Jednorázovky BBC Sherlock

Živí mohou odejít

Trochu ponurá záležitor, opět rok 2016.

Proč nikdo nezajde za paní Hudsonovou?

únor 2030

Harry Westerling zahájil svou ranní obchůzku s léky, některé pacienty odbyl co nejrychleji, jiné měl v celku rád a zdržel se na pár slov.
„Dobré ráno paní H! Jak se dnes máte?"
„Oh dobře drahoušku, jen kdyby mě tak nezlobila kyčel."
„Mám říct paní doktorce, aby vám na to něco dala?"
„Neobtěžuj se chlapče. Nejlepší beztak byly moje bylinkové odvary, ale ty tady mít nemůžu. Leda, že by mi je chlapci propašovali z domu. Ale skoro za mnou nechodí, to víš, mají moc práce."
„Tak hezký den paní H. Uvidíme se u oběda!"
Tak milá stará paní! Harry se občas divil, jak mohla skončit tady.

duben 2015

Sherlock Holmes byl naprosto ztracený. Měl by nějak utěšovat Johna, ale sám ce cítil na dně. Možná choval smíšené pocity vůči Mary, ale svou maličkou kmotřenku zbožnovalod chvíle, kdy mu ji John podal do náruče a on ji nesměle, neobratně přijal.
Byla to Johnova holčička a to bylo vše, co potřeboval vědět. Byl připraven ji milovat a chránit proti jakémukoliv nebezpečí. Ale i geniální detektiv je bezbranný vůči nepředvídatelným hrám přírody.
Syndrom náhlého úmrtí kojence. Samozřejmě o něm slyšel, ale proč zrovna Johnova holčička? Nedokázal to pochopit. Kdyby to byla nějaká nečistá hra, zásah nějakého nepřítele, ... ale Willa byla obklopená jen svými nejbližšími!
Mary neustále plakala, John seděl vedle ní, ruku kolem jejích ramen a zíral bezvýrazně před sebe, detektiv zabořený ve svém křesle s hlavou v dlaních a paní Hudsonová kolem nich chodila po špičkách, posmrkávala do kapesníku a bezradně nabízela čaj.

únor 2030

„Děkuji vám Harry! Kéž bych vás mohla pozvat na čaj, jako u mě doma!" usmála se stařičká paní, když jí donesl štos jejích oblíbených časopisů, to se smělo.
„Víte, že to nejde paní Hudsonová!" ošil se bezděčně Harry. Pracoval tu teprve půl roku, ale tuhle pacientku měl v oblibě, byla nesmírně milá a rád se u ní trochu zdržel. Samozřejmě věděl, co ji sem přivedlo a dával si pozor, kterým tématům se vyhnout.

červen 2015

„Ach Johne, nerada tě ruším, ale zdá se, že mi došly ty výborné prášky na spaní, co jsi mi předepsal." osmělila se majitelka domu na Baker Street oslovit doktora Watsona, když odcházel z domu.
Sherlock se poctivě snažil rozptýlit svého přítele (a popravdě i sebe) záplavou případů, tak John navštěvoval byt na 221B stále častěji.
„Ale vždyť byste měla mít ještě půl balení. Tedy pokud jste nepřekračovala správnou dávku?" optal se znepokojeně John.
„Vždycky si beru jen jednu, vím jak jsou silné. Oh, tak jsem je možná někam založila. Byla bych přísahala, že jsem je nechala na kuchyňském stole, ale asi jsem je honem někam odhodila, když přišla Mary.
Snažila jsem se ji rozptýlit, tak jsem uvařila čaj a donesla ty skvělé sušenky od paní Turnerové. To je dobře, že se zase vrací do práce, vypadala chudinka tak smutně."
„Ano, snažil jsem se ji vytáhnout s námi za případy. Čekal jsem, že při ... jejím ehm ... zázemí jí to bude bavit, ale vrátit se do ordinace je mnohem lepší nápad."
„Ono vám to jde se Sherlockem mnohem lépe jen ve dvou, že drahoušku?"
„Asi máte pravdu paní Hudsonová. No nic, pokud ty prášky do konce týdne neobjevíte, předepíšu vám nové, ale teď už musím domů."
Jakmile otevřel dveře bytu, zarazilo ho podivné ticho. Mary ležela napůl na pohovce, zpola na podlaze obýváku, později v kapse jejího červeného kabátu našli zbytek tuby prášků na spaní. Dopis na rozloučenou žádný.
„Asi jí to přišlo na mysl, když viděla tu krabičkou u paní Hudsonové na stole, věděla jak jsou účinné, byla to přece sestra." chmurně konstatoval Lestrade.
Sherlock neříkal nic, jen svého přítele držel kolem ramen.