Jednorázovky BBC Sherlock

Sňatky z rozumu

Povídka pro Májový manifest 2023 - téma č.6. dialog z filmu Batman: Temný rytíř

Zase stáli proti sobě. Sherlock mířil zbraní a Jim měl ruce nad hlavou, ale posměšný úšklebek na tváři. Stáli na dně suchého doku v Canary Wharf. Vrata, co dok uzavírala, byla podminovaná a Jim v ruce svíral odpalovací zařízení.

"Blafuješ!"

"Možná, Sherly! Zkus mě!"

"Tak do toho! Zmáčkni to. Jen ať se sem vevalí hektolitry vody a oba nás smetou."

Dívali se jeden druhému do očí a porozumněli si beze slov. Tohle je jediné východisko.

Ale v ten moment noční ticho rozřízly policejní sirény. Kavalerie dorazila a po žebříku už se na dno spouštěl John, následovaný inspektorem Dimmockem.

Sherlock sebou trhl. jeho odhodlání dohrát to až do konce polevilo. Ale ani Moriarty tu už nebyl sám. Z kouta doku třesklo několik výstřelů. John a inspektor honem seskočili na dno, aby se kryli za hromadou naplavenin a ostatní policisté se už k žebříku nehrnuli.

Ze stínů, odkud padly výstřely, se vynořila vysoká silueta, popadla Moriartyho a zmizela s ním v odtokové štole. Bylo po všem.

"Co sis sakra myslel, ty jeden idiote? Jít na schůzku s Moriartym sám! Ještě, že mi ten tvůj všetečnej brácha dal tip, kde tě hledat!" řval o několik minut později doktor John Watson na svého partnera, když opoušteli budovu Yardu. A Sherlock ho nechal, protože neměl, co odpovědět. Tohle by John nikdy nepochopil.

V postranní uličce kousek od zastávky Westferry startoval Sebastian Moran motorku, v obličeli rudý vzteky málem stejným odstínem, jako jeho vlasy: "Sakra, Jime! Co to mělo bejt? Mám ti přece krejt záda! A nasedej, sakra!"
James Moriarty kupodivu bez řečí poslechl, protože některé věci zkrátka nechtěl svému milenci vysvětlovat.

O několik hodin později se Sherlock opatrně vymanil z objetí spícího Johna, vstal z postele a šel si do své skrýše pro cigaretu. Usazený na okenním parapetu pak kouřil a díval se do noci. Býval tomu mohl být dnes konec, konec tomu ustavičnému kroužení okolo toho druhého. Jim byl nejzajímavější hádanka na světě, vedle ní bledl každý jiný rébus a každý další zločinec byl pouhým břídilem. Sherlock toužil tuhle enigmu rozlousknout, splynout s ní, ale věděl, že by to bylo zničující - exploze, po které zůstane obrovský kráter. A sherlock, ačkoliv mu na vlastní existenci mnoho nesešlo, měl až příliš mnoho svědomí, aby s sebou strhl své blízké. Zvlášť Johna.

Ani Jim nespal. Usmiřovací sex byl sice skvělý a patřičně unavil jeho tělo, ale mysl se nikdy nezastavila. Teď zrovna bádala nad jedním bláznem na straně andělů. Proč ho sakra Sherlock tak přitahuje? Proč najednou Jimovi přijdou všechny další úspěchy málo a jediný, komu touží imponovat, je ten zatracený detektiv? Věděl, že tohle neskončí dobře, že našel sobě rovného. Vlastně už ani nechtěl vyhrát, pokud by porazil Sherlocka, porazil by svůj sen. Ztratil by jediného pravého soupeře. A to raději smrt.
jednou, už brzy to přijde, ale dnes ještě ne. Nejdřív musí dokončit budování té nejúžasnější zločinecké organizace světa, ať má Sebbovi co odkázat.

Ráno po dobrodružství v docích bylo na britské poměry přímo nádherné. Slunce hřálo a na nebi ani mráčku. Na opačných koncích Londýna dva praktičtí váleční veteráni, stále ještě poněkud podmračeně opečovávali své geniální milence. A s hrnkem čerstvě uvařené kávy v ruce, Jima i Sherlocka současně napadlo: "Ne, není to ten, kterého chci, po kterém za bezesných nocí tajně toužím, ale nejspíš je to ten, kterého potřebuju."