"Jungkooku.. pohni nemusíme chodit pozdě" křičím na něj přes celý barák
"Kdyť už jdu"
"Máš dnes vážně úžasnou náladu" zaškllebí se
"Promiň" sklopím pohled
"To je v poho.. vím že to máš těžké"
Jemně jsem se usmál jsem se
"Čím jsem si tě zasloužil?"
"Spíš čím jsem si zasloužil já tebe" nastavil ruce na objetí
S radostí jsem se mu vrhl do náruče a spokojeně zavrněl
"Tak jdeme" bez varování si mě vyhoupl do náruče, takto mě nosí docela často uvědomuju si.. nejsem moc těžký?
Přijeli jsme před velkou budovu
Vystoupily jsme z auta
Musel jsem se zastavit a nadechnout
"Jdeme" povzbudivě se na mě podíval
Přece jen.. možná vám přijde divně co z toho dělám takové drama ale taky by jste se necítily úplně dobře..
Chytil mě za ruku a společně jsme vykřočily vpřed
Sotva jsem vešel moje asistentka Sonmi se ke mě řítila jako velká voda, mám ji rád ale někdy je trošku otravná
"Ah Pane Parku jste zpátky jak se cítíte" podává mi ruku kterou s menším úsměvem přijímám
"Cítím se dobře, děkuji" pevněji jsem stisknul Jungkookovu ruku
"My už půjdeme" zatáhl mě Jungkook k výtahu
Stiskl tlačítko do sedmého patra a jedeme
Celou dobu se na mě upřeně díval
Pohled jsem mu oplatil
"Promiň" vyhrkl a hned přitlačil své rty na moje
Ruce mi přitiskl ke zdi výtahu nad hlavu a svým tělem se přitiskl na to moje, nebyla mezi námi žádná mezera
Tohle mi tolik chybělo
Slastně jsem vydechl a toho hned využil a pronikl jazykem do mé pusy
Bože zažíval jsem tak úžasný pocit
Výtah zastavil a hned jsme od sebe uskočili
Dva muži staršího věku nastoupily do výtahu s jemným úsměvem
Jeli jsme ještě o patro víš a pak vystoupily
Jungkook mě nezapoměl chytit za ruku a proplést si se mnou prsty
Ohlédl jsem se na ty muže a něco si šeptali
Sedím v kanceláři a docela se nudím, ani výhled na Soul mě nijak nebaví
Někdo zaklepe na dveře a já povolím vstup
"Ahojky" vejde někdo
"T-tamin?"
"Ano.. pamatuješ si mě"
"Potřebuju si promluvit, půjdeme na oběd" řekl a jen tak si ke mě přišel a vytáhl mě za ním
"Jestli něco skusíš?!"
"Neboj se.. mám přítele"
Cože? On Taemin má přítele.. páni
Došli jsme do jídelny, v naší práci mají jídlo vážně dobré
Posadili jsme se a chvíli mlčky jedli
"Takže Jimine.. za prvé se ti chci omluvit"
Povzdechl jsem si
"Omluva přijata"
"Taemine! Okamžitě vypadni" křikl odněkud naštvaný Jungkook
"Ne to je dobrý Kooku"
"Přišel jsem se omluvit"
Jungkook se na něj vražedně podíval, sedl se vedle mě a odtáhl si mě blíž k sobě, dál od něj
"Vážně se ti omluvil?" zašeptal Jungkook
Kývl jsem na souhlas
"Stejně mu nevěřím" řekl o dost hlasitěji
"Má přítele" mrknu na něj
Jungkook se zatvářil dost překvapeně, stisk kolem mého pasu jemně povolil ale stále byl silný
"To to trvalo" zasměje se
"Kdo je ten šťastný.. nebo spíš nešťastný?"
"Jmenuje se Yuta"
"Je z Japonska?"
"Ano"
"Páni.. to ti závidím"
"Ale já nejsem z Japonska" řekne smutně Kook
"Oh Jungkookie.. ty jsi o dost lepší"
"No proto" drkne do mě a jeho stisk už je velmi slabý, jen tak aby mě jemně objímal
"Vidím že jste spolu šťastní" usměje se
"Požádal mě o ruku" vysměju se mu
"Cože? Fakt?"
Jungkook kývne na souhlas
"Tak blahopřeju vy dva" usměje se
"Nechám vás o samotě" strčí do pusy poslední sousto lahodného jídla a zvedl se
"Uvidíme se"
"Tak první člověk co to ví" podívám se na něj
"Nikdy bych neřekl že on bude první" přiznal
"Upřímně docela se mi ulevilo"
Všiml jsem si vedle nás těch dvou stejných můžu co jsme předtím potkali ve výtahu
Oba se na nás usmívaly a drželi se za ruce
Asi jsou taky pár..
Usmál jsem se nazpátek
Tak nějak si uvědomují že naše práce je vážně dost přiteplená
"Nad čím přemýšlíš?"
"Vidíš ty dva?"
"Myslím že jsou manželé"
"Aw" usměje se
"Mladý pane Parku.. uvědomujeme si že jsme se zasnoubily a nebude trvat dlouho a bude svatba?"
"Spíš pane Jeone hm?"
"To zní mnohem líp" přitáhl si mě do polibku
"Jeon Jimin.. to zní naprosto úžasně" vydechne s a já mu kývnu na souhlas, to tedy zní
"Máš ještě nějakou práci?"
Zeptal se
"Nemám"
"Výborně" zvedne se
Odnese tác s mým jídlem a hned potom mě popadne za ruku a než si cokoli uvědomím tak ležím na naší posteli a Jungkook mě líbá na krku
Přidržel mi ruce nad hlavou
"Tak pane Parku.. tvrdě nebo ne?"
