Silná (Mattem, Moon)

-black hair-

„Mám přítele!" Vyjde najednou ze mě. Matyho odstrčím a zvednu se z postele.

„Aha." Řekne s lítostí Maty.

„A řekneš mi sakra proč mi to říkáš až teď?!" Zeptá se mě na ostatků na kterou sama odpověď neznám. Tohle se stát nemělo, ne teď.

„Odpovíš mi?" Zeptá se stále rozčilený. Já pouze mlčky stojím vedle postele ve svém vytahaném tričku a starých kalhotech. Jako lusknutím prstu se nálada nás dvou úplně změnila. Asi jsme oba věděli že když tu zůstane tak tu bude ještě větší dusno než je. Atmosféra v místnosti se tedy uvolnila když jsem uslyšela zaklapnutí vchodových dveří. Naproti me už bohužel nikdo nebyl. Byl pryč. Zase si to zkazila Vanesso. Zase.

...

Bylo pondělí a to znamenalo nastoupení zpět do práce. Ráno jsem vstala opět v pět. Vlezla jsem si pod sprchu a uvolňovala své svaly. Zároveň jsem ale myslela na svého "přítele". Samozřejmě že jsem žádného neměla, jen do teď mi vrta hlavou co to do mě v tu chvíli vjelo.

...

„Ahoj Leni." Oslovím snad jednu z normálních lidí z mé práce.

„Ahoj, hele mohla by si dneska za mě vzít ráno kasu 4. Vzala bych to za tebe odpoledne."

„Co tak nejednou?" Zeptám se nechápavě a přitom si přes hlavu přetahuji úbor prodavačky.

„To ti pak řeknu, nechci aby nás někdo slyšel." Já se jen zasměji nad tím co má zase v plánu.

...

„Vaness doplň prosím ještě ten třetí regál z levá ve spodu. Děkuju." Řekl Marek, který je jeden z nejmilejších lidí tady a zároveň je to člověk se kterým si můžu vše říct.

„Díky, a co ty a nějací kluci?" Zeptal se a dovitíral chodbu.

„Radši se ani neptej, spíš co ty a kluci?" Ano. Marek je gay, on se za to nestydí a podle mě by ani neměl.

„No tak víš že já si potrpím jen na ten jeden typ, ale ten už snad není. Nikdy asi nenajdu toho pravého."

Chtěla jsem mu odpovědět jenže jsem uslyšela, že se otevřeli dveře obchodu. Což bylo divné, protože je po zavírací době a nikdo by tu už neměl co dělat, jenže Vanessa je nepoučitelná a nezamkla.

U vchodu jsem uviděla černovlasého kluka, tipla bych ho tak na 20. Na sobě měl motorkářskou bundu a úplnější kalhoty. Nevypadal špatně, za to můj výraz když jsem ho viděla byl poněkud trapný. Hned jsem si uvědomila proč jsem ke vchodu došla a zavřela svoji doposud otevřenou pusu.

„Promiňte, ale máme zavřeno. Mohl byste prosím opustit budovu?" Řekla jsem co nejvlídněj.

„Aha, takže si mě nepamatuješ." Řekne dotyčný. A já se na něj nechápavě podívám.

„Promiňte, ale já vážně nevím kd..." Zatajil se mi dech když ke mě přišel blíž. Mezi nád by se snad nevešel ani papír. Byla jsem na něm doslova nalepená, a až potom jsem si všimla těch jeho očí.
Ty jeho smaragdové oči jsem poznala hned.

„Davide?!!" Nadšeně jsem vypískla. Skočila jsem mu okamžitě okolo krku. Stará známost že školy, na něj snad nikdy nezapomenu.

„No to ti to trvalo." Zasmál se a stiskl mi ruku za kterou mě držel. Vysmekla jsem se z jeho sevření, a on ruku si dal ruku volně podél těla. Nastala mezi námi trapná situace kdy ani jeden nevěděl co říct.

