Za dva dny už jsem byl v pohodě, sice mi pořád nebylo úplně nejlíp ale teplotu jsem neměl a už sem ani nezvracel
Jungkook ačkoli jsem ho přemlouval ať jde do práce zůstal se mnou doma, je vážně hodný, když se nad tím tak zamyslím a vzpomenu si na první den..
"Proč se zase tak směješ?"
"Vzpomněl jsem si jak jsem tě poznal" on chvíli mlčel ale potom se mu na tváři objevil zvrhlý úsměv
"Brečel jsem Jungkooku, hlavně doma, hodně jsem brečel, pamatuješ přece jak jsem říkal že toto se mi děje všude ne?"
"Brečel jsi?"
"Brečel jsem, i ve škole i doma"
Lítostně se na mě podíval
"Omlouvám se.. byl jsem mladý"
"Netrap se tím.. už je to víc než pět let"
"Dřív jsi byl hodně stydlivý a držel si se zpátky" řekl najednou
"Spíš jsem se tě bál"
"Ty ssš mě bál?"
"Jo bál"
"Co já se dnes ještě dozvím?"
"Třeba to že jsem tě miloval už od začátku ale nemohl jsem si to přiznat"
"Hah!"
"Co?"
"Věděl jsem to"
"Teď mi řekni něco ty"
"Věděl jsem že se do mě nakonec zamiluješ, stejně jako já se zamiloval do tebe"
Usmál jsem se a přitáhl si ho blíž
"Nech už tý práce"
"Tak fajn" zavřel počítač a položil na noční stolek
"Víš že jsem to s tebou v jednu chvíli chtěl vzdát? Ale o dva dny později.. se to konečně stalo"
"To jsi udělal dobře že jsi to nevzdal"
"Já vím"
"Dobrou"
"Dobrou"
--------------
Probudil jsem se s hroznými křečemi a bolelo mě celé tělo, ještě horší to bylo když jsem se pokusil pohnout
Svíjel jsem se v bolestech a od očí se mi hrnuly slzy
"Kookie" zašeptal jsem
"Hrozně mě bolí břicho" řekl jsem už polobrečícím hlasem
"Ale zlatíčko"
Otočil se a začal mě po něm hladit
Pusinkoval mi ho, stejně mě to břicho bolelo, jen už jsem tu bolest nevnímal tolik
"Nepůjdeme zítra k doktorovi?"
"Ne"
"Měli by jsme, třeba to bude horší?"
"No tak dobře.. ale.."
"Co ale?"
"Bojím se"
"Třeba budeš těhotný"
"Jungkooku!" plácl jsem ho před rameno
"Promiň ale hrozně bych si to přál"
"T-ty by jsi se mnou ch-chtěl d-díťě?"
"Ano chtěl"
Překvapil mě, nevěděl jsem že je to tento typ
"V-vážně?"
"Jeone Jimine, ano chci s tebou dítě ať už teď nebo za dvacet let"
"Ty! Já! Postel a zítra"
"Hm.. to zní lákavě"
"Ale teď spi" dodal
"Dobrou noc"
Až teď jsem si uvědomil že mě břicho přestalo bolet úplně
"Jungkooku?"
"Přestalo tě bolet břicho?"
"Jak to víš?"
"Jak jsem tě hladil tak mě vždy břicho hladila máma když jsem byl malý a vždy to zabralo"
"Ty jsi vážně úžasný" skočil jsem na něj a lehl si na něj jako na postel
On zase dostal asi nějakou jeho chvilku a vjel rukou pod moje kalhoty
"Hej! Teď ne"
"Počkej"
Bylo to nepříjemné a zároveň strašně příjemné, bože nevím jak ale usnul jsem
------------
"Jimine! Jimine!" křičí na mě Jungkook
Otevřel jsem oči
"Díky, jsi naživu"
Měl rudé oči a mokré tváře
"Co je?"
