnáct minut na rozhodnutí, tři muži, jedna pistole a miliony životů v ohrožení!

Čas neúprosně ubíhal, z patnácti minut už mnoho nezbývalo a Sherlock byl očividně čím dál zoufalejší. Odsud, z uzavřené místnosti nedokázal problém rozlousknout. Neznal řešení, tady nebyl žádný bezpečnostní vypínač a dnes nemohl nic zfalšovat.
Na kovovém stolku ležela pistole a čekala na jeho rozhodnutí. Jeho bratr nebo jeho přítel? Jeden musí zemřít nebo bude celý Londnýn zamořen. Do vodovodní sítě bude vybuštěna smrtící bakterie a zbývá už jen sedm minut.
John, Mycroft i Sherlock se napjatě dívali jeden na druhého.
„Vy dva se odsud musíte dostat! Jste dost chytří a máte prostředky jak Smitha zastavit." promluvil John.
Sherlock s vytřeštěnýma očima zavrtěl hlavou.
„To je nejlepší řešení!" trval na svém John a Mycroft se zoufale snažil přijít s nějakým protiargumentem. Ten hlavní samozřejmě znal, ale nemohl ho použít. První to musel vyřknout Sherlock.
Detektiv nakonec pohled na své druhy nesnesl, otočil se zády a zahleděl se na šedou stěnu z matného kovu, která mu poskytovala jen mlhavý odraz. Ale i rozmazané siluety dvou jeho nejbližších lidí byly příliš, zakryl si dlaněmi oči.
Ještě jedno řešení tu bylo, Smith ho výslovně nejmenoval, ale v podmínkách své kruté hry ho ani nezakázal.
Odkryl obličej, narovnal se, nadechl a využil své poslední příležitosti: „Miluju tě!"
John i Mycroft ho úzkostlivě sledovali. V momentě, kdy vyřkl tahle slova, pochopili, jakou cestu zvolil a ve vteřině byli u něho.
Mycroft byl přece jen o něco rychlejší. Dřív než stihl Sherlock zvednout hlaveň k vlastnímu spánku, pevně ho objal. John byl hned vedle něj a natáhl ruku pro tu zlořečenou pistoli.
Sherlock byl rozhodnutý se jí nevzdat a pevně sevřel pažbu. Jenže Mycroft neměl v úmyslu mu ji vyrvat. Zašeptal svému malému bratříčkovi do ucha: „Já tebe také!"
V ten moment stiskl spoušť zbraně, která byla uvězněná mezi jejich těly a strhnul hlaveň svým směrem.
Rána ani nebyla moc hlučná, ale v tak malém prostoru zazněla překvapivě ostře.
John sebou vzdor vojenskému výcviku trhnul a šokovaný Sherlock leknutím bratra pustil.
Mycroft se s rudou skvrnou na břiše poručil na kolena a zachytil se stolku. John sebral hrůzou ztuhlému detektivovi zbraň a okamžitě z ní vytáhl zásobník – teoreticky měla obsahovat jen jednu kulku, ale tomu zvrácenému šmejdovi nebylo co věřit.
Sherlock se konečně vzpamatoval, klekl si k Mycroftovi a zachytil ho do náruče. Právě včas, protože politikovi právě vypověděly síly.
John se přidal k nim a smutně sledoval, jak Shelock tiskne ruku na bratrovu ránu. Logika říkala, že je to marné, Smith k nim stejně pomoc nepustí, dosáhl svého.
„Mycrofte, odpusť mi to!"
„Není ... co ... odpouštět ... Lockie. ... Nic ... z toho ... není tvoje ... vina ... rozumíš!" vypravil ze sebe politik a z koutku úst mu vytékal pramínek krve.
„Ale vždycky jsem se k tobě choval hrozně, až do dneška jsem si nikdy nepřipustil ... nikdy ti neřekl ..."
„Psst ... jsem ... na tebe ... hrdý, ... jak ...daleko ... to dotáhl ... můj malý ... bráška."
Mycroft s vypětím sil uchopil Sherlockovu ruku, odtáhl ji od svého zranění a co nejpevněji stiskl.
John, jakkoliv to bylo bezpředmětné, nahradil tlak na ráně svou rukou a nemohl se nezeptat: „Mycrofte proč? Proč vy?"
Politik se kupodivu s odpovědí neobrátil na Johna, ale zpátky k bratrovi: „Lhal ... jsem. Starat ... se o někoho ... je výhoda ... pokud ... ti ... dotyčný dává ... štěstí ... Řekneš mu ... to, že ... ano? Lockie?"
Sherlock jen beze slova kývnul a pak sebral dech k prosbě: „Neopouštěj mě! Mám tě rád Myckie!"
„Nezůstaneš ... sám! ... A ... já tebe ... také ..." poslední slova už byla stěží srozumitelná a jakmile je Mycroft Holmes vyslovil, sevření jeho ruky povolilo a oči zaostřily kamsi do nekonečna.
V zápětí se bezhlučně zasunul panel ve stěně, byli volní.
Sherlock to snad ani nezaregistroval, pevně svíral Mycroftovo tělo a naříkal. Johna napadlo, že stejně nemají kam pospíchat, Smith je jistě dávno pryč a pro Mycrofta je pozdě.
Po dalších deseti,možná patnácti minutách se Sherlock uklidnil. John se mu ustaraně zadíval do očí – ne nebylo v nich žádné šílenství, zoufalství a porážka. Smutek, ten ano, ale také ledové odhodlání a ještě něco dalšího.
Společně opatrně položili Mycrofta na zem, Sherlock váhavě natáhl ruku, ale uprostřed pohybu se zarazil. John pochopil a udělal to za něho. Jemně zatlačil Mycroftovy oči.
Ano zbývalo toho hodně, co si budou muset říct, ale v tohle chvíli stačilo jediné.
John vzal Sherlockovy zakrvácené dlaně do svých a promluvil: „Za tohle Smith zaplatí! My dva ho dostaneme!"
A detektiv dodal: „Společně!"