🇷🇺💙Alexův deník💙🇷🇺

Pátek, 17. října

Konečně je pátek a příští týden už půjdu konečně do školy.... Musím ale přiznat, že ten deník od taky je fakt zajímavý. Ten jeho deník mě tak moc zaujmul, že jsem si ho prostě vytáhl a chtěl jsem si zase začít číst:
Milý deníčku,
musím říct, že to, co se mi dneska zdálo, byl totálně horor... Zdálo se mi, že-...
Přestal jsem číst, protože někdo zaklepal na dveře. Ah jo, ten zápis začal být tak zajímavý! Šel jsem po schodech dolů, že půjdu otevřít, ale už jsem viděl, jak taťka je u dveří a odemyká je... No super, tak můžu jít zase zpátky nahoru... Pomyslel jsem si, ale pak jsem poslouchal, koho to taťka vlastně *vítá*.....
???: Ahoj synu!
USSR: Otče???Co ty tady děláš?! Nemáš už být dávno v hrobě?? (To byla ironie 😅)
???: Cos to řekl ?
USSR: Ale nic....tak pojď dál..😁
Jak jsem ho viděl, úplně se mi rozzářily oči a běžel jsem k němu.
Дедушка!! (Dědo!) Byl to děda. Už jsem ho dlouho neviděl, tak jsem byl rád, že přijel ❤️.
Привет Алекс! Как у тебя дела? (Ahoj Alexi! Jak se máš?)
Всё нормально, дедушка. (Všechno je v pořádku, dědo.) A objal jsem ho. Děda je moc hodný člověk a vždycky jsme se spolu bavili.
Děda mi slíbil, že bude se mnou tak jsem ho zavedl do pokoje. A ten se jenom divil, že na to, je tu jsme tři, tam tu máme uklizeno. No vidíš, jaké to tu máte pěkné! Tvůj taťka byl v pokoji sám a VŽDYCKY tam měl bordel jak v tanku. Řekl mi děda, já jsem se tomu musel jenom smát a taťka se mračil. No tak vás tu radši nechám o samotě. Řekl taťka, zavřel dveře a odešel. Já jsem byl jen štěstím bez sebe, že tu můžu být s dědou ❤️.
Něco ti ukážu, dědo. Řekl jsem mu a vytáhl jsem schovaný deník z pod polštáře. Podal jsem mu ho a ten si ho začal prohlížet. To je deník tvého taťky, že? Jo. Řekl jsem. Jak si to poznal? Tvůj taťka si pořád do něho furt něco psal.... Jednou mě až tak naštval, tě jsem mu ho musel zabavit. Řekl a zeptal se mě: On ti ho dal, ať si to přečteš? No... Já jsem si ho POTAJI vzal...řekl jsem mu. Mu to očividně nevadilo. Ještě že tak.
Pak ale do pokoje přišel taťka, musel jsem dědovi rychle sebrat deník z ruk a schovat ho pod polštář. Doufám, že to taťka neviděl. Někdo ti volá. Řekl taťka a podal dědovi telefon. Bylo to neznámé číslo, ale děda to chtěl i přesto vzít. Alexi, prosím tě... Mohl bys to prosím tě vzít..? Já už zase nevím, jak se to dělá. Poprosil mě děda a já jsem mu pomohl. Přece už je jenom starší a všechno si nepamatuje.😅
Tak jsem to udělal a děda začal s neznámým člověkem mluvit. Snažil jsem se trochu poslouchat 😅:
Haló? Kdo jste?? ....
Cože? TO JSI TY???...
Co sakra ještě ode mě chceš??!
Cože??! Takže ty mi jako všechno tohle provedeš a pak chceš OMLUVU??
Ne! Zapomeň!! Žádnou omluvu nepřijímám!!! Ty haj**e jeden!!
A odložil telefon. No..po tomhle rozhovoru byl děda určitě hodně naštvaný.... Popravdě jsem ho ani nikdy ještě tak naštvaného neviděl... Aspoň vidím, že se děda s nikým nemazlí.😅😂
Dost by mě ale zajímalo, s kým mluvil.... Ale nevěděl jsem, jestli se ho mám ptát, protože byl dost naštvaný..
Dost mě to vylekalo (protože děda má na vyzvánění nastavený úplně divný zvuk), ale ten telefon začal vyzvánět zase....
Podíval jsem se, a bylo to to samé číslo!! Dědo, to číslo ti zase volá! Řekl jsem dědovi,ale ten neodpovídal. Bylo mi ho líto, asi byl hodně naštvaný z toho hovoru... I když jsem se trochu bál, protože jsem nevěděl, s kým bych mluvil, chtěl bych se dozvědět, kdo to je a co chce po dědovi. Dědo, a můžu to vzít já? Zeptal jsem se opatrně. Jo, můžeš Alexi. Řekl děda. Tak jsem to zvedl... Dost jsem se bál.. čekal jsem, že někdo na mě bude křičet...ale ne...

???: Dobrý den, pane Ruské císařství. To jsem já, Rakousko-Uhersko, pamatujete si mě? Omlouvám se, že vás zase ruším, ale můj manžel chce s vámi probrat něco důležitého.
Já v hlavě: K**Wa kdo to je??
Já: Dobrý den...eeeeh... Omlouvám se paní, ale já jsem vnuk mého dědy, noo vnuk Ruského císařství..😅 Dědeček je naštvaný z toho rozhovoru předtím a už další telefon nechtěl brát ..... Tak jsem to vzal za něho....
Já v hlavě: sakra mě je trapně!
R-U: To nevadí, Rusko 😁
Já v hlavě: no tak do ***** odkud zná moje jméno??!
Pak asi ta paní podala ten telefon údajně *svému manželovi*...
???: Prosím tě Alexi mohl bys poprosit dědečka at si ten telefon převezme?
To už ale děda stal u mě a já jsem mu dal ten telefon....
Děda: No? Tak co chceš?...
Ten muž s ním něco probíral a mluvili o tom docela dlouho...
Děda: počkat???? COŽE???? Jak našli??
Vždyť ona už byla mrtv-..
.......

Děda: No, dobře. Tak na shledanou..
A děda zavěsil telefon. Sakra co to bylo?? Co tam řešili?? Byl jsem z toho úplně pomatený...
Děda nakonec slíbil, že o víkendu u nás zůstane a že se  půjdeme všichni s mými sourozenci někde přijít...