"Teče ti krev z pusy"
"Cože?" vylítl jsem a otřel si rukou rty a vážně jsem měl na ruce krev
"Pojď, výplachneš si pusu" podal mi ruku kterou jsem přijal, ovšem sotva jsem si stoupl moje nohy se podlomily
"Jimine? K tomu doktorovi jdeme ať chceš nebo ne! Toto není v pohodě, bolí tě břicho, zvracel si, teče ti krev z pusy a sotva se udržíš na nohách" vzal si mě ani záda a došel se mnou do kuchyně kde mi napustil sklinku s vodou a řekl mi ať si vypláchnu pusu a napiju se
Sedím schoulený v klubíčku, brečím, Jungkook dělá oběd a o ničem neví
Proč brečím? Jsem určitě nemocný a jestli to je něco vážného.. co bude dělat Jungkook nechci aby si o mě dělal strach
"Jimine oběd!"
Chtěl jít nahoru pomoct mi ale zastavil jsem ho, otřel jsem si oči a šel dolů
Sedíme mlčky u stolu když v tom se na mě podívá
"Pojď jsem prosím" poplácal si na stehno
S povzdechem se zvednu a sednul mu na stehno
"Brečel jsi" řekne bez nějakého zdráhání
"Ne"
"Jimin nelži mi"
"Promiň"
"Nemáš se za co omlouvat, za chvíli půjdeme k tomu doktorovi tak se nachystej dobře?"
"Hm"
"Prosimtě zlatíčko moje nebuď smutný ani naštvaný"
Přitiskl své čelo na to moje
"Proč mi pořád říkáš zlatíčko nebo tak?"
"Vadí ti to?"
"Ne! Jen.."
"Líbí se mi to.." smutně se usměje
"Říkáš mi abych nebyl smutný ani naštvaný ale právě tento úsměv byl víc než falešný, co se děje Jungkooku?"
"Nic se neděje"
"Jungkookie.. řekni mi to"
"Bojím se o tebe a hodně"
Do očí se mi nahrnou další slzy
"Tak počkat! Proto si brečel, nechceš abych si dělal starosti s tebou?"
Kývnu na souhlas
"Takhle už to nejde"
"Co tím myslíš?!"
Srdce jsem měl v tu chvíli až v krku
On z mého výrazu asi poznal na co myslím
"Ne Jiminie.. nikdy v životě tě neopustím?"
"Teď půjdem k tomu doktorovi, zjistíme co ti je a potom si budeme užívat každý společný den"
"Miluju tě"
"Já tebe taky"
"Nemam tušení o co se jedná, zde máte předpis na prášky na bolest toto břicha a jakmile by jste znovu zvracel nebo vám tekla krev z pusy nebo něco podobného okamžitě mi zavolejte nebo hned přijeďte!" domluvil doktor
Podívali jsme se s Jungkookem zároveň na sebe a pak na něj
"Děkujeme" řekl Jungkook nakonec a vzal si od něj lísteček který máme dát paní v lékárně
"Naschledanou" řekl a my samozdřejmně taky
Chytil jsem Jungkooka za ruku skoro jako ve středověku nebo jako by mě vedl k oltáři
Položil svoji druhou ruku na tu mojí a já se o něj lehce opřel
"To jsme se toho teda dozvěděli.." řekl Jungkook
"Promiň" omluvil jsem se mu
"Za co? Proč?"
"Říkala si že by jsi chtěl dítě ale já nemůžu"
"Jimine.. ach bože, mě záleží hlavně na tobě.. neříkej že jsi smutný kvůli tomu, lásko nemáš se mi za co omlouvat"
"Děkuju"
"Ty mi neděkuj, měl bych děkovat já tobě"
Bože on umí tak dobře zvednout náladu
Nikdy bych neřekl že může být takový
Nasedli jsme do auta a vyjeli domů
"Jak se cítíš?" zeptal se po cestě
"Řekl bych že asi dobře"
Pohladil mě po stehni ale ruku zase vrátil na volant
Dojeli jsme domů
"Jungkookie?" opřel jsem si hlavu o opěradlo
"Jo?"
"Víš.. někdy přemýšlím, zasloužím si toto vůbec? Mám úžasný dům, několik kamarádů, fajn a výdělnou práci a navrch.. muže kterého miluju z celého svého srdce, jako malý jsem si vždy představoval že skončím někde na ulici nebo podobně.. ale teď.."
"Někdy mě ty tvé proslovy dostávají na kolena" řekne a položí si hlavu do dlaní
"Miluju tě Jimy"
"Ale já tebe taky Kooku"
*
Další sladká kapitola, za pár chvil se to ale trochu zvrtne tak užívejte toho klidu-
