🇷🇺💙Alexův deník💙🇷🇺

Neděle, 19. října

Byla neděle ráno a já jsem se svými sestrami Tinou a Bellou seděl u snídaně. Těšil jsem se, až nás děda vezme na tu procházku ❤️. Holky se taky dost těšily. Pak do kuchyně přišel děda.
Привет, мое ребята!💙 Вы уже завтракаете? ( Ahoj, moje děti!💙 Vy už snídáte?) Zeptal se nás děda.
Привет, дедушка ❤️. Да, мы уже завтракаем. Приходи тоже! ( Ahoj, dědo ❤️. Jo, už snídáme. Pojď taky!) Řekl jsem, a on si k nám sedl ke stolu. Už víš dědo,kde půjdeme? Zeptala se nedočkavě Bella. Ještě ne, ale něco vymyslíme. Řekl děda a podíval se, kolik je hodin. Bylo 8:10. Tak za hodinu vyrazíme. Řekl děda.
Bylo 9:00 a my jsme vyrazili. Taťka ale s námi nešel, nechtěl se ještě pohádat s dědou. Šli jsme někde do parku. Cestou jsme si povídali. Jak jsme šli dál, najednou jsme před námi uviděli nějaké dvě osoby s nějakým klukem ( byl přibližně stejně velký jako já) a nějakou menší holkou, kterou ta paní držela za ruku. Nemohl jsem poznat, kdo to je, protože k nám byli otočení zády.
Блять! ( Sakra!) Řekl děda a zastavil nás. Co je dědo? Zeptal jsem se ho nechápavě.
Ty osoby nás asi uslyšely a otočily se na nás. A najednou...jsem poznal Maxe!!
Maxi! Zakřičel jsem na něho. Chtěl jsem jít za ním, ale děda mě zastavil. Pak ten pán k nám přišel blíž a děda se před nás postavil.
Guten Tag, mein alter Freund. ( Dobrý den, můj starý příteli.) Řekl ten pán a děda na něho sykl: Nemluv na mě německy! Tak si mluv se svou rodinou! Já na tebe taky nemluvím rusky!
Bál jsem se že se děda zas naštve a bude se dal s tím pánem hádat. Pak najednou Max přišel k té paní a slyšel jsem jak ji řekl: Babi, to je ten můj kamarád Max. Můžu prosím za ním? Bitte! (Prosím!) A udělal takové ty psí oči. Očividně byla hodná, protože mu řekla, že může, a konečně za mnou přišel.
Prosím tě můžeš mi říct co se to tady sakra děje?! Zeptal jsem se ho. Tvůj děda a moji prarodiče furt něco spolu řeší. Taky nechápu, co... Řekl Max. To je zajímavé, nikdy jsem tvoje prarodiče neviděl... Řekl jsem mu. Když sis včera s nimi volal! Řekl mi Max. Počkat.... cože???! Tak to byli oni...a nějak jsem se začervenal. A taky jsi mi nikdy neřekl, tě máš sestru. Jo, no..na to jsem zapomněl..😅. Ale není to žádný andílek... Ta malá BESTIE mě furt otravuje a teď chce jít na zmrzlinu. Řekl Max. To tak to ti moc nezávidím.😂
Pak ale ta sestra od Německa (Rakousko 🇦🇹) přišla k tomu pánovi a začala ho tahat za kabát a něco mu říkat.. Moc jsem tomu nerozuměl 😅..
Opa, ich will das Eis holen! ( Dědo, já už chci jít na tu zmrzlinu!) Asi mluvila o té zmrzlině..😅
Nein, das können wir jetzt nicht, Österreich. (. Ne, teď nemůžeme, Rakousko.) Řekl jí ten pán a bál jsem se, že kdyby se neovládnul tak by tu za chvíli začal křičet... Tak šla zpátky za svoji babičkou a taky se jí ptala.  No tak dobře, ale budeš to lízat pomalu, ano Rakousko? Řekla R-U. (Rakousko-Uhersko).
Ja, oma. ( Ano, babi.) Max se mě zeptal, jestli nechci jít s nimi, že Německé a Ruské císařství si to aspoň zatím mezi sebou vyřeší. Tak jsme šli.
Po asi hodině jsme se vrátili zpátky a modlil jsem se, ať už to ti dva mají mezi sebou vyřešené a doufal jsem, že se ještě nepoprali do krve.... Dost jsem se bál.
Došli jsme zpátky do parku, kde už na nás čekali.
Jakmile se ale na nás otočili, nebyli tam jen ti dva ale ještě nějaká paní.
Já v hlavě: Počkat co to sakra...?
Děda: ..... Это ваша бабушка. ( To je vaše babička). Řekl nám děda.
Já jsem na něho zíral, jestli jako něco nevypil, ale zdálo se, že to je asi pravda.
Pak jsme se nakonec s babičkou seznámili. Byla to milá paní. Stejně jako můj děda.
Už jsme se připravovali že už půjdeme domů ale pak ještě za mnou přišla babička od Maxe.
R-U: Jestli chceš, Alexi, můžeš za námi kdykoliv za Maxem přijít.
Спасибо! ( Děkuji!) Řekl jsem. Pak mi ale došlo, že asi neumí rusky a bylo mi trapně. Tak jsem na ni blbě zíral jako co jsem to řekl a pak děda od Maxe řekl :
To nic, Alexi. My víme, co to znamená. Tvůj děda s námi hodně mluvil rusky. A já jsem se usmál. Ještě že po mě nezačali řvát. (😅)
Pak už jsme šli domů. Jak jsme přišli tak už nám otevřel taťka. Ale taťka uviděl naši *novou* babičku tak se dost zarazil. Asi ji neznal.... říkal jsem si v hlavě.
Сын, это твоя -.. ( Synu, to je tvoje-..) Ani to nestihl dopovědět a Pol-Lit unie se k němu rozběhla a objala svého syna. A pak už to taťka nějak pochopil.