4. Na koberečku

979 104 29
                                    

- Pondělí -

Kakashi vstupoval do třídy s opět poměrně dobrou náladou. Ostražitě při chůzi ke své židli pozoroval, zda na jejím sedátku nebo opěrátku nenalezne další překvapení. Avšak nic tam nebylo. Vypadalo to bezpečně.

,Opakovaný vtip přestává být vtipem, ale u těchhle děcek člověk nikdy neví,' pomyslel si a sednul si.

Třída byla potichu jako myška a zvědavě ho pozorovala. Upřímně mu to bylo trochu nepříjemné, trošku se obával, co na něj mají nachystaného. Sáhnul po třídnici a otevřel jí. Zvednul zrak a přelétnul pohledem po třídě. Nikdo nechyběl. Zapsal do příslušných kolonek dnešní látku a zase jí zaklapnul.

,,Uzumaki," začal hlubokým hlasem, aby na sebe upoutal blonďákovu pozornost, ,,nevidím tu nikde novou košili, ani tvůj domácí úkol z minulého týdne. Takže opět dvě pětky, ano?"

Ke konci jeho hlas zněl až přeslazeně mile. Byla v tom snad čistá radost z toho, že mu opět může trochu sesadit hřebínek z té jeho makovičky.

,,Hm," ozvalo se zezadu zamručení.

,,V pátek si chyběl na poslední hodinu. Co se stalo?"

,,Nic. Šel jsem domů," odfrknul si Naruto a znuděně si podpíral hlavu.

,,Omluvenka?"

,,Nemám."

,,Takže píšu neomluvenou absenci, výborně. Koukám, že to vedeš opravdu pěkně."

,,Tsse."

S Narutem to ani nehlo. Jedna neomluvená hodina ho taky nezabije, stejně jako dvě další pětky.

,,Možná bys mu měl ten úkol donést, nebo fakt rupneš," naklonil se k němu Kiba, ,,jestli chceš, můžu ti na tu posranou košili přispět, ať máš klid."

Blondýnek se na něj trochu užasle podíval, ale pak s úsměvem zavrtěl hlavou.

,,Nebudu psát žádnou stupidní práci a utrácet za něj svoje prachy taky nebudu. Však ono ho to přestane bavit."

,,Nemyslím si, vypadá to, že se v tom docela vyžívá."

,,Tak ať má chvilku radost," zazubil se blondýnek, ,,při nejhorším zaskočím za říďou a trošku si s ním promluvím o jeho zaměstnancích. Nebo zatlačím na Jiraiyu, aby si s ním promluvil. On mi tady dělat peklo vážně nebude."

Na to Kiba jenom pokrčil rameny a začal se věnovat Kakashiho výkladu.

º•º•º

A v podobném duchu se nesl další týden. Naruto nedonesl ani referát z psychologie, který dostal jako další domácí úkol, za který by mohl dostat jedničku téměř zadarmo, nedonesl však ani zadaný domácí úkol, ani novou košili. Pětky se mu v Kakashiho učitelském zápisníku jenom pěkně řádkovaly vedle sebe a jeho prospěch už vypadal opravdu příšerně. Nehledě na to, že když neměl náladu, do školy prostě nepřišel. Neomluvená absence tak stoupala.

Došlo to až do bodu, kdy si ho v pátek zavolal ředitel k sobě na kobereček, aby s ním probral, co se to děje.

,,Neříká se mi to jednoduše, Naruto, ale budu muset napsat dopis tvému opatrovateli," pronesl ředitel poměrně neklidně a sledoval v rukách papír, který mu již předevčírem zanesl Kakashi, ,,jestli to takhle půjde dál, obávám se, že opravdu propadneš a navíc ti budu muset dát třídní, popřípadě ředitelskou důtku."

Naruto na něj chvíli zíral s pootevřenou pusou, než se nakonec zamračil a založil si vzpurně ruce na prsou.

,,To nemyslíte vážně, že ne?" zamručel nespokojeně.

Dostanu tě do kolen [KakaNaru - Na přání] ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat