Dostanu tě do kolen [KakaNaru - Na přání] ✓

8. Noc ve škole? 2/2

Mladý student překvapeně zamrkal. Mohl cítit, jak mu kapičky potu z nervozity stékají po čele. Jeho pravý koutek horního rtu se vytáhnul a odhalil tak několik bělostných zoubků v trochu pokřiveném úsměvu. V hlavě si opakoval slova, která jeho uši zaslechly a nemohl sám od sebe určit, zda to to prase myslelo skutečně vážně nebo si z něj dělalo jenom ubohou srandu. Výraz totiž v Kakashiho tváři nenapovídal vůbec nic a jeho to dostávalo do nepříjemných rozpaků. Určitě za to mohla ta zpropadená trapná rouška! Kdyby jí na sobě nenosil, určitě by se teď na něj šklebil.

,,Eh, heh, t-tohle j-je docela blb-ej fór," zakoktal se blondýnek a ne moc nenápadně se zaklonil na židli dozadu, aby byl z Hatakeho dosahu co možná nejdál.

Jen tak pro případ.

,,Myslíš si, že žertuju?" zavrněl na něj hlubokým hlasem, ,,I když podle mě by se tu moc o znásilnění nejednalo, podlehnul bys mi raz dva tři."

,,Ně-nějak m-moc si v-věříte."

Blondýnek těkal pohledem z jeho obličeje k zamčeným dveřím od učebny. Pot se mu už po stružkách valil po zádech a dlaně, které mu doteď spočívaly na lavici se mírně třásly.

,,Chceš se vsadit?"

Jak mohl krucinál tak v klidu hovořit o tom, že by si to tu s ním bez problému rozdal?!

,Jenom vtipkuje, ttebayo,' uklidňoval se v duchu Uzumaki, ,chce mě jenom vykolejit, parchant... Ale jsem jsem z něj pěkně na měkko, ne že ne... Jenže je to učitel krucinál! A minimálně o čtyřicet let starší, než já!... Kdo mu kurva řekl, že jsem teplej?! Nemohl na to přijít jen tak sám!... To není dobrý tohle. Vůbec ne, ttebayo.'

,,N-ne a-a j-jděte ode mě dál, sakra!" vyjekl pisklavějším hláskem, než chtěl.

Kakashi se naproti němu krátce a hluboce zasmál. Šlo to přesně tak, jak doufal. Už téměř od druhého shledání s Uzumakim a hlavně po tom písemném testu osobnosti věděl, že to celé všechno je jenom obyčejná tvrďácká póza a přetvářka. Kdyby totiž byl takový drsňák a rebel, na kterého si přede všemi svými spolužáky hrál, rozhodně by se teď choval úplně jinak. Buď by přistoupil na jeho laškovní hru, nebo by se snažil převzít iniciativu. Místo toho se ale zmenšoval do malé šedé a bojácné myšky, která by se nejradši schovala někde v koutě v pozadí a přečkala hrozící nebezpečí, pokud možno zcela nepovšimnutá.

Pod tou ještě ne moc životem oprýskanou krustou drzého holomka, co rád tropil nejapné žertíky, se pořád skrývalo malé ustrašené děcko, které toužilo jenom po pozornosti, jemnosti a lásce. A tímhle malým divadélkem, které tu Kakashi předváděl, si to akorát potvrdil.

Jasně, určitě by si dal říct, ne že ne. Byl to jenom člověk. A na pravidla toho, že by mezi sebou neměl mít učitel a žák žádný vztah, zvysoka kašlal. Jen... Jen to nechtěl prostě uskutečnit tady a za těchto nepříjemných podmínek.

S mírným odkašláním se od něj odtáhnul, aby mu poskytnul trochu jeho osobního prostoru. Možná jej potrápil až až, ale lhal by, kdyby tvrdil, že ho to netěšilo.

Narovnal se a složil ruce v bok. Svrchu shlížel na blondýnka, který měl trochu bázlivě rozšířené oči a s neustálým mrkáním na něj koukal, jako vystrašené zvíře, které očekává poslední ránu. No... To bylo možná dost nadnesené, ale upřímně mu to tak připadalo.

,,Jak jsem si myslel, nejseš zase až takovej drsňák, jak se přede všema ukazuješ," uchechtnul se a zavrtěl hlavou, ,,měl bys na sobě ještě trochu zapracovat... Sice bys mi podlehnul za pár sekund, ale mě by se z takovýho štěněte, jako jsi ty ani nepostavil."