"T-tvrdě.." vydechnu omámeně
"Pane bože" sotva dýchám
"Dýchej proboha lásko"
Chvíli ze mě sleze abych se mohl nadechnout i když potíž s dýcháním mám díky jeho hlasu a intenzivnímu pohledu
"Jsem rád že si ze mě v rozpacích ale dýchej" plácne mě jemně pot tváři
Když se mé dýchání uklidnilo znovu se začal věnovat mému krku a hrudi
------------
Udělal se do mého nitra a já na naše břicha
Další úžasný zážitek
"Otoč se na bok zády ke mě prosím" poprosil ale byl to spíš rozkaz
Udělal jsem jak řekl a jeho paže se ovinula kolem mě
Natlačil svůj obličej do mých vlasů a vdechoval mojí vůni
Položil jsem svou ruku na tu jeho a propletly jsme si prsty, ani jsme skoro nic nejedli, ani není tma ale my tady stejně ležíme a nejspíš budeme brzy spát
Začal jsem přemýšlet nad Taeminem a jeho přítelem, docela mu to přeju, taky mi hlavou prolétl pohled na ty dva pány kteří se na nás tak usmívali, přijdeme jim snad roztomilý?
"Nad čím se tak usmíváš?"
"Hm.. pamatuješ ty dva chlapy.." zasmál jsem se nad tím jak jsem je nazval
"Muže kteří se na nás tak usmívali?"
"Co je s nimi?"
"Proč myslíš že se na náš tak dívali?"
"Netuším.. není to snad jedno?"
"Mě to jedno není Jungkookie.."
"Tohle oslovení miluju" vydechne
"Tak to ho na dlouhou dobu slyšíš naposled Jungkookie.." zasměju se
"Ale notak"
"Hm.. Jungkookie" začnu ho škádlit na hrudi a sjíždím pomalu níž
Dotknu se jeho malého kamaráda a on hlasitě vydechne
"Jestli chceš druhé kolo stačí říct"
"Hm.."
"Nebudu ale milý.. budu tvrdý víc než si myslíš lásko a nechci ti ublížit" podíval se na mě se strachem v očích a čeká na mojí reakci
"To mi nevadí"
Převalil si mě na břicho a naklonil se nade mnou
"Teď ještě můžeš říct ne, potom už tě nenechám" zašeptal mi do ucha až jsem se otřásl
"Tak už dělej"
Vytáhl si mě víš a chvíli jezdil špičkou po mém vstupu, bože bylo to tak příjemné
"Můžu?"
"Sakra proč se furt ptáš prostě to udělej" už ho chci v sobě
Slyšel jsem trhaný nádech a hned potom do mě prudce přirazil
Celé mé tělo se napnulo a z očí mi vytrisklo pár slz
Začal rychle a tvrdě přirážet
Brečel jsem a nevím jestli slastí nebo bolestí, po chvíli se však bolest proměnila jen ve slast
Hekali jsme oba na celý dům a pleskání kůže bylo slyšet víc než by mělo
Někdy si myslím že naši sousedi musí být hluší
Přetočil si mě na záda a začal znovu přirážet, našel mé slastné místo a já až vykřikl
Začal ve mě kroužit a to už jsem nevydržel a hned jsem se udělal a on hned potom taky
Sotva jsem popadal dech, jestli tohle má být moje smrt naprosto s tím souhlasím
Jungkook taky trochu popadal dech ale ne tak špatně jako já
"Jimine jsi v poho" pohladil mě po tváři
Zněl trochu ustaraně
"T-to bylo u-úžasný" je jediné na co se zmůžu
Na chvíli se někam stratil ale do půl minutky byl zpátky
Dech už jsem docela popadal
Posadil mě a podepřel abych nespadl
Na záda mi položil mokrý ručník a začal mě utírat od potu a zároveň mě tím trochu schladil
Otevřel mi hruď a krk, skoro celého mě opusinkoval a lehl si vedle mě
"Tak úžasné říkáš?"
Kývl jsem na souhlas
Byl jsem úplně vyčerpaný, zajímalo by mě kde bere tolik energie..
"Děkuju ti"
To bylo jedno z nejlepších co jsem kdy zažil, pomyslel jsem si a jemně se usmál
"Já děkuju tobě, a teď už zavři oči a spi, nemysli si že nevidím jak si unavený"
Uchechtl jsem se a udělal jak řekl
"A pusu nedostanu?"
"Mám jít přece spát ne?"
"Ty!"
Vytáhne mě do sedu
"Hej"
Podíval jsem se na něj.. ach bože.. je jako anděl.. no spíš anděl s tělem ďábla, čím jsem si něco takové zasloužil
Bez rozmyslu jsem se mu vrhnul na rty a on se s radostí zapojil
"Víš že jsme byli čtyři měsíce bez sexu až do teď?"
"Ano vím ale nevím jak jsme to mohli oba vydržet"
"Já taky ne, je to můj rekord"
"Ty jsi vážně divný"
"Proč?"
"Já jsem byl devatenáct let bez sexu a bylo to v poho, myslím že dalších deset bych to vydržel"
"To mi neuděláš"
"Ale ano, už jsem to udělal"
"Parku.. teda Jeone Jimine?!"
"Už spi" otočil jsem se na bok a lehl si kousek dál
Uvidíme jak dlouho mu to vydrží, usmál jsem se a zavřel oči
Kdyby ale Jimin věděl že Jungkook ještě další dvě hodiny nespal, sice ví že deset let do nevydrží ani jeden.. ale on bude asi první kdo to nevydrží, navíc dumal ještě nad jinou věcí, nad věcí která je pro něj i pro Jimina dost důležitá, zítra ráno to udělám! Byla jeho poslední myšlenka než si přitáhl Jimina do náruče a usnul
