Černá byla jedna z Lucyiných oblíbených barev. A teď stála v černé mikině, džínách a botách u jabloně. Na krku měla pověšený malý foťák a čekala na Patricka a jeho společníky.
Ti přišli asi o deset minut později.
"Vždycky brzy co?" Zaksichtil se na ni Patrick.
"Aspoň o nic nepřijdu." Vyplázla na něj Lucy jazyk a dala se do kroku.
Když došli k mýtince Lucy se od nich odpojila a čekala opodál než zajdou do chajdy.
Když to udělali snažila se něco zahlédnout v okénku, ale bylo to moc daleko, takže se uspokojila s čekáním než zase vyjdou.
Hurá!! Čekám tu snad věčnost. Pomyslela si Lucy když konečně vyšli.
Patrick se po ní koukl, ale jinak dělal, že tam nikdo není.
Lucy to chápala a ještě víc se přikrčila v houští.
Po chvíli vyšli i blonďák s kapucářem. To byl ten kluk co měl minule čepici, ale dnes měl na hlavě kapuci a nebylo mu vidět do tváře.
Lucy si udělala pár snímků a zamířila za nimi, neslyšně a nepozorovaně.
Po cestě došli k brance zahrady. Zahrada byla zarostlá všemožnými rostlinami a plevelem. Mnohé květiny Lucy ani neznala a s radostí si je fotila.
"Co tady blbneš?" Doběhli k ní Patrick s Jayem a Zackem.
Lucy se rychle vzpamatovala a rozhlížela se po blonďákovi.
"Sakra!" Zaklela a pospíchala směrem kde je viděla naposledy.
"Jestli sme je ztrati.." Začal Jay.
"Ššš zmlkni!" Chytila ho Lucy za košili a strčila za roh.
"Málem si nás prozradil!" Sykla.
"No a ty si je málem ztratila!" Oplatil jí to naštvaným pohledem. "A mohla by si mě konečně pustit!? Vytaháš mi košili."
"Jej!" Lucy ho pustila a podívala se za roh.
Už tam nebyli a tak zavelela k postupu.
Blonďák s kapucářem prošli přední brankou ven a kradli se uličkou dál.
Lucy se přidržovala u zdí a Patrick s partou opisovali její pohyby, a tak se v dokonalém souladu a tichu posunovali kupředu.
Došli až na onu skládku, o které se zmiňoval Patrick ve svém vyprávění.
Hromady odpadků a šrotu se tyčily do výše jako Alpy. Lucy ještě žádnou podobnou skládku neviděla. Když se podívala na Patricka, viděla, že se utápí ve vzpomínkách na onen den.
Ale to teď mohlo počkat, potřebovali zjistit co mají za lubem jejich vyděratelé.
Ti zašli do polorozpadlého karavanu se třemi koly. Lucy si vše pečlivě vyfotila, a pak se přiblížila ke karavanu.
Viděla blonďáka jak něco vynádvá z malé skříňky pod drezem. Teda pokud se tak dalo říkat rezivějící díře uprostřed desky neznámého původu zanesené prachem a nečistotou.
To co vyndával vypadalo jako nějaký pytlíček s tmavým obsahem. Lucy měla omezené možnosti vidění, a tak se aspoň snažila vše zaznamenat na foťák.
"Co tam vidíš?" Postrkovali se za ní kluci jako malí.
"Ústup! Jdou ven!" Zavelela místo odpovědi a skočila za nejbližší hromadu.
Zdálo se, že na skládce jsou nekonečné možnosti kam jít. Blonďák je vedl sítí spletitých uliček mezi hromadami až došli zřejmě k vjezdu do skládky.
Právě tam vjíždělo naleštěné žluté auto, ve kterém seděl podobně luxusně zařízený mladík. V ruce držel cigaretu a na očích měl černé muší sluneční brýle.
Vystoupil a porozhlédl se po okolí.
Spokojeně zamručel a až teď se nadřazeně podíval na blonďáka s kapucářem.
"Tak co hoši máte?"
Jay se lepil na Lucy, aby něco zahlédl. Lucy ho mírně odstrčila a pokračovala ve focení.
"Že v něčem jedou, jsem věděl, ale že drogy??" Koukal se nevěřícně.
"Proboha zmlkni! To tě neučili držet jazyk za zuby!?" Rozčilovala se Lucy.
"Hej! Kdo je tam!?" Vyštěkl blonďák jejich směrem.
Lucy se okamžitě rozhlédla po úkrytu.
Vedle ní ležela stará lednička. Ta jí k ničemu nebude, pomyslela si.
Patrick naštěstí, také pochopil co má dělat.
Za jejich hromadou ležela polorozpadlá skříň. "Hej tady!!" Šeptl a skočil do ní.
Lucy ho následovala, ale netušila, že si do ní Patrick při skoku lehl.
Skočila přímo na něj, takže zakopla a teď ležela na něm. Chtěla vykřiknout, ale Patrick jí zakryl pusu rukou a naznačoval aby byla ticho. Lucy neměla jinou možnost než ležet na Patrickovi a doufat, že je neobjeví. Patrick si to očividně užíval, než aby se strachoval z toho co by se stalo kdyby jejich skříň našli. Pravou rukou držel Lucy za její štíhlý pás a koukal se jí se šibalským úsměvem do očí. Ona mu ho oplácela i když poněkud vystrašeně.
Jay se Zackem radši zdrhli než aby hledali úkryt a tiskli se v něm.
Blonďák poslal kapucáře, ať se tam jde podívat.
Lucy slyšela jak se k nim přibližují kroky a ani nedýchala.
Kapucář otevřel ledničku. Když zjistil, že v ní nic není s prasknutím ji zavřel.
Lucy se lekla div, že nevypískla a ještě těsněji se přivinula k Patrickovi.
"Je tam někdo?"
"Ne, vypadá to, že tu nikdo není." Zavrtěl hlavou kapucář a naposledy se rozhlédl po skládce. Pak se vydal zpět.
"Uff." Oddechla si Lucy.
"Proč vždycky já!?" Zaklela a hrabala se ze skříně.
Patrick se usmál a pomohl jí.
Stoupli si zase na své pozorovací místo a rozhlíželi se po zbytku jejich skupinky.
"Kde k sakru jsou??" Ptala se Lucy mírně naštvaně.
"Buď se někde schovávají, nebo sou v prachu." Zakroutil hlavou Patrick.
"Kvalitní matroš." Poklepal na balíček blonďák.
"Tak za kolik!?" Chlápek sáhl do kapsy a vytáhl peněženku.
"Tak jak jsme se domluvili." Zavrčel blonďák. "Žádný smlouvání."
"Fajn fajn." Chlápek z peněženky vytáhl pěkný obnos peněz a předal ho blonďákovi. Ten mu na oplátku dal pytlík.
Nevraživě se na sebe dívali, ale obchod je obchod.
Ještě chvíli počkali až chlápek nasedne do auťáku a odjede. Potom se sami vydali pryč.
Po dlouhé chvíli čekání se Lucy odvážila vylézt z poza hromady harampádí.
Prohlížela si fotky. "Tak s tímhle bychom je mohli vydírat do nekonečna!" Prohlásila a s šibalským úsměvem se podívala na Patricka. "To máš pravdu, ale už se stmívá a já bych chtěl najít cestu zpět."
"No jo dyť už du." Zrychlila Lucy krok a snažila si vzpomenout kudy předtím šli.
