Bakugou x y/n- neopouštěj mě

ještě doma nejsme

(delší kapitola 1 180 slov)

Minule jste četly:

Potom jsem se převlékla do pyžama a šel Bakugou.

Když že sprchy už ve svém pyžamu vylezl i on jsme se rozhodli jít spát.

Lehly jsme si do stejné polohy jako minulou noc a unaveně usly.

................................................................................

Ráno mě probudil Bakugou jak po někom řval.

,,..Jak myslíš vrátit?! To nemyslíš vážně?!.. takže hned zítra?.. do prdele.. fajn! Ještě dneska by jsme měly přijet"

Domluvil a zavěsil.

,,Co se děje?" Zeptala jsem se.

,,Teď mi volal kirishima, je změna planu do školy jdeme už zítra takže se musíme rychle zabalit protože za hodinu nám letí letadlo" zařval na mě hodně naštvaně.

,,Dobře dobře hlavně se uklidni" řekla jsem a snažila jsem se ho uklidnit.

,,Dobře.. lepší?" Zeptala jsem se.

Jen kývl, potom jsme se oba dva převlékli a začali balit.

Po půl hodině jsme si věci zabalili ale bylo to tam tak narvané že jsem se divila že to neprasklo.

,,Kolik vůbec je? Venku je tma" Zeptala jsem se.

,,Teď jsou čtyři ráno" řekl a dál si batoh na záda.

,,Aha dobře a jak kirishima ví že jsme tady?" Zeptala jsem se ale pak mi došlo co říkala jeho máma.

,,Jediný ví že jsme tady a že jsme spolu i když si myslím že to už ví minimálně celý squad'' řekl a začal si obouvat boty.

Batoh jsem si dala na záda taky a boty si obula.

Došly jsme dolu k recepční a Bakugou se z ní začal hádat.

,,Kurva! kiza para ver, aramak zorundayim" dořekl a přišel ke mě.

,,Ona ti dá peníze a já mezitím zavolám taxíka" řekl a začal volat.

Došla jsem k paní a ona mezitím chystala peníze.

Sice jsem nevěděla kolik mi dává protože to nebyl jen ani euro ale vypadalo to jako hodně.

Peníze jsem si od ní vzala a beze slova odešla za Bakugem.

,,taxík už jede do pár minut by tu měl být" řekl a chytl mě za ruku, pořád ale měl zamračený výraz a jeho vztek šel poznat i na jeho stisku.

,,Vím že si naštvaný ale nemrač se" usmála jsem se a pohladila ho volnou rukou po tváři.

,,Dobře" usmál se a ruku uvlonil.

Vyšly jsme ven a čekali na taxi.

Čekali jsme a čekali ale taxík nikde.

,,Yirmi dakika once taksi istedigimi soyledim ama burada degil!" Pomalu řvát do telefonu.

V tu chvíli jsem uviděla jak k nám přijíždí taxík.

,,Katsuki!" Zavolala jsem na něj a on se otočil.

Telefonát vypl a došly jsme k taxíku do kterého jsme si sedli.

,,příště přijdete klidně o hodinu později! My nespěcháme víte! Přes tohle číslo už nikdy nevolám" nadával ale v našem jazyce tak aby nám řidič nerozuměl ale marně.