Can't turn back/Ashton Irwin/CZ

Part 2

Měla jsem dojem, že ta hodina byla snad nekonečná. Srdce mi tlouklo a nervozně jsem poklepávala nohou. Okamžitě jsem si vzpomněla, že ten kdo klepe nohou, je nadržený. Jenom jsem nad tím protočila oči a doufala, že to Irwina nenapadlo. To by mi chybělo. Jako bych ucítila nasobě jeho pohled říkající 'wtf?!?' a jen jsem se modlila ať hodina skončí... Konečně jsem slyšela ten ohlušující zvonek a cukla jsem s sebou. Rozhledla jsem se po třídě a oddychla si. Zbalila jsem si věci a šla směrem ke dveřím.

 Zakručelo mi v břiše a já si uvědomila, že jsem ještě ani nesnídala. Loudavě jsem došla ke školnímu automatu na konci chodby. S povzdychem jsem se dívala do vytríny a vybírala si co si dám.

 " Irwina... Irwina," proběhl mi hlavou hlas a já zavrčela.

Žádnej Irwin sakra! Nakonec jsem si vybrala musli tyčinku. Vyndala jsem z kapsy pár drobnejch a naházela je do automatu, zmáčkla tlačítko a nic.

" To se může stát jenom mně, " zamumlala jsem pro sebe a znovu stlačila to blbé tlačítko.

Stále se nic nedělo a já vzteky bez sebe praštila do automatu. Nic. Teď jsem do něj i kopla a stále žádná změna. Jediná změna co se odehrála byla, že jsem si asi ukopla palec. Hlavou jsem se opřela o automat a snažila se uklidnit.

" Jsi OK? Vypadáš, že omdlíš," ozval se za mnou hlas a já strnula na místě.

Ten hlas. Přejel mi z něho mráz po zádech. Jemný, silný a medově sladký se zvláštním přízvukem ale přesto uklidňující hlas. Neptal se mě na něco? Ouh, no jasně.

" Jsem v pohodě," odsekla jsem a narovnala se.

Asi se chovám nepříčetně ale je mi jasné, že každá holka je z něj paf. Já nejsem jako ostatní... Až po pár minutách jsem si uvědomila, že on stále zamnou stojí. Sakra, co teď?