Po domluvě s Rickym, že půjdou do města šla Lucy do svého pokoje.
"Ahoj Lucy." Zdravily ji z postelí její kamarádky.
"Ahoj." Snažila se nevypadat naštvaně Lucy.
"Co se stalo? Ricky ti něco proved?" Ptala se Caroline.
"Jo bere mi můj čas!" Posadila se Lucy na postel a vytáhla si z kufru modré šortky a zelené tričko.
"Jakto?"Tázavě se na ni podívala Daisy.
"Musím s tím pitomcem strávit zbytek odpoledne a to sem měla úplně jiné plány."
Lucy se zvedla a odešla do koupelny.
"Du si trochu schladit hlavu."
"Z toho určitě něco bude." Poznamenala s uchechtnutím Daisy.
Lucy si umyla vlasy, svázala si je do culíku, vzala si svoji oblíbenou černou mikinu a vyrazila ven.
Před budovou už ji čekal Ricky.
Lucy po něm vrhla nevraživý pohled, ale vydala se za ním.
"Sluší ti to." Poznamenal.
Lucy to ignorovala a pokračovala dál v cestě. Po chvíli si uvědomila, že brána je na druhé straně než kam míří.
"Hele kam to jdeme když nejdeme bránou?" Ptala se podezíravě.
"Jdeme zkratkou." Prozradil jí Ricky.
Došli k díře v plotu.
"To tím mám jako prolézt?" Měřila si ho pohledem.
"Jasně! Čekáš, že ti tu vyčaruju dveře nebo co?"
"Nemám ani jeden důvod ti věřit, jestli deme vůbec do města." Prolízala Lucy plotem. "Ale už jsem z tebe dost unavená takže jdu i kdybychom šli třeba do pekla."
Ricky se konečně uklidnil, že Lucy nepátrá dál po tom proč lezou onou dírou a vydal se za ní. "Bude to dobrý neboj se."
Po dvaceti minutách cesty se vynořili v ulici malého městečka.
"A jsme tu." Prohlásil Ricky.
"Wow, to jsem nečekala." Rozhlížela se překvapeně Lucy. Všude byli takové ty staré malované baráčky a procházelo se tu spousta lidí a dětí co šli právě že školy. Lucy se tu líbilo a tak odložila svou uraženost stranou a začala se zajímat o okolní svět. "Kam půjdeme?" Vyptávala se vesele Rickyho.
Ricky se usmál "Pojď za mnou. Znám jednu kavárnu kde dělají skvělý kafe. "
Ricky Lucy dovedl na malé náměstíčko , kde stála fontána, že které prýštila spousta vody. Mířil k jedné nenápadné budově v rohu, na které bylo napsáno: U černé kočky.
Když vešli dovnitř ucítili příjemnou vůni kávy a domácích koláčů.
Ricky se posadil k jednomu stolku, kde odhadoval, že budou mít nejvíc soukromí.
Lucy se také posadila a jen co to udělala už u nich byla servírka.
"Co si dáte mládeži?" Usmívala se na ně a podávala jim jídelní lístek.
"Dvě Cappuccina prosím " odhadl Ricky i Luciynu volbu.
Servírka odešla se slovy "Jistě hned to bude." A Ricky se podíval na Lucy.
"Jak si věděl, že mám ráda Cappuccino?" Zeptala se ho.
Jak tam tak seděla vypadala opravdu roztomile.
"Hej posloucháš mě!?" Vytrhla ho Lucy ze snění.
"Noo prostě jsem hádal." Usmál se na ni "A uhod."
"Jak si se dostal k tomu že půjdeš na tento internát?" Ptala se ho.
"Výš naše rodina je bohatá a rodiče by neměli čas se o mě starat." Řekl posmutněle.
"To jsme na tom stejně." Zakroutila hlavou.
"Mám jen mámu, a ta pořád pracuje. Domů se vrací jen na noc."
V tom jim servírka donesla jejich objednávku.
"Je vážně dobré." Usmála se Lucy když si usrkla z hrnku kávy.
Potom si ještě půlhodinu vyprávěli o svých rodinách. Lucy se dozvěděla, že Rickyho rodina bydlí v jižní Anglii. Otec pracuje jako výkoný ředitel jedné známé společnosti a jeho máma dělá vládní zastupitelku. Také zjistila, že Ricky má mladší sestru jménem Evelin. Už ji dlouho neviděl a proto se teší na Vánoce až za ní pojede domů.
"Zaplatíme." Mávl Ricky na servírku když dopili kávu.
Potom se zvedli a vyšli z Černé kočky.
"Je tu ještě jedno místo, které bych ti chtěl ukázat." Ozval se najednou Ricky.
"Jen si posluž." Usmála se na něj Lucy.
Lucy se nechala vést na kopec nad městečkem.
Když vyšli až nahoru rozprostřel se pod nimi neuvěřitelný výhled na celé město a jeho okolí. Dokonce bylo vidět i část internátu.
"To je nádhera!" Zírala na to překvapeně Lucy.
Ricky se usmíval a díval se na ni.
Lucy si jeho pohledu všimla a oplatila mu ho. Lucy se vpíjela do jeho temně oříškových očí a on zas do těch jejích smaragdově zelených. Tak tam tak stáli ani si neuvědomili jak dlouho, ale pomalu se začalo smrákat.
"Měli bychom jít." Sklopil oči první Ricky.
"Jo to bychom měli." Lucy se mírně začervenala, tak se otočila aby to Ricky neviděl a vydala se zpět.
Cestou zpět nikdo z nich nic neříkal. Oba se nechali unášet myšlenkami na tu nádhernou chvíli strávenou tam nahoře.
Když došli před ubytovnu bylo už pozdě a tma. Ricky chytl Lucy za ruku a prolomil ono nádherné ticho jenž u nich panovalo.
"Nikomu neříkej, že jsme byli ve městě." Řekl. "Proč?" Ptala se Lucy.
"Nechtěl jsem ti to říkat, protože bys nešla, ale vycházet mimo území internátu je zakázáno."
"Cože!? Můžeme být vyloučeni." Rozkřičela se na něj.
"Potichu. " šeptal Ricky.
"Nic se nestalo. Jsme tu, nikdo nás neviděl a náramně jsme si to užili ne?"
"Já tě nesnáším Rickarde!!!" Sykla mu do ucha a svižně odkráčela do svého pokoje.
Ricky věděl, že to tentokrát Lucy nemyslela doopravdy, že ho nesnáší. A tak se s klidem v duši také odebral do své ložnice.
Lucy vyčerpáně dopadla do své postele.
Daisy s Caroline už spali a tak je nechtěla budit tím, že se půjde osprchovat. Vysprchuje se zítra.
Začala přemýšlet nad všemi událostmi dne.
Nakonec můžu být přece jen ráda, že jsem sem přijela. Kdyby ne nikdy bych nepoznala své skvělé spolubydlící a onoho kluka co mě někdy naštval tak, že jsem málem stratila nervy,ale na druhou stranu mi přijde naprosto dokonalej...
S touto myšlenkou usla hlubokým spánkem páteční noci. Onen kluk ji pronásledoval jak ve jejím životě tak i ve snech, ale Lucy to už vůbec nevadilo.
