Jednorázovky BBC Sherlock

War Is Over (If You Want It)

Povídka do Vánoční Johnlock výzvy 2017, zadání znělo: John rád poslouchá vánoční koledy, ale Sherlock by si z nich nejradši vytrhal vlasy. A celkově propadl vánoční náladě a Sherlock to naopak bojkotuje.

"Jingle all the waaay..."

John si bezděčně prozpěvoval koledu, kterou poslouchal během jízdy v taxíku ještě ve dveřích bytu a zastavil ho teprve Sherlockův zhnusený výraz. Těch pět minut, kdy si John dovolil vypustit realitu, bylo nenávratně pryč.

Doktor už dávno zjistil, že vánoční šílenství není detektivovi po chuti. Bylo to zjevné už během jejich prvních společných svátků na Baker Street před čtyřmi lety, ale tehdy John přičítal jeho mizerné rozpoložení z větší části Ireně Adlerové.

To John Vánoce nezřízeně miloval, představovaly jeden z mála světlých bodů jeho dětství a rád tuhle atmosféru oživoval i jako dospělý muž.

V časech jeho armádní služby byly také důležitým pojítkem z domovem. Kolem mohlo panovat třicet ve stínu, povalovat se rozpálené kameny a vzduchem vířit prach, jakmile ale chlapi sborově spustili „", mohli si na chvíli připadat, že kolem leží haldy sněhu a poletují vločky. S pár přáteli z armády si dodnes vyměňoval vánoční pozdravy.

Přesto ani on neměl v těch dvou letech, kdy považoval Sherlocka za mrtvého, náladu na slavení. První svátky po detektivově sebevraždě, strávil zalezlý na Baker Street a ignoroval zbytek světa. Následující rok přijal pozvání své sestry, která konečně abstinovala a pracovala na nápravě svého vztahu s Clarou. Jakkoliv měl z takového vývoje radost, připadal si v jejich bytě jak páté kolo u vozu a jen mu to bolestně připomínalo, že on zůstal sám.

Proto John chápal, že někdy ani sebevětší milovník Vánoc občas nemá náladu slavit. Ovšem Sherlockova nechuť k rozinkovému pudinku, krocanovi a červeným čepičkám byla mnohem hlubší, jak se John přesvědčil minulý rok. Tentokrát se na Štědrý den těšil jak malý kluk, protože Sherlock byl živý a byl zpátky, nic nebylo ztraceno.

Ovšem nedopadlo to podle Johnových představ. Sherlock se nechal pohnout k dekorování bytu jen pod nátlakem paní Hudsonové, veškeré Johnovy snahy navodit vánoční atmosféru sarkasticky komentoval a celé svátky měl mizernou náladu. John měl co dělat, aby potlačil chuť ho nakopnout.

Sherlock prostě vánoce nesnášel, ale zcela mimořádnou alergii projevoval vůči koledám. John chápal, že jeho přítel má vytříbený cit pro hudbu a taková „" od Slade je stejně jako většina vítězů vánoční hitparády trochu ... ehm přímočará, jenže k tomuhle období zkrátka trocha naivní radosti patří a některé tradiční skladby musí uspokojit i zarytého milovníka vážné hudby.

Jenže Sherlock nesnášel i ty tradiční koledy a jen kvůli paní Hudsonové se zjevnou nechutí pokaždé odfidlal alespoň „".

No, John si už dávno mohl zvyknout, že jeho spolubydlící je tvor nesentimentální a bez smyslu pro tradici, ale tahle neláska k vánocům a vánoční hudbě obzvlášť, doktora podivně zasáhla ... a také odradila.

V nadšení nad Sherlockovým návratem si tak trochu plánoval jedno vyznání. Ne snad, že by zrovna s Mariah Carey hodlal zvolat „", ale doufal, že v té sváteční atmosféře za doprovodu citlivé hudby, si dodá odvahu říct Sherlockovi, že to on je pro něj nejdůležitější na světě.

Možná to nakonec nebyl tak dobrý nápad, Sherlock sice není ten lhostejný sociopat, za kterého se prohlašuje, jinak by tolik neriskoval, aby ochránil Johna, Lestrada a paní Hudsonovou, ale není typ pro romantické vztahy. Svým vyznáním by to John mezi nimi jen pokazil! Lepší je mít alespoň Sherlockovo přátelství, nemůže-li mít víc.