„Vaness!? Končí směna tak po..." Otočila jsem se na Marka, který na mě vykukoval od regálu.

„Promiň už musím jít ráda jsem tě viděla." Řekla jsem a byla na odchodu.

„Počkám tu. Přijel jsem na motorce, tak jestli nechceš třeba svést ke mě a pokecat si?" Zastavil mě.

„Tu motorku beru, ale asi bych chtěla zavést někam jinam." Usměju se na něj a běžím se převléct.

...

„Já na tom, ale nikdy nejela." Vysvětluji už snad po třetí Davidovi že se bojím s ním jet ne motorce.

„Chceš snad ukázat řidičák nebo co? Řídit umím tak se neboj." Věřím mu a tak si nasednu na motorku a mé ruce obmotám okolo jeho pasu.

„Nemusíš se mě držet tak silně." Řekne a já si teprv uvědomím jak moc se bojím, ale i tak stist o trošku povolím.

„Kam to bude?" Zeptá se mě. Na jeho otázku odpovím a on nastartuje a už spolu jedeme osvícenou Prahou. Je něco před půlnocí takže ulice nejsou tak přeplněné. David jede rychle, a já si přitom jízdu užívám.

...

„Děkuju, jsem moc ráda že jsem tě zase viděla." Řeknu a obejmu ho. Pak už se jen rozloučím a jdu směrem k mému bytu.

Odemknu dveře a vpadnu dovnitř. Dnešek byl opravdu náročný. Hned u stolu uvidím Anetu jak si dává víno a já se snazim neslyšně vplížit do svého pokoje.

„Ahoj. Dáš si se mnou?" Nabídne mi když si mě všimne.

„Ne promiň, dneska toho na mě bylo fakt hodně. Už potřebuju jenom spánek." Odpovím.

„Jo tak to pak jo. A stavoval se tady nějakej ten tvůj kamarád a nechal ti tu něco. Máš to v pokoji." Řekne a já konečně přijdu do mého pokoje kde za sebou zavřu dveře a mrsknu sebou na postel.

Jenže si na okraji postele všimnu nějakého kusu oblečení. Zvednu se a zjistím že je to Matyho mikina. Vždyť si ji vzal sebou. Řeknu si pro sebe. Vezmu ji do ruk a prohlednu si ji ještě jednou. V tom do pokoje vpadne Aneta.

„Jo a nezapomeň že zítra mi přijdou dva kamarádi, tak jen abys to věděla." Jde vidět že mě to nezajímá tolik, jako Matyho mikina.

„Joo, to ti tady nechal ten týpek co sem přišel. Měl světlý vlasy a byl hodně vysokej. Mluvil o tom že si to máš nechat že takových má doma spouuustu." Bylo vidět že už byla přiopilá a tak jsem ji poslala si lehnout.

Nakonec jsem si dala sprchu a udělala higienu. Vpadla jsem do postele. Jenže jsem nemohla usnout, pořád jsem na něj musel myslet. Proto jsem vstala a přetáhla si přes pyžamo jeho mikinu. Spokojeně jsem usínala s pocitem že je v pokoji se mnou.

Už jsem tu zase. Docela mi psaní nové kapitoly chybělo, ale když nemáte vůbec náladu tak to vůbec nejde. Tak co a jak se máte? Co distanční výuka? Já bych radši byla ve škole. Doufám že vám kapitola třeba trochu zlepší den. Tak se mi ozvěte do kom jestli byste něco změnili, nebo jak byste pokračovali.

Nečekejte že bude brzo další kapitola. Záleží na tom jestli mě psaní znova chytne a nebo to skončí jako teď. Každopádně jsem chtěla vědět jestli tu někdo poslouchá Viktora Sheena. A jestli ano, co říkáte na to nové album barvy? Za mě je to pecka a jde vidět že si dal záležet. Jestli jste ještě neslyšeli běžte si ho hned poslechnout, stojí to za to.

Kikina :dd