Dostanu tě do kolen [KakaNaru - Na přání] ✓

9. Moje a tvoje minulost 1/2

Kakashi nastoupil do ztichlé třídy a pohledem okamžitě zamířil do poslední lavice, kde vedle hnědovlasého Inuzuky posedával ten blonďatý problematista. Pod rouškou se musel pousmát, když si všimnul, jak jej propaluje pohledem. Očekával, že jen co toho rána nastoupí do školy, ředitel si ho zavolá na kobereček a bude s ním probírat to páteční fiasko, avšak se tak nestalo. Uzumaki si to všechno nechal nejspíš pro sebe.

,,Uzumakiho esej opět nevidím na svém stole, ani novou košili. Takže dneska se opět uvidíme na poškole, kde dohlídnu, že tu esej napíšeš," pronesl hlubokým hlasem, když si sedal na židli a otvíral třídní knihu.

V Narutovi mírně zatrnulo. Nechtěl s ním být zase o samotě. Nechtěl si zopakovat to, co se stalo před víkendem.

,,Nic psát nebudu," ozval se ze zadní lavice.

,,To víš, že budeš," ušklíbnul se Kakashi, ,,obeznámím s tím ředitele, že se odsud nehneme do doby, dokud mi to neodevzdáš."

Blondýnek zlostně přimhouřil oči, ale už nic nenamítal, i když kdysi by na něj určitě spustil velkou salvu argumentů a hádal by se až do krve, nyní raději držel pusu na zámek a jenom na něj nadával svým pohledem.

***

,,Lituju tě kámo," povzdechl si Kiba na obědě ve školní jídelně, ,,jak to vůbec dopadlo v pátek? Úplně jsem se tě na to zapomněl zeptat."

Uzumaki si odfrknul a dál se rýpal vidličkou ve vepřovém rizotu. Měl sto chutí říct svému kamarádovi všechno do nejmenších podrobností, ale tak nějak si v duchu spočítal, že by na to mohla nastat až jiná vhodnější chvíle. Tak nějak si myslel, že má teď na Kakashiho aspoň nějaké eso v rukávu.

Celý pondělní den byl nezvykle tichý. Nevyrušoval jako obvykle, ani netropil vtípky, což některé učitele vyvádělo opravdu hodně z míry a chvilkama nevěděli, jak se mají tvářit, natož chovat, jak moc byli změnou Uzumakiho chování zaskočeni.

,,Nic moc... Musel sem mu napsat nějaký výpisky místo toho posranýho referátu," odvětil nakonec trochu nezaujatě.

Vlastně Kibovi ani nelhal. Opravdu je psal.

,,Tak to dneska zkus taky napsat, ať máš od něj klid. Víš, že za chvíli máme jet na ten školní výlet, co když bude žadonit ředitele, aby tě na něj nepustil?" ozval se Neji a pokýval ve vzduchu vidličkou.

,,To si může zkusit," zamračil se Naruto.

Školní výlet si prostě nenechá za žádnou cenu ujít. Těšil se na něj celej rok. Nemůže být nic lepšího, než si s partou kamarádů sednout večer k táboráku a popít. Teď už přece mohli, byli plnoletí. A jestli bude mít Hatake námitky, klidně ho přiváže někam ke stolu, k posteli, v lese ke stromu, nebo se ho pokusí nějak zabavit. Klidně mu podstrčí i nějaký prášky na spaní do pití, když to bude nutný.

,,Přestaň plánovat jeho vraždu," uchechtl se Kiba, který se zadíval na jeho staženou tvář.

Naruto protočil očima. Dneska neměl v plánu rozhodně psát nějakou pitomou esej, dneska měl v plánu mu říct něco, co od něj neslyšel ani Kiba, a to to byl jeho nejlepší kamarád už od prváku. Bylo mu fuk, co si o něm potom pomyslí, ale nechtěl, i když vůbec nevěděl proč mu na tom vlastně záleželo, aby o něm Kakashi měl nějakou zkreslenou představu a házel ho do pytle spolu s ostatními.

***

Se sevřenými vnitřnostmi kráčel už skoro vylidněnou školní chodbou, na které se nacházelo už jenom pár studentů a kantorů do učebny, kde se měl setkat s Kakashim. S trochu překvapeným nakrčeným obočím zjistil, že už tam dávno sedí.