🇷🇺💙Alexův deník💙🇷🇺

Pátek, 12.září (2.část)

Pomalu jsem otevíral oči, probouzel jsem se. Pořád mi bylo špatně, nevěděl jsem, kolik je hodin, nevěděl jsem, kde jsem... Vlastně jsem si nic nepamatoval... Ležel jsem na posteli a u mě seděl taťka. Ještě vedle mě stal taťka od Maxe a naproti mě byla nějaká paní, měla u sebe lékárničku a něco tam vytahovala. Už víš, jak na tom je? Zeptal se taťka. Bylo mi divné, že té paní týká. Można že se od nekud znají... Upadl do bezvědomí, ale myslím, že teď už bude v pořádku. Ale měl bys ho pro jistotu nechat týden doma, ma horečku a zvýšený tlak. Řekla mu ta paní. Dobře. Řekl taťka. Jak jsem to uslyšel, byl jsem naštvaný. Hodně nastvany. To není super,, że je člověk TÝDEN doma! Musí si dopisovat učivo. Ale o to zas tak nejde. Nejhorší na tom je, že ve středu 17.září mám narozeniny. Chtěl jsem to ve škole oslavit v kamarádami... Ale teď když jsem doma.... No.. Prostě mě to štve. Potom se ta paní s námi rozloučila, a řekla mi, ať doma odpočívám. Potom odešla. Taťka mi pomohl se obléct a jeli jsme autem domů. Jak jsme jeli cestou, tak už mi tak špatně nebylo. Přijeli jsme domů, sevlekl jsem si bundu a boty a taťka mi řekl ať jdu do postele. Chvíli jsem tam jen tak seděl a pak za mnou přišel taťka s čajem. Dal mi ho na stůl, sedl si ke mně na postel a zeptal se mě :Už je ti dobře Alexi? Jo. Odpověděl jsem mu. A tati? Kdo byla ta paní? Vy se od nekud znáte? Zeptal jsem se ho. Ano, známe. To je ta paní, o které jsem ti říkal, že jsme ji potkali na to houpačce v parku........ Tak odpocivej. Řekl mi tatka, zavřel za sebou dveře a odešel. Už se mi ty jména vybavila :Alex, Adolf a Ema... Pak už jsem usnul.