Dostanu tě do kolen [KakaNaru - Na přání] ✓

13. Sprchy

Naruto odcházel z Kakashiho pokoje jako v mrákotách. Hlava se mu pořád trochu motala a viděl trošku dvojmo, a to nevypil ani mililitr alkoholu. Bylo snad možné, že na něj měla takový vliv blízkost druhého muže? Jeho slova? Jeho vůně?

Blondýnek potřásl hlavou, aby se takových zbytečných a vtíravých myšlenek zbavil.

,Ne, je to absolutní blbost, ttebayo,' povzdechl si v duchu.

A i kdyby to byla zcela neuvěřitelná pravda, silně pochyboval o tom, že by snad měl u někoho, jako byl Kakashi vůbec šanci. Moc dobře a dokonale živě si pamatoval pichlavá slova, která mu řekl před několika týdny, když spolu byli zamknutí v učebně.

,Jak jsem si myslel, nejseš zase až takovej drsňák, jak se přede všema ukazuješ... Měl bys na sobě ještě trochu zapracovat... Sice bys mi podlehnul za pár sekund, ale mě by se z takovýho štěněte, jako jsi ty ani nepostavil.'

Ta slova mu zněla v hlavě jako zasraná výsměšná ozvěna a jako nejostřejší jehličky se mu zabodávala hluboko do srdce. Nedokázal pochopit, proč se ho to tak moc dotklo. Vždyť o druhém muži skoro nic nevěděl, kromě malého kousku jeho minulosti. Ani nevěděl, jak doopravdy vypadá! Bylo směšné si myslet, že by oni dva spolu mohli něco mít, ať už zcela a čistě sexuálního charakteru nebo něčeho, co by mohlo být založeno více na citech, než na tělesném potěšení.

***

Jen co vylezl z hlavního srubu, zastoupil mu cestu Neji s Kibou.

,,Tak tady seš! Všude jsme tě hledali! Kde jsi byl?" zajímal se okamžitě dlouhovlásek.

Naruto hodil rychlým pohledem po Kibovi, který ho okamžitě pochopil. Omluvně se na Nejiho usmál.

,,Sorry, byl jsem si u Kakashiho pro prášek. Bylo mi dneska trošku šoufl."

Hyuuga jej sjel s pozdvihnutým obočím, než nakonec jenom pokrčil rameny.

,,Ale budeš večer pít, ne? Bez tebe by to nebyla ta správná chlastačka. Uzumaki přece u toho nesmí chybět," drknul do něj loktem.

,,Jasně, neměj péči. Večer už budu jako rybička," zazubil se na něj blondýnek.

Upřímně se ale na žádné večerní pití moc necítil. Vůbec se nechtěl zdržovat někde venku, kde by snad mohl narazit na svého spolužáka ze základky. I když byla slova od Kakashiho víc než příjemná a docela ho uklidnila, přece jenom se na něj nemohl na sto procent spoléhat. Nebude ho mít za prdelí dvacet čtyři sedm, aby zabránil čemukoliv, co by se nedejbože mohlo stát.

***

Dva dny ze školního výletu uběhly tak rychle, že se ani jeden ze studentů nestihnul pořádně vzpamatovat, a už byla středa odpoledne. Za těch několik desítek hodin Naruto na svého bývalého spolužáka narazil jenom třikrát, ale než by došlo k nějaké verbální komunikaci, stihnul se hodně rychle někam skrýt a zmizet tak mladíkovi ze zorného pole. Srdce měl z toho vždycky až někde v krku, protože mu bylo nadmíru jasné, že ten parchant čeká jenom na vhodný moment, kdy s ním bude moci být o samotě.

A ten moment se stal, když blondýnek mířil ze své a Kibovi chatky, spěchaje za svými kamarády k cihlovému krbu pod přístřeškem. Jen co za sebou zamykal dveře, ucítil, že za jeho zády někdo stojí a propaluje ho pohledem. Otočil se a rovnou ztuhnul na místě jako nějaká vytesaná socha.

,,Konečně máme chvilku pro sebe, Naruto," usmál se na něj zelenooký, ale Uzumaki věděl, že k němu rozhodně nezaujímá přátelský postoj.