Otevíral jsem oči a cítil se jako bych jel autem
Rychle jsem otevřel oči a v autě jsem vážně byl
Začal jsem se rozhlížet ale hned jsem se uklidnil když jsem vedle sebe uviděl Kookieho
Sedl jsem si normálně a pozoroval ubíhající krajinu
Stromy, domy nebo paneláky, obchody, restaurace a podobně
"Tak jdem" otevřel dveře Jungkook a vystoupil
To stejné jsem udělal já, ještě zamčel a šli jsme
Náš dům je kousek od firmy, jeden z důvodu proč jsme ho vybrali
Je moderně zařízený
Kuchyň je do bíla, na mé přání
Nábytek a podobně do obýváku zase vybíral Jungkook, náš pokoj je zařízený tak aby tam bylo něco od každého, dvě koupelny, jedna do modra a druhá taková kávová, používáme ale jen jednu protože většinou se sprchujeme spolu..
Jungkook otevřel vchodové dveře a vešli jsme dovnitř
Sundali jsme si boty
Mezitím co Jungkook něco dělal na počítači u stolu já dělal večeři
Žijeme vlastně skoro jako manželé až na to že nejsme
Najednou se mi kolem pasu omotaly dvě paže, samozdřejmně Jungkookovi
"Jestli mi nechceš pomoct běž si sednout zpátky"
"Rád bych ti pomohl s něčím jiným" zavrněl mi do ucha až mi naskočila husí kůže
"To máš blbý, jestli mi chceš pomoct.. nakrájej támhle tu zeleninu" ukázal jsem na tu zeleninu
S povzdechem mě pustil a doplazil se tam
Položil jsem jídlo na stůl
Počkal až si sednu a společně se mnou se pustil do jídla
"To je božský" řekl
"To jsem rád" usmál jsem se
Umyli jsme nádobí a šli si pustit film
Skočil na gauč a zapnul televizi
Posadil jsem se vedle
"Nesedneš si ke mě" zatvářil se smutně
"Proč bych měl" nadzvedl jsem obočí
Trochu ho pozlobím
"Protože chceš" usmál se
"Neřekl bych"
"Ale notak.."
Pousmál jsem se a zakroutil hlavou
"Jiminie?..." našpulil spodní ret
"Hm?"
"Ty mě už nemáš rád?"
Začal jsem se smát
"Nemám tě rád" ukázal jsem na něj prstem
Ale vážně jsem to nemyslel
V očích se mu objevil odlesk slz
"Tak jak myslíš" uraženě se otočil a předstíral že sleduje televizi
"Nemyslím ale vím"
Uslyšel jsem z druhé strany vzlyk
"Ty brečíš?"
Odpovědi se mu nedostalo, jen dalšího vzlyku, poslední dobou je nějak citlivý...
Postavil jsem se a přišel k němu
"Zlatíčko.." pohladil jsem ho po tváři ale on mojí ruku shodil
"Miláčku.. dělal jsem si srandu.."
"Nech mě být"
"Zlato" povzdychl jsem si
"Neříkej mi zlato"
"Jungkookie.. prosím, promiň"
"Běž pryč"
Narovnal jsem se a rozešel jsem pryč
Nezavolal abych počkal ani nic..
Lehl jsem si a zadíval se do bílého stropu
Po chvíli mi začínali těžknou víčka a za dalších pár chvil jsem usnul
Otevíral jsem oči a vedle mě ležel Jungkook
Byla pořád tma, takže noc
Snažil jsem se usnout ale nešlo to
Posadil jsem se a chvíli čuměl do blba, zatřásl jsem hlavou
Postavil jsem se a šel se napít do kuchyně
Lehl jsem si zpátky do postele
Myslím že mohli být kolem půl páté ráno protože už se trošku rozednívalo
Podíval jsem se na hodiny a bylo za deset minut pět
Povzdechl jsem si, stejně bych za chvíli zase vstával a tak jsem už jen chvíli ležel než jsem se šel chystat do práce
Do práce jsem šel pěšky a z práce taky, cestou zpátky jsem se ještě stavil v obchodě a koupil mu banánové mléko
Celý den jsem Jungkooka neviděl
Došel jsem domů
Bylo tady ticho, brzy ale nebude
A zrovna když jsem dokončil tuto myšlenku otevřeli se vchodové dveře
"Ahoj" šeptl
Došel jsem k němu a pevně ho obejmul, chvíli překvapeně stál ale po chvíli mě obejmul na zpátek
"Promiň" podíval jsem se na něj
Ve tváři měl spokojený a příjemný úsměv
"Jdeme" řekl a zatáhl mě za ruku
Vůbec jsem teď nechápal co budeme dělat
Posadil se ne gauč a pustil televizi
Pochopil jsem
Lehl jsem si na něj jako na postel
Naschvál jsem se o něj otřel a odměnou mi byl slastný vzdech
Nějak jsme se uvelebyli a začli sledovat televizi
"Proč si si ke mě nechtěl minule sednout?" zeptal se najednou
Podíval jsem se na něj
"Ani nevím.."
"Ale teď chci" namáčkl jsem se na něj
"A proč teď chceš?"
"Protože tě miluju, dobře se na tobě leží, voníš naprostou úžasně... A tak dále"
Usmál se
"Taky tě miluju ty trubko"
"No dovol?"
"Co? Já nic neslyšel"
"Někdy bych tě nejradši zabil.. ale to bych tě už nikdy neviděl.. a to bych asi, teda určitě nepřežil" zatvářil se jako malé dítě, byl úplně rudý ale stejně roztomilý
"Aw.." začal jsem se mu smát
Praštil mě jemně do ramene a oba jsme se zase začli dívat na televizi, bohužel znovu nám to moc dlouho nevydrželo.
