"My pojedeme autem?" Zeptala se Lucy, když ji Tim dovedl k oprýskanému černému Porsche.
"Jo. Znám jeden fajn obchod, ale je trochu dál."
"Fakt? Včera se mi zdálo, že jsme s Rickym prošli všechny." Řekla nevěřícně Lucy.
"Říkám, že je trochu dál." Usmál se nervózně Tim a pobídl Lucy do auta.
"Dobře. A kde je?" Zeptala se a nasedla.
"Vy jste byli s Rickym ve středu města, ale tenhle obchod je na kraji." Řekl Tim a nastartoval.
Asi v půlce cesty ji Tim požádal aby někomu napsala, protože on řídí.
"Vem si můj mobil, vyhledej jméno Paul Kreak a napiš: Je čas na párty. "
Luc se rozesmála. "Co ta zpráva má znamenat?"
"To my si jen tak říkáme, když se chceme setkat." Řekl Tim nenuceně a zabočil doprava.
"Už tam budeme?" Zeptala se znuděně Lucy, hrající si s přívěskem, který visel na zrcátku.
"Jo jó jen tady zabočíme a jsme tam."
Řekl Tim a jak řekl tak se i stalo. Zastavili u většího obchodního domu.
"Než půjdeme dovnitř můžu si pro něco skočit domů?" Zeptal se Tim a vystoupil.
"Jasně. Ty tu někde bydlíš?" Vystoupila i Lucy.
"Hned vedle. Pojď se mnou."
Vešli do prostorného obýváku, velkého jako čtyři Rickyho pokoje.
"Wow. Nevěděla jsem, že bydlíš v takovém luxusu." Koukala se na to nevěřícně Lucy.
Ten dům musí mít určitě ještě aspoň dvě další patra. Takovýhle mít....
Tim jí podal sklenku s vínem.
"Tak na tebe!" Přiťukl si s ní a vypil svůj obsah. Lucy ani nestačila protestovat a už ji měla v sobě.
"Proč na mě?" Otázala se a s úsměvem se posadila na pohovku.
"To pochopíš, ale né teď."
"Co?" Nechápala Lucy. "A sakra kolik je hodin? Ani jsem neřekla Rickymu, že jdu pryč. Já musííím..."
To už ale nedořekla, protože jí klesla víčka a ona se bezmocně zhroutila do Timova náručí. Tim se usmíval a spokojeně pokyvoval hlavou.
Rickymu to pálilo a první kam zamířil byl bar. Když tam ovšem nenašel Lucy ani Tima přišlo mu to podezřelé. Ptal se lidí v baru jestli odsud neviděli nějakou dívku se zrzavými vlasy a blonďáka odcházet.
Většina lidí neměla ponětí, jelikož přišla popíjet až teď k večeru, ale byli tu i tací, kteří mu potvrdili, že někoho takového viděli.
Kam sakra jen mohli jít!?
Když se Lucy probudila a chtěla dát ruky do normální polohy, zjistila, že je spoutaná.
Ležela v menším pokoji, který byl vybaven jen skříní, malým stolkem, oknem, dvěma dveřmi neznámo kam vedoucími a postelí, na které právě ležela. Spoutaná.
Ať trhala rukama jak chtěla z pout se nedostala a jen si víc škrtila zápěstí.
"Růženka se nám probudila." Zašvitořil hlas a jedněmi dveřmi vešel Tim.
"Co jako děláš!!??" Zakřičela na něj Lucy, ale hned toho zalitovala, protože Tim k ní přiběhl a bolestivě jí stiskl tvář.
"Tak poslouchej, tady na nikoho řvát nebudeš. Budeš dělat přesně to co ti řekneme a jestli se o cokoli pokusíš, mám jednu moc šikovnou věc, s kterou velmi rychle přijdeš o život."
Pustil ji a vytáhl pistol, namířil ji na Lucy a udělal, jako že vystřelil.
Pak se hystericky začal smát Lucyinému vyděšenému výrazu.
"Hej! Copak se nikdy nepřestaneš předvádět?"
Do místnosti vešel kluk o pár let starší než Tim. Měl hnědé vlasy a tmavé oči. Ve tváři tak neutrální výraz, že Lucy nevěděla co si o ní myslí, nebo co chce udělat.
On ji však jen přelétl pohledem a druhými dveřmi vyšel ven.
"Váš je tu víc?" Zeptala se Lucy a nasadila vzpurný výraz.
"Seš jen děvka, nemáš žádný právo se ptát." S tím vyšel Tim z místnosti.
Hajzl! Co si jako myslí?
Hlavně jak se odsud dostanu?
A co se mnou chtějí udělat?
Podívala se na stůl vedle postele. Ležely tam normální psací potřeby, nějaký blok a mapa. To mi k ničemu nebude! Nadávala potichu Lucy. Přetočila se a nohou otevřela malý šuplík na kraji.
To už bylo lepší. Nacházel se tam nůž s čepelí o velikosti dlaně, příruční páčidlo a náboje do pistole. Bohužel nic z toho se nedalo použít na otevření pout.
V tom přišel hnědovlasý kluk a ona se tak tak stačila otočit a zavřít šuplík.
Chvíli stál u dveří a koukal na ni.
Potom se přesunul k ní a zeptal se: "Jak se jmenuješ?"
"Lucy." Odpověděla.
"Hmm. Paul." Řekl kluk a sedl si na stůl.
"Co? Ty seš Paul Kreak??" Naštvala se Lucy, když jí došlo, že ona vlastně napsala Paulovi o sobě.
"Jo. Víš proč tu seš?" Zeptal se a přisedl si k ní na postel.
"Nemám tušení, ale předpokládám, že nic dobrýho to nebude." Odpověděla a jak to jen šlo se od něj odsunula.
On ji chytl za pas a zase si ji přisunul k sobě. Pomalu jí přejížděl prstem po břiše a sundával jí triko.
