Brook: The Last On Earth [3]

19-Ticho

Ticho. Znáte to, ne? Říká se ticho před bouří? Přesně tohle to bylo. Ticho také může být předzvěstí katastrofy, záleží, které jste víry. V tomhle případě, se jednalo o obojí. To ticho, které mě obklopovalo, předvídalo přicházející bitvu, která neskončila dobře. Nemohla skončit dobře.

„Je tu někdo?!" Zakřičela jsem do prázdna, ale stále se mi nedostávalo žádné odezvy. Mlha rozhodně nebyla přirozená, byla to iluze vytvořena Larontem, a my mu vběhli přímo do pasti.

Snažila jsem se jít dopředu, i když jsem nic neviděla. Nejhorší, co se mi mohlo stát, pomineme-li smrt, je, že narazím do nějakého stromu. Což se stalo. Asi pětkrát. Snažila jsem se najít Avengers, ale nevěděla jsem ani, kde bych měla začít.

Opřela jsem se o strom vedle sebe a zhluboka dýchala, když mlha přede mnou začínala ustupovat. Dech se mi zpomalil, a já s údivem hleděla před sebe. Byla jsem na stejném místě, jako předtím. Ani o krok jsem se nepohnula. Kousek za mou byl quinjet, u kterého stál Tony, ve stejném stavu, jako já. Vidět nás někdo, myslel by si, že jsme vypili snad celou láhev whisky, u Tonyho by to nebylo překvapením.

„Tony?" zeptala jsem se jej překvapeně. Tony sebou trhnul a podíval se mým směrem. Když zaregistroval mou osobu, hned se rozešel mým směrem a vtáhnul mě do objetí.

„Viděl jsi to taky?" zeptala jsem se jej tiše, načež pouze přikývnul, ale stisk neuvolnil. Stále mě držel v objetí, jako bych se mu měla každou chvíli vytratit před očima.

„Myslím, že jsme vběhli do pasti," ozval se nám za zády Steve, který zhluboka dýchal. S Tonym jsme se odtáhli a oba souhlasně přikývli. Když jsme se probudili z halucinací, na nebi už zářil měsíc, společně s hvězdami.

„Past nepast, tohle může být naše jediná šance," zakroutil hlavou Tony. Ten opravdu nerad prohrává.

„Pravda. Měli bychom se rozdělit a-," Steve nestihl svůj monolog dokončit, neboť byl mnou přerušen.

„Ani náhodou, žádný rozdělování!" zakroutila jsem hlavou, čímž jsem si vysloužila pohledy všech přítomných. Steve chvíli váhal, ale na konec přikývnul. I přes to vše si stojím za svým rozhodnutím, skupina je silnější než jednotlivec.

„Fajn, ale jak chceš stihnout pročesat celý les?" podíval se na mě se zvednutým obočím Sam.

„Myslím, že to nebude nutné," s vytřeštěnýma očima jsem ukázala za skupinku Avengerů, která stála přede mnou. Přála bych si, abychom počkali, abychom tam neletěli ten den. Mohlo to vše skončit jinak.

Hola Amigos!
Víte, jak jsem nadávala na upíří deníky? Nebo ne přímo na ně. Ten seriál sám o sobě je dobrý, ale Elena mě neskutečně sere. No, díky kamarádce jsem se rozhodla, že tomu dám pátou šanci. Ano, koukám na to po páté a nikdy jsem se nedostala dál, jak ke třetí sérii, snad to tentokrát vyjde. Mám novou elektronku, takže, když mě něco nasere, prostě si potáhnu!:D Držte mi palce. :D Omlouvám se fanouškům TVD.