Silná (Mattem, Moon)

-Hurt-

Vzbudila jsem se s rukou obmotanou okolo mého pasu. První na co jsem hned pomyslela byl moment z předešlého dne. Mrzí mě to vůbec? Vlastně ani ne. Za posledních pár  týdnu jsem si něco uvědomila, a to že nepotřebuju být na lidi takto vázaná. Neudělám Samovi tu radost. Klidně se odstěhuji pryč, ale s Matyášem chci být pořád. Dochází mi, že moje city k němu slábnou každým dnem. Stojí vůbec za to mu nějakým zbůsobem ublížit? V životě jsem vždy chtěla být milována, mít po boku člověka co mě ve všem podpoří, stárnout s někým na koho budu vždy vzpomínat s láskou. 

...

,,Čo tu eště robíš?" Zeptal se nechápavě Sam přicházející do kuchyně. 

,,Jak to myslíš?" Zeptal se Maty, který seděl u stolu, mezitím co jsem mu dělala snídani. Sam se zaskočil, věděla jsem že mu nebude chtít říct o incidentu co se včera stal.

,,No, dneska má přijet Dominik a Vita. Nemám pravdu?" Snažila jsem se okatě zachránit situaci. Neměla jsem absolutně tušení jestli ano nebo ne, ale pokud to se mnou bude chtít hrát dočkám se kladné odpovědi. 

,,Príve, chcel som aby to bolo prekvapenie." Řekla a zadíval se na mě jako kdybych něco spáchala.

„Nie dobre, poviem ti pravdu. Včera sme si s Vanessou rozprávali a rozhodli sme sa, že vzhľadom na jej práci by bolo najlepšie keby bývala bližšie k centru. Presťahuje sa k jej matke než si obstará byt. " Řekl, a tím mi vyrazil dech. On mě tu prostě nenechá. Jen kvůli jedné puse, co nic neznamenala.

„Bála jsem se ti to říct." Řekla jsem. „vím že to tu máš rád a pracoval si na tom dlouho, ale já musím jít pryč." To už jsem pomalu chtěla brečet. Radši aby byl Maty šťastný, než aby se dozvěděl pravdu.

...

Co teď? Sedím v pokoji a přemýšlím co mám dělat. Kluci si nejspíš myslí, že si teď balím věci. To co mě zaskočilo bylo ovšem to, že Matyho reakce nebyla tak zrdcující, jak jsem očekávala. Myslím, že to co nás spojuje nikdy nebyla láska, možná spíš jen vzpomínky a malé pocity. I když jsme se znovu našli a začali znovu. Možná jsme nikdy neměli být spolu. To že jsem teď nemocná mi vůbec nepřispívá, cítím se hůř a hůř.

,,Opravdu chceš odjet?", slyším hlas za sebou. Musím mu to říct, musím. Nechci, aby žil ve lži. Stejně jsem tu nemohla být nastěhovaná napořád. Vše jednou končí a ty šťastné chvíle s ním už se blíží ke konci. Nedokážu si představit, že se opustíme, že už nikdy nebudu ležet vedle něj. Všechno to bude, tak zatraceně těžké. Bude mi tak chybět.

,,Maty, bude to nejlepší, pro nás pro oba." Řekla jsem pomalu se slzami na krajíčku. Je toho tolik co bych mu chtěla říct tolik. Ale nevím jestli to zvládnu. Nevím jestli to je vhodná chvíle.

,,Vím, že přede mnou něco tajíš. Poznám to, ale nechtěl jsem tě do toho tlačit." Řekl. V tu chvíli jsem sebou cukla. Co všechno sakra ví?!

Ví to, že jsem nemocná? Že jsem to zase nezvládla? Že jsem ho podvedla? Že mi můj otec ublížil?

,,Ty něco víš?" Zeptala jsem se a podívala se na moje ruce, které muchlaly rukávy mé mikiny.

,,Našel jsem ten papír. Asi ses bála mi to říct. Moc se o tebe bojím, nechci dělat nic špatně, chci abys tu byla se mnou. Nechci aby sis ubližovala." Řekl a chytl mě za ruku a vyhrnul rukáv. Jak se to dozvěděl?! Sakra Same! To nezvládnu, nezvládnu to, aby se na mě teď koukal, jak na nějakou chudinku. Prosím stačí!

,,Jestli to víš, tak nemá šanci před tebou tajit další věci. Už teď je to mezi náma takové jaké to je. Tu noc, co jsme se pohádali a já utelka, " kývl na souhlas, že si pamatuje a já se nadechla, abych udržela vzlyky, ,,přistihl mě na ulici otec, s nožem, chtěl peníze a..." Hlas mi klesl a stekla mi první slza. Maty ji palcem setřel a já se pokusila pokračovat.

,,Zachránil mě, Vita, to on. A já..." sakra proč je to tak těžký, ,,Políbila jsem ho, nevím proč, Maty promiň." Vše co mezi námi bylo se rozpadlo jako domeček z karet. A mně přijde, že mě teď vidí jen  jako zrůdu, což konec konců jsem. Maty prosím, nenáviď mě. Nechci abys na mě myslel, jako na tu co ti zlomila srdce. Nechci mu ublížit. Já jsem ta co si zaslouží nést všechnu tu bolest. Prosím, zlom mi srdce, které už i tak nemám.