Ve středu a čtvrtek se nic zásadního nestalo. Možná až na pár Lucyiných nadávek směrem k Rickymu, který neustále vyrušoval v hodinách a bavil se se svými "spolunarušovateli" jak jim Lucy s oblibou říkávala. Těmi "spolunarušovateli" nebyl nikdo jiný než jeho nejlepší kamarádi Andrew a Jonas Wittelsbachovi. Byli to bratři, dvojčata, ale vůbec se sobě nepodobali. Jonas byl blonďák menší postavy, ale pořád se něčemu smál a každému vyprávěl jeho vtipy, které často sám vymyslel. Andrew byl o hlavu vyšší s postavou atleta. Na hlavě mu rašila bujná hnědá kštice a na nose měl posazené brýle, které vzbuzovali dojem šprta. Ale opak je pravdou, jelikož právě on se nejčastěji pouštěl s Rickym na nebezpečné výpravy za plot pozemku školy, které se mimochodem trestaly dočasným vyloučením a byl to on kdo neustále přicházel na způsoby jak Rickymu dohodit holku i když pokaždé když to udělal, Ricky mu za to nadával a do nekonečna opakoval, že žádnou holku nechce.
Lucy si doma často chodívala zaběhat a tak se dnes ráno vzbudila časně, potichu aby nevzbudila její spolubydlící se oblékla a vyšla ven.
Jelikož si ještě pořád nepamatovala, kde je co a kam může či ne, zamířila na velký běhací okruh.
Byla zde jediná , což taky původně zamýšlela. Protáhla své stuhlé končetiny a dala se do běhu. Po pár kolečkách si všimla, že někdo sedí na tribuně a kouká se na ni.
K jejímu nemylému překvapení to byl Ricky.
"Co tu chceš?" Ptala se ho když k němu doběhla.
"Nic jen se dívám." Zamumlal zamyšleně.
"Chodíš často běhat?" Vyptával se.
"Když sem byla doma tak ano. Ty snad běháš?" Zeptala se s mírnou nejistotou v hlase. Až teď si všimla co má Ricky na sobě.
Měl černé volné tříštvrteční kalhoty a uplé modré tričko které, zvýrazňovalo jeho vypracovanou hruď. Podíval se na Lucy jak si ho prohlíží a usmál se. Když si toho Lucy všimla, mírně se začervenala a sklopila pohled.
Sama na sobě měla hloupé vytahané šedé tričko a černé legíny. Připadala si jako otrhánek vedle prince.
Sakra na co to myslím!? Vrať se zpátky do reality! Přikázala si Lucy a nahodila svůj nepřístupný výraz.
"Mám nápad." Zašklebil se Ricky "Co si dát závod? Když vyhraješ můžeš si ode mě přát cokoli a když vyhraju já přestaneš mi říkat Rickard a budeš na jeden den plnit vše co ti řeknu."
Lucy se zamyslela "Ale já nemám co si od tebe přát."
"Nemusíš si to přát teď hned, třeba se ti to v budoucnosti bude hodit. " přemlouval ji Ricky. "Sem pomalej neboj." smál se na ni.
"Hmm." Nemám co stratit ne? Co by tak ten ňouma mohl vymyslet chytrýho? Bude to něco ve smyslu "uklidit pokoj" nebo si z ní bude dělat srandu a bude muset něco říct učitelce. To nic není.
Lucy se zasmála a odpověděla "Jasně proč ne?"
"Jedno kolo jo?" Ricky si prokroužil paží jako opravdový profesionál dvakrát poskočil a vydal se ke startu.
"Jdeš už? Chystám se totiž vyhrát a nerad bych čekal."
"Tak to těžko, to tě nenechám!!" Houkla na něj Lucy.
3 2 1 START!!
Zprvu se zdálo, že je jejich běh vyrovnaný v jednu chvíli Lucy Rickyho i předehnala, ale když se blížili do Cílové rovinky Ricky najednou přidal a Lucy měla co dělat aby mu stačila.
