Jimin dlouho nešel, Jungkook mi psal že by měl donést nějaké papíry
Rozhodl jsme se že se po něm půjdu podívat
Jimin ležel na zemi bez jediného pohnutí, kolem něj se začli shromažďovat lidi
Došel jsem ke schodům a uviděl tam chumel lidí
"Co se tady děje?" zeptal jsem se
Všichni mě ignorovali
Začal jsem se prodírat dopředu, by mě zajímalo co tam zase mají
"Jimine?"
Aniž bych cokoli rozmyslel hned jsem zavolal záchranku
Hrozně dlouho nejela, co mám sakra dělat
Lékárničku tady nemáme ale ta by mi byla stejně hovno plátna
Něco mě napadlo, vytáhl jsem telefon
"Jungkooku, okamžitě přijď dolů!"
"Proč?"
"Prostě okamžitě přijď"
Zavěsil jsem a začal poklepávat nohou, ta sanitka pořád nikde
Uviděl jsem Jungkooka na schodech
Všude kolem mě byl hluk, zkoušel jsem se pohnout ale nešlo to, všechno mě bolelo, hluk kolem mě jakoby.. jako by byl vzdálený
Najednou jsem uslyšel Jungkooka
Zkoušel jsem se pohnout aspoň k malý kousek ale nešlo to
Jungkook mě vzal do náruče a mluvil na mě
"Zavolal si sanitku?" zeptal se někoho
"Jo, ale furt tady není"
"Před jak dlouhou dobou?"
"Asi patnáct minut"
"Jdeme, nebudeme tady čekat"
Jungkook se se mnou zvedl a někam jsme šli
*
Seděl jsem vedle Jimina a sledoval ho
Najednou se otevřený dveře a vešel nějakej doktor
"Pan Jeon Jungkook? Přítel Parka Jimina?"
"Ano.. jak na tom je?" stále jsem pevně držel jeho ruku, jeho malou ručku
"Měl menší otřes mozku, zlomená dvě žebra a ruku, může být rád že to dopadlo jen takto, ještě.. je tady ale možnost že stratil paměť"
Na své ruce jsem ucítil jemný stisk, podíval jsem se na něj
Jeho očka byli jemně pootevřené
Byl hrozně roztomilý
"Kde to jsem? Co se stalo" zeptal se polohlasem
"Jste v nemocnici, spadl jste ze schodů"
"N-někdo mě strčil" zakoktal
"Kdo?!" vykřikl jsem než někdo jiný něco stačil říct
"N-nevím"
Zapoměla kdo ho strčil
Podíval se tázavě na mě
Nepamatuje si mě?
"Kookie?"
"Hm? Copak lásko"
Usmál jsem se
Pamatuje si mě, uf
Usmál se a našpulil pusu
"Nechám vás o samotě" řekl doktor
"Děkuju" poděkoval jsem mu než odešel
Jemně jsem ho políbil
Jsem rád že až do jisté míry je v pořádku
Nevím co bych bez něj dělal
"Miluju tě" zašeptal, očka se mu jemně a zavírala a po chvíli si zívnul
"Spinkej" dal jsem mu jemnou pusu na čelo a pevněji stiskl jeho ruku
"Dobrou" řekl a hned potom usnul
