Příští den si Lucy zase přivstala a šla běhat. Tentokrát si proběhla zahrady aby se kdyžtak neztřetla s Rickym. Rozhodla se, že do té doby než si neutřídí myšlenky v hlavě se mu bude vyhýbat. I když to půjde těžko když spolu budou na tréninku.
Když doběhla, vzbudila holky a šli spolu na snídani.
Ve škole se jako vždy nic nedělo.
Po obedě se Lucy rozhodla jít do knihovny, protože měli úkol do literatury.
"Dobrý den." Pozdravila knihovnici a usmála se na ni.
"Dobrý, dobrý. Tebe jsem tu ještě nikdy neviděla. Jak pak se jmenuješ?" Knihovnice byla malá usměvavá stařenka s drdolem na hlavě a brýlemi na nose.
"Lucy. Lucy Meyersová." Odpověděla Lucy.
"Hmm o tobě jsem už slyšela. Jsi ta basketbalistka že?" Rozšířil se knihovničin úsměv ještě víc, pokud to vůbec šlo.
"Ano. To o mě ví tolik lidí?" Divila se Lucy.
"Ale to víš. Tady projde denně tolik lidí. A o čem si oni nepovídají? Že." Vysvětlila knihovnice.
"Ah jistě. " Odvětila a zamířila ke stolům. Tam si odložila věci a šla najít potřebné knížky.
Když zašla za regál uslyšela nějaké hlasy. Nakoukla za roh a uviděla tmavovlasého kluka, pak toho co s ním byl včera a ještě jednoho. Měl na sobě košili, což by ani tak překvapivé, ale on ji měl rozepnutou, tak že šla vidět jeho nahá vypracovaná hruď.
Lucy se začervenala a snažila se vnímat něco jiného.
Měl hnědé nagelované vlasy a Lucy musela uznat, že mu to slušelo.
"Jayi!! Posloucháš mě!?!?" Křikl na něj potichu tmavovlasý.
"Nějak jsem se zamyslel. Promiň. Co jsi říkal?" Otočil se na něj Jay.
"Ptal jsem se proč si včera nešel s náma." Zavrčel na něj nevraživě.
"Měl jsem rande. Máte s tím snad problém? Vy by ste si nenašli holku ani za sto let." Vyplivl na ně.
To společníka tmavovlasého naštvalo a už natahoval ruku aby mu jednu vpálil.
"V klidu Tommy. Jsme v knihovně." Zadržel ho.
"My bychom si možná holku nenašli, ale ty je střídáš jak ponožky." Zašklebil se na něj.
"To teď není podstatný." Zavrtěl potom hlavou. "Mám ti vyřídit, že jestli tam nebudeš chodit něco zlého se ti stane." Tmavovlasý se otočil na patě a vykročil. Bohužel špatnými směrem. Lucy, která nestačila utéct si rychle vzala do ruky knížku a dělala, že si čte.
"Hej tys nás poslouchala že jo?" Obořil se na ni tmavovlasý.
"Né neposlouchala." Vrtěla Lucy hlavou.
"Neslyšela jsem ani slovo."
Moc přesvědčivě to bohužel neznělo.
Tmavovlasý ji chytl za ruce a přitiskl k regálu.
"Jestli někomu jen cekneš. Přísahám, že tě zabiju!" Vražedně se na ni podíval.
"A kdepak jste to byli včera?" Nedala se Lucy.
"To vůbec není tvoje starost." Zasyčel na ni.
"A co když je?" Usmála se na něj."Mimo pozemky školy se přece nesmí."
"Co prosím?? Tys nás včera sledovala?" Koukal na ni nevěřícně a naštvaně zároveň.
"A co když jo??" Lucy se cítila jako vítěz, ale tento pocit rychle vystřídal strach.
"Jestli to někomu řekneš! Tak .."
"Tak co? Co mi uděláš? Kdybys to někomu řekl mohlo by se to prokecnout. Ty bys určitě nechtěl být vyloučen. Že ne?" Lucy se na něj sladce usmála. "Takže všechno vyklop jo?"
"Teď ne! Přijď zítra v pět k jabloni." Tmavovlasý vypadal dost naštvaně. Lucy by ho možná bylo i líto kdyby nebyla tak moc zvědavá po tom co se schovává za touto záhadou.
"Jmenuji se Patrick Schiller. A jsem z vedlejší třídy než ty. To jen kdybys mě hledala." Pak se vypařil jako stín a Lucy v knihovně osaměla.
Konečně vím aspoň jeho jméno. Pomyslela si.
Už bylo celkem pozdě a tak si půjčila knížku, kterou potřebovala a opustila knihovnu s úsměvem na tváři. Stařenka, která jí vyprovázela měla podobně dobrou náladu. Prý se za ní stavil jeden milý mladík, který si za ní chodí vždy povídat.
Lucy nepřemýšlela nad tím kdo to byl a vydala se rovnou do pokoje.
Tam byli její kamarádky.
"Ahoj!" Zvesela vykřikla a s lehkým křupnutím doskočila na postel.
"Nazdar Lucy, cože máš tak dobrou náladu?" Usmívala se na ni Daisy.
"Řekněme, že shodou okolností brzy zjistím něco co mě velice zajímá." Lucy si otevřela knížku a automaticky začala vyhledávat potřebné informace.
Její kamarádky samozřejmě vůbec nechápali, ale viděli, že i kdyby ji sebevíc prosily nic by jim neprozradila.
Lucy vzhlédla na chvíli od sešitu a knihy.
"Nevíte náhodou kdo je to Patrick Schiller?"
"Jo myslím, že je to jeden kluk z vedlejší třídy, stejnej ročník jako my. Byl na tom konkurzu. Proč to chceš vědět?" Vyzvídala Caroline.
"Ale jen tak. Dělám něco pro zástupce a mám tu pár jmen, která neznám." Lhala Lucy. "Nejsou s ním nějaké problémy?"
"Nevzpomínám si. I když počkej, myslím, že se s ním nedávno řešila nějaká krádež." Dopověděla a Lucy se ponořila do myšlenek. Předpokládám, že nemá tolik peněz aby každý týden někomu něco dával.
Zbytek dne byl klidný. Lucy si dodělala domácí úkol, zašla s holkama na večeři a učila se. Tuto činnost v poslední době poněkud zanedbala i když měla ve škole výborný prospěch a učit se skoro nepotřebovala. To o ní aspoň tvrdily její mírně natvrdlé spolubydlící, kterým často pomáhala s úlohami a jinými školními pracmi.
Večer nemohla skoro usnout, ale nějak se jí to nakonec podařilo. Ve snech se jí zdálo o dalším dni a o Patrickovi. Tyto sny byli obzvlášť peprné. A tak se nedivte když se o půlnoci probudila a musela si jít opláchnout obličej.
Zbytek noci byl ale klidný a bezesný.
