Jednorázovky BBC Sherlock

Taková normální rodinka

Moje vlastní historie Holmesovy rodiny, vyprávěná z perspektivy Mycrofta Holmese.

Nemá naprosto nic společného se čtvrtou řadou, ale inspiruje se motivy nadhozenými v předchozích sériích a různými metami a teoriemi.
Pokouší se vysvětlit, co se stalo "tomu druhému" a proč to zní, jako by ho Mycroft obětoval v nějaké vyšší hře, Rudovouse a Sherlockovu uzavřenost vůči lidem, Mycroftovo poněkud přezíravé chování k matce a poznámku z TSoT, kde Sherlock odpovídá paní Hudsonové, že má celý seznam věcí, ze kterých by se jeho matka měla zodpovídat a Mycroft má celou složku.

Mycroft Holmes sledoval jak jeho mladší bratr nastupuje do letadla. Své poslední okamžiky na britské půdě strávil loučením s Johnem Watsonem.

S Mycroftem se neloučil, ne proto, že by věřil v častý kontakt či brzký návrat. Naopak, Sherlock si byl jistý, že z tohohle výletu se už nevrátí, ale také věřil, že Mycroftovi nijak extra scházet nebude. Jejich poslední konverzace byla studená a nabroušená jako vždy:

„Nechtěl jsem, aby to skončilo takhle, Sherlocku!"

„Hm, měl bych ti asi vážně poděkovat, že mě nenecháš hnít ve vězení, ale nepředstírej, že to takhle není pohodlnější i pro tebe!

Už žádný otravný, nezodpovědný sourozenec, co ohrožuje tvou kariéru. Nebudu ani sedět v nějakém britském kriminálu, kde by ti mě mohli předhazovat. Budeš moct aspoň tvrdit, že jsem nakonec udělal i něco pro vlast a královnu!"

Pak přijelo auto s Watsonovými a Sherlock už si s Mycroftem vyměnil jen krátkou prosbu o soukromí na poslední rozhovor.

Ano, Mycroft Holmes měl oprávněně pověst ledového muže. Když sir Edwin nadhodil, že se snaží misí pro MI6 bratrovi zachránit kůži, mohl se mu s klidem podívat do očí a ujistit ho, že nejde o žádný projev bratrských citů: „Vždyť víte, co se stalo tomu druhému, ne?" zakončil mrazivě a rozhostilo se ticho.

Zasvěcení dobře pamatovali, že Mycroft Holmes pro dobro Anglie neváhal obětovat už jednoho bratra.

oOo

Bylo to v devadesátém osmém, když tajná služba dopadla významného islámského teroristu, úlovek, na jaký byla oprávněně hrdá. I kdyby muž nepromluvil, byl klíčovým organizátorem řady akcí, které tak pozbyly velení.

Krátce na to dostalo ministerstvo zahraničí diskrétní zprávu, že by vláda Jemenu (odkud muž oficiálně pocházel) ráda provedla výměnu.

Nabízela lehkovážného Brita, který se nechal chytit při nelegálních aktivitách za které mu hrozil vysoký trest, dost možná i poprava. Když se mladý úředník ministerstva, který měl podobné záležitosti na starosti, ptal, proč by měla Anglie přijmout tak nevýhodný obchod, poslali mu Jemenci fotografii ztrápeně a vyčerpaně vyhlížejícího muže, ve které poznal svého staršího bratra Siegera.

Mycroft tenkrát na bratrovu fotografii asi minutu hleděl, aby vzápětí vypracoval elaborát, kterým obhájil nežádoucnost takového handlu: Al-Sání byl příliš cenný, aby ho měnili za troubu, co si hrál na Jamese Bonda.

Siger Holmes se tak vrátil do Británie až za pár týdnů – to na naléhání paní Holmesové, která se o synově osudu dozvěděla z vlastních zdrojů. Ovšem vrátil se v dřevěné bedně.