Příští týden už půjdu do práce a vůbec se netěším..
To ležení doma se mi zalíbilo, jsem ale dospělý a nemůžu všechno nechat na Kookovi
Zrovna jsem dodělal večeři, ještě se ani nevrátil z práce, sice mi před asi dvaceti minutami volal že za chvíli končí ale mám o něj nějak strach
Co když s někým někam šel?
Hned jsem tu myšlenku zahnal
To by mi neudělal.. nebo ano?
Dost Jimine! To by stačilo!
Zatřásl jsem hlavou
*zvonek*
Domem se rozezněl zvonek, hned jsem se zvedl ze židle a šel ke dveřím, otevřel jsem a do náruče mi vpadl Jungkook
Byl jako mrtvola
"C-co se stalo?" vyhrkl jsem
Sotva jsem s ním dobelhal do kuchyně kde jsem ho posadil na židli
Přecejen.. není zrovna lehký a já nejsem nijak extra silný
Byl celý od modřín a škrábanců
Hned jsem šel pro lékárničku
Ošetřil jsem mu všechny škrábance, ať už ty malé nebo ty co víc krvácely
Všechny modřiny jsem mu namazal mastičkou
Když jsem mu chtěl ošetřit břicho a možná záda nechtěl mě nechat
Věděl jsem že to nebude hezký pohled ale ošetřit mu to musím
Vytáhl jsem mu tričko a bolestivě zavřel oči
Celé bříško měl krvavé a plně obřích modřín
"Jungkookie.." začali mi téct slzy
"Kdo to byl?!" vyjekl jsem
"To j-je jedno"
"Jeone Jungkooku okamžitě mi řekneš kdo to byl!"
Slzy mi nepřestávali téct
"Prosím nebreč" chtěl mě obejmout ale ucukl jsem
"Kdo-to-byl?!" vyhláskoval jsem
"Wojin a nějaký další chlápic, s Woojinem by to byla hračka ale bylo jich moc" sklopil pohled
"Ten parchant" vyjekl jsem
Chtěl jsem se rozběhnout pryč a zabít ho, i když nevím kde bydlí nebo kde tě právě je měl jsem sto chutí za ním jít a zabít ho
Jungkook mě ale chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě, samozdřejmně opatrně kvůli jeho břichu
Rozbrečel jsem se na plno
Nebyl jsem tam abych ho ochránil.. on mě potřeboval a já mezitím přemýšlel nad tím jestli mě někde s někým nepodvádí
Jsem to ale blbec
Co kdyby musel do nemocnice?
Co bych bez něj dělal..
Uslyšel jsem jak Jungkook vzlyknul
Odtáhl jsem se a setřel mu všechny slzy
"Nebyl jsem tam" řekl jsem potichu a znovu ho obejmul
"Já jsem tam taky nebyl"
Myslím že myslel ty schody
"Promiň"
"Neomlouvej se! Nemáš za co" setřel mi slzy a prohrábl vlasy
"Ty moje sluníčko" dodal
"Miluju tě Jeone Jungkooku"
"Vždyť já tebe taky Parku Jimine"
Přišla mi to jako nesmírně romantická chvíle.. a zároveň smutná
"Tak moc tě miluju" zašeptal jsem, položil hlavu na jeho rameno a zavřel oči
"Ne tolik jako já tebe"
"Já tě m-" přerušil mě něčím co bych od něj nikdy nečekal
"Vezmeš si mě?"
"C-co?"
"Nevím.. jen tak to že mě vypadlo" zasmál se
"Ano"
"Co ano?"
"Vezmu si tě" řekl jsem a odtáhl se
"V-vážně?"
"Ano Kookie"
"Ah Jimine" vykřikl
Svalil si mě do náručí a na jeho bolavé břicho úplně zapoměl
Zvedl se se mnou do vzduchu a párkrát zatočil
"Takže.. t-teď jsme jako zasnoubení?" vykoktal jsem
"Hm" usmál se
Všechny slzy smutku už byli dávno lrycz, nahradily ne slzy štěstí
Oba dva jsme byli červení až za ušima
Mám takové štěstí že jsem ho potkal
Oba jsme měli v očích jiskřičky
Šli jsme se lehnout, ještě předtím jsme si dali večeři a nesmím zapomenout na společnou sprchu..
Teď se k sobě tulíme na posteli ve měsíčním světle (hah jak romantické) přemýšlím jestli to říct klukům nebo zatím ne
On už dávno usnul
Jsem rád že aspoň on má klidné spaní..
Vzpomněl jsem si totiž kdo mě schodil ze schodů, hned co usnul se mi najednou vybavil celý ten moment
Hned ráno bych mu to měl říct.. trochu se jen bojím jeho reakce
Teď chci ale spát a znáte něco lepšího jak rychle usnout než se přitulit k Jungkookovi a vzdechovat jeho vůni? Já totiž ne!
Tak jsem taky udělal a vážně do chvíle usnul...
