Kratičká povídka vznikla pro výzvu Májový manifest 2023 - téma č.1 když láska zavelí, rozum je v prdeli.
Bylo nekřesťansky časně, chlad zalézal pod nehty, ale naštěstí už přestalo pršet. Detektiv inspektor Lestrade postával na chodníku s límcem kabátu co nejvíc zvednutým, jedním okem pozoroval své techniky pří práci a s kyselým výrazem poslouchal Sherlockův monolog. Proč ho k tomu případu jenom zval? Mohl mu o té vraždě říct až později, když už si budou opravdu jistí, že tohle je třetí oběť sériového vraha.
Sherlock byl dnes nevrlejší než sám Lestrade, nejspíš taky stihl jen hrnek kávy a žádnou snídani, dost možná ani pořádně nespal, protože dělal zrovna nějaký experiment - to bylo víc než pravděpodobné, protože John měl dnes noční směnu. Zkrátka byl dnes detektivní konzultant pořádná osina v zadku a vyléval si frustraci na lidech z Yardu, kteří snad neudělali nic správně od časů Roberta Peela.
Naštvaný Sherlock ovšem - bohužel nebo bohudík, jak se to vezme - nebyl o nic méně bystrý, všímavý a užvaněný. v pinztě právě držel útržek modré textýlie, studoval ho a u toho kulometnou rychlostí pálil: "... lněné plátno modré barvy, typické pro pracovní oděvy. Tenhle útržek, ale nevykazuje sebemenší stopy vyblednutí nebo mechanického opotřebění, tudíž lze důvodně předpokládat, že byl vytržen z prakticky nového oděvu. A to vytržen úmyslně, aby tu mohl být nalezen!"
"Vídíš, Grahame, ty okraje?" detektiv pozvedl zrak od vzorku a gestem přivolal Lestrada blíž: "ty okraje jsou až přílíš pravidelné na prosté vytržení. Ten kousek byl vystřižen kvalitními, ostrými nůžkami a teprve dodatečně ..." Sherlock se odmlčel a dadíval se někam za Lestradovo rameno.
Inspektor slyšek kroty a výměnu tlumených, srdečných pozdravů, proto se obrátil, aby spatřil doktora Watsona kráčet na scénu. John měl v ruce naditý sáček s logem nedaleké pekárny a jeho přátelský usměv se ještě o několik stupňů rozšířil, když uviděl Sherlocka. lestrade johnovi pokynul na pozdrav a pak se obrátil zpátky ke konzultantovi: "Takže ten kus z montérek vystřihl, aby ho tu mohl pohodit, jo? A jak to zapadá mezi věci, co jsme našli na předchozích místech činu?"
Sherlock překpapeně zamrkal. Jako by se ho snad inspektor neptal na zločin, ale pořadí planet Sluneční soustavy a vypadlo z něj: "Uuu, he, he ... co že? Nó, vlastně ... že, že ... chci říct ..." pak se definitivně odlogoval z inspektorova vesmíru a s dětsku šťastným úsměvem zvolal: "Johne! Ty mi neseš snídani?"
"Né asi, nesu koblihy z Rotten Row, ty génie!" setřel ho John, ale nepřestal se u toho usmívat a podal sáček Sherlockovi.
"Na! A sníš teď přede mnou aspoň dva! Dobře vím, že jsi od včerejšího poledne nic nejedl,ů poručil doktor. Sherlock bez jediného komentáře poslechl a začal si spát do pusy velký kus devonshirského vdolku, stále s tím nablble šťastným výrazem.
vedle inspektora se objevila seržantka Donovanová a zabručela: "Co se to s Pošukem stalo? To už si definitivně vyfetoval mozek?"
"Kdepak, Donovanová, něco horšího. Když láska zavelí, tak je i geniální mozek v prdeli!"
ČTEŠ
Jednorázovky BBC Sherlock
أدب الهواةSoubor tématicky pestrých jednorázových povídek z BBC Sherlock fandomu, převážně Johnlock párování.
