Silná (Mattem, Moon)

-Do you trust me?-

Vklidu jsem si dělala svou snídani. Aspoň jednou se mi podařilo vzbudit se na čas a tak jsem si udělala vajíčka. Svou snídani jsem snědla a potom se šla obléct. Na sebe jsem si vzala uplé černé kalhoty a do nich zástrčka bílou košili. K tomu všem jsem si vzala černou kabelku a vlasy si svázala do drdolu. Jelikož jsem šla do práce, tak jsem nevěděla jaké boty si mám vzít. Na potpatkách jsem neuměla, ikdyž by tu jedny byly. Zvolila jsem tedy černé balerínky a vyrazila na cestu veřejnou dopravou. Cestou jsem přemýšlela že bych si mohla už konečně udělat autoškolu, přece jenom takhle nemůžu jezdit celý život.

...

Vešla jsem do kanceláře a položila si věci na stůl. Šla jsem do kuchyňky a tam jsem si udělala kafe. Nebyla jsem tu sama, vedle mě byla vysoká černovláska. Jen jsem po ní pokutovala, pravděpodobně si mě všimla.

„Si tu nová?" Zeptala se mě a stále si dělala svoje.

„Ano." Řekla jsem a do ruky vzala hrnek s už udělaným kafem.

„Tak to přeju hodně štěstí." Řekla mile a vyšla z kuchyňky. Nestihla jsem ji za to poděkovat a tak jsem se s hrnkem kafe odebrala zpět do kanceláře.

Zjistila jsem že tahle práce není zas tak jednoduchá jak jsem předpokládala, ale zvládnu všechno. Celý den jsem seděla za psacím stolem a dělala svou práci.

...

Dnešek jsem měla za sebou, byla jsem docela ráda. Zívla jsem a v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se poslední dny pořádně nespala. Šla jsem vrátit můj prázdný hrnek do kuchyňky. Tentokrát tam nebyla černovláska, ale brýlatý kluk oříškovými vlasy, které mu spadaly do obličeje. Narozdíl od černovlásky mě až moc pozoroval, bylo mi to opravdu nepříjemné. I tak jsem si nadále dělala svoje a nevšímala si ho, čekala jsem až odejde. 

"Takže ty si tu ta nová?" Zeptal se mě.

"Ano." Otočím se k němu a navážu s ním oční kontakt.

"Tak to mě těší, jsem Filip." Řekne a jeho ruku vztáhne k té mé. 

"Vanessa." Řeknu a jeho ruku přijmu. 

...

S Filipem jsem si před mým odjezdem ještě chvíli popovídala. Nakonec jsem vyčerpaná otevřela dveře mého bytu. Byla jsem strašně unavená. Když jsem vešla do obyváku, nadskočila jsem leknutím. Na gauči ležel rozvalený Maty a projížděl pravděpodobně sociální sítě. Sundala jsem si boty a rozpustila svůj drdol. 

"Co tu děláš?" Zeptám se a obmotám své ruce okolo jeho krku.

"Čekal jsem tu na tebe." Usměje se a vypne svůj telefon. Otočí se na mě a dá mi pusu.

"Tak co jaký byl první den v práci?" Otázá se mě a já mu jednoduše odpovím.

"Docela náročný, ale zvládla jsem to." Řeknu a radši zatajím můj rozhovor s Filipem. 

"Aha, takže bys potřebovala jít spát?" Zeptá se mě. 

"Ikdyž nepracuji do dvou do rána jak tady někdo." Řeknu a on se ušklíbne. "Tak i tak jsem dost unavená." Dořeknu svou větu a jdu si dát sprchu. 

...

Když jsem se vrátila do pokoje převlečená,uviděla jsem Matyáše rozvaleného na mé posteli. Uviděla jsem že se pročítal nějakou knížkou, netušila jsem že by zrovna on četl, ale když jsem uviděla obal zjistila jsem že to knížka nebyla. Byl to můj diář, nebo spíš deníček? Stránky vevnitř byly plné radosti, ale hlavně smutku. Vždy jsem se pravidelně skoro každý den k tomuto sešitu vracela, abych popsala další stranu o tom jak mi bylo mizerně. Ovšem dokud jsem se neusmířila s klukama a vše si nevyjasnila. Teď jsem byla opravdu šťastná, ale poslední co jsem v tuhle chvíli chtěla byl Matyáš který by se mě ptal na otázky typu Proč si nám nic neřekla? .

„Na tohle prosím už nikdy nesahej." Řekla jsem a diář mu vytrhla z ruky. Zahleděl se mi do očí a oba jsme nevěděli co říct. Diář jsem tedy položila na stůl a vlezla si do postele.

„Co se děje?" Zeptal se mě jako by to už nevěděl.

„Tohle je prostě moje soukromí, je tam spoustu věcí které si se ani neměl dozvědět." Řeknu poněkud sklesle.

„A já myslel že v našem vztahu bysme k sobě měli být upřímní." Řekl. Ano, měl naprostou pravdu, nechtěla jsem před ním mít žádné tajemství. Proto jsem se natáhla pro diář a podala mu ho. On ho položil vedle a ani ho neotevřel.

„Mně stačí jen když mi budeš věřit." Řekl a já ho políbila. S rukou obmotanou okolo mého pasu usnul a já s ním. Po dlouhé době jsem se konečně cítila tak jak nikdy před tím. Bylo mi s ním dobře, kdykoliv, kdekoliv, ale hlavně s ním.

Jsem tu zase a opravdu se omlouvám za delší pauzu, ale... Leden. No,doufám že to pochopíte. Tato část je opravdu o ničem takže s velice omlouvám.

Kikina :))