🇷🇺💙Alexův deník💙🇷🇺

Sobota, 25. října

Začal víkend a my jsme se všichni rozhodli, že když je dneska pěkně, tak že se půjdeme projít někde na procházku. U snídaně jsme se rozhodovali, kam půjdeme.
USSR: Tak tam byste dneska chtěli jít?
🇷🇺: Já nevím...
🇺🇦: Co třeba do parku!
🇧🇾: Proč zas do parku Tino? Vždyť tam chodíme skoro furt!
🇷🇺: No to je pravda...
🇺🇦: Hej!
🇸🇰: Já bych se šla podívat do lesa, který máme tady kousek.
🇨🇿: Jo, ten je pěkný...
🇷🇺: No mohli bychom...
USSR: No tak dobře. Alexandr a Lea nás tam zavedou, a mamka zatím pojede na nákup.

Po snídani jsme vyrazili. Československo 🇨🇿 se s námi rozloučila a my jsme šli.
Musím ale říct,že co v tom lese bylo fakt pěkné. Byl tu čerstvý vzduch, všude byl klid..... Až najednou...
Něco jsem uslyšel a tak jsem se zarazil..
🇺🇦: Proč stojíš brácha?!
🇷🇺: Něco slyším.
Všichni jsme se zastavili a slyšeli, jak z povzdálí někdo brečí.
Bylo to slyšet z prava, tak jsme šli doprava. Po chvíli jsme uviděli nějakého kluka, jak sedí a je opřený o strom.
Brečel, měl zakrvácené ruce a trochu i oblečení. A všiml jsem si...měl i žluté křídla..vypadalo to, že jedno je ale zlomené. .
My jsme šli radši trochu dál a taťka k němu opatrně přišel a kleknul si k němu.
USSR: Neboj se mě, já ti nic neudělám. Jak se jmenuješ?
??: Já jsem Kazachstán.
USSR: A kde máš rodinu ?
🇰🇿: Nevím.
Taťka ho vzal opatrně do náruče a šli jsme domů.
Jak jsme přišli domů, taťka dal 🇰🇿 do postele a zavázal mu ty rány.
My jsme se ho celou tu dobu snažili utěšovat a bavit se s ním.
USSR: Počkejte tady. Musím si jít zavolat.
Taťka sel dolu po schodech a začal volat.
(Jo už zase!😂)

USSR: Ahoj. Prosím tě. Mohla bys nachvilku přijít? V lese jsme našli nějakého chlapce, má rány od krve a asi i zlomené křídlo.... Jo děkuji. Tak budu čekat.

Po chvíli už někdo zvonil na zvonek. Myslel jsem si, že to bude Ema, ale byl to někdo jiný....
Byla to nějaká paní, ale neznal jsem ji. Divné byl po ale to, že taťka se s ní znal.
Byla to asi zdravotní sestra, a tak 🇰🇿 zavázala a zkontrolovala ty rány a to křídlo. Prý na tom není tak moc špatně, ale má ještě odpočívat.
Pak odešla do kuchyně a taťka šel za ní. My jsme zatím byli všichni z Kazachstánem 🇰🇿 a podívali si.
Po pár minutách zase někdo zazvonil na dveře. Šel jsem otevřít a byla to mamka.
(Jako já vím Československo 🇨🇿 není moje mamka ale my už jí tak říkáme 😅).
Pomohl jsem ji s taškami a šli jsme do kuchyně.
Byla asi překvapená, když tam uviděla tu paní, a to ještě neví, že v obýváku leží Kazachstán....
USSR: Ehm....zlato....Tohle je moje nevlastní sestra Podkarpatská Rus.
Pod. Rus: Добрый день (Dobrý den).
ČS🇨🇿: Dobrý den. Vítám vás tady. ☺️
USSR: A, Aliso (Pod. Rus) tohle je moje *manželka* Československo 🇨🇿.
ČS🇨🇿: A...můžu se zeptat? Proč jste tady?
Pod. Rus: No... Váš manžel mě volal, protože prý našel v lese s dětmi jednoho kluka... Byl zraněný, tak mě zavolal, jestli bych mu nemohla přijít pomoc.
Mamka se šokovaně na ni dívala. Já jsem ji zavedl do obýváku, aby se na něho taky mohla podívat.
Nakonec se všichni neznámili a rozhodli jsme se, že zatím Kazachstán 🇰🇿 zůstane u nás, dokud se nenajdou jeho rodiče.
Popravdě, nechtěl bych, aby skončil v dětském domově. Bylo by mi ho